NOVÝ, KAREL - ŽELEZO SE ŽELEZEM OSTŘÍ

NOVÝ, KAREL

ŽELEZO SE ŽELEZEM OSTŘÍ
(Rytíři a lapkové)

Družstvo Dílo
edícia Knihy Díla (15)
obálka M. Aleš, Antonín Pelc
3. vydanie, 20.750 výtlačkov

beletria, román,
184 s., čeština
hmotnosť: 418 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

0,50 € darované THCK

*cesvo*

Houfy Kumánů se vydaly k řece od Suchdola, od Zásmuk, z Kouřimi a z Kostelce ke Skalici, aby jí dobyly, aby plenily v jejím okolí; ale budou do jednoho zabiti! Na všech je, aby se tento plán, jenž zachrání domovy, aby se ten dobrý záměr povedl. Na nich na všech je, aby vítězství bylo úplné!

To byl nápad Sokolův, jenž se utekl k Hanušovi z Lipé; měl spojení se svými lidmi ve vojsku šlechticů a toto spojení udržoval Sokolův voják Čáslav, zvlášť ve zvědách vycvičený, chytrá a odvážná lebka. K plánu je potřebí Racka ze Dvorce, který se postaví vstříc těm zástupům Uhrů, a předstíraje útěk, vyláká je! Vše je smluveno.

Pokusí se je vylákat. Snad to půjde. Ať se tedy nikdo nedá mýlit, uzří-li prchající skalické jezdce, aby jim předčasně nevyrazil na pomoc.

Kumáni vletěli do osidla. Paťhaví zbabělci zemanského hlaváče Racka Kobyly, zříce ten mnohohlavý zástup v rovinách u Výžerky táhnoucí na Oplany, vzali hned do zaječí. Hleděli se ztratit. A přece zůstávali v dohledu, přece se chvílemi zdálo, že se stavějí na odpor, a v zákrutech mizerné cesty mezi lesy před Skalicí bylo několik předních kumánských jezdců sestřeleno šípy!

Teď tedy bylo třeba zbabělce dohnat, aby neměli kdy vletět do skalické tvrze, již někteří už znali z průzkumu. Za nimi!

Češi pádili, ani se neohlédli, běželi ze všech sil.

Za nimi k řece, na níž se nehnou!

Ale zamrzlá Sázava byla v šíři poházena pískem a zemí, koně ji bez nesnází přeběhli. Vida! Byli připraveni na útěk! Nemyslí ti zbabělí psi než na zákeřnou střelbu ze záloh a pak na to, jak vzít roha! To jsou pěkní bojovníci.

A všechna ta síla kumánského jezdectva po jednom a po dvou, aby se led pod množstvím neprolomil, přejela rychle řeku a se zdvojenou silou se pak hnala po stoupající a klikaté cestě, kluzké a plné zmrazků. Ztratili všechnu opatrnost a rozvahu, letěli jako za starým vlkem v pusztě. Neuběhne jim, uštvou ho!

Skaličtí zmizeli jako pára pod sluncem. Však je dostihnou! A nedostihnou-li, co na tom, vjíždějí do kraje, který ještě nebyl dotčen! Napijí se medoviny, naberou si zásob a holky si přitáhnou zpátky do ležení.

Nejdříve je Češi zahrnuli šípy a pak na ně vyráželi hned zprava, hned zleva kopími i meči a největší pohromu způsobily cepy čeledínů, po celé té zrádné cestě ve směru na Ostředek leželo Kumánů jako žlutých snopů na poli. To byly žně v měsíci únoru! To byly bohaté žně!

Nemnoho těch žlutolebých znamenitých jezdců, zrozených v rovinatých stepích uherských, z posázavských kopců uniklo; bůhví, kudy bloudili, zvětření a zdivočelí, než nalezli své hlavní ležení u města Kolína.

Na zválených paloucích, v lesích a pod stráněmi ležela mrtvá těla nepřátel, odraná již o kabátce a škorně a stříbrné nebo zlaté náušnice, o kované pasy. Čeleď zemanů je snášela na hromady a pokrývala větvemi. Nikomu se nechtělo kopat jámy ve zmrzlé půdě.

Racek ze Dvorce, řečený Kobyla, vysoký, kostnatý chlap, popojížděl tu v hloučku zemanů, rozkládal a smál se hlučným smíchem.

Dělili se o kořist.

Ještě z různých stran přiváděli rozběhlé kumánské koníky.

Svolali čeleď a Ondřej Roháč k ní promluvil pár slov. Řekl, že se chovali statečně a že by nepřátelé vždycky byli vybiti ze země, kdykoliv by do ní vtáhli, kdyby všichni zemani se svou čeledí drželi při sobě, jako na tomto břehu Sázavy.

Lidé zvedali čapky a křičeli radostí nad vítězstvím. A těšili se na domovy.

Slyše o té pohromě velkého oddílu svého chrabrého vojska, uherský král se rozsoptil. Nařídil bez meškání oblehnout Rackovu Skalici, příkladně ztrestat, rozdrtit na prach! A po Rackovi Hanuše z Lipé na Ratajích! Oblehnout a srovnat se zemí! Vyhladit ty lapky!

A sám vsedl na kůň a jel v čele mnohohlavého zástupu jezdců a pěších, kteří vezli praky a beranidla.

Tenkráte jak přišly, tak opět náhle mrazy ustaly, obleva rozblátila cesty, bídně se to pochodovalo od Kolína k řece Sázavě.

Rackovi lidé byli překvapeni, tak vzácnou návštěvu nečekali. Bavili se na tvrzi tříděním kořisti, kterou tak snadno získali, zpychli a zlenivěli vítězstvím, jež zaplatilo jenom deset lidí; několik raněných leželo na slámě v malé světnici za velkou jizbou: Zlenivěli, že ochabli v ostražitosti — teď to tedy měli! Sám král přichvátal se pomstít!

Uzavřel Skalici, že se z ní nehne myš!

......................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Rodil se den.

VINTER, JAN - CO A JAK SE DŘEVEM

VINTER, JAN

CO A JAK SE DŘEVEM

SNTL, Praha, 1984
edícia Polytechnická knižnice (75)
obálka  Richard Maršák
2. vydanie

hobby, domácnosť,
256 s., 186 ob., 4 tab., čeština
hmotnosť: 285 g

mäkká väzba
stav: dobrý

3,50 € 2,90 € *gopal2*hobb*
2,90 € *petz1*sklad*

Jak si zařídit domácí dílnu pro práci se dřevem, vlastnosti a druhy dřeva, příprava ke zpracování, technologie, ohýbání, lepení, čalounění, povrchová úprava. Určeno všem, kteří mají rádi práci se dřevem.

GRÜNDLEROVÁ, VIERA - FRANCÚZSKO SLOVENSKÝ FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK G-Z

GRÜNDLEROVÁ, VIERA
ŠKULTÉTY, JOZEF
TARABA, JÁN

FRANCÚZSKO SLOVENSKÝ FRAZEOLOGICKÝ SLOVNÍK A-F

Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava, 1990
prebal Ladislav Donauer
1. vydanie, 4.000 výtlačkov
ISBN 80-08-00785-0

slovníky prekladové,
496 s., francúzština, slovenčina
hmotnosť: 600 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

4,00 €

*bib14* in *H-kris*

KNOBLOCH, FERDINAND - INTEGROVANÁ PSYCHOTERAPIE

KNOBLOCH, FERDINAND
KNOBLOCHOVÁ, JIŘINA

INTEGROVANÁ PSYCHOTERAPIE

Grada, Praha, 1993
Avicenum, Praha, 1993
obálka Vladimír Svoboda, Karel Kárász
preklad Michael Adler
ISBN 80-7169-027-9

psychológia
384 s., čeština
hmotnosť: 614 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, knižničné pečiatky

9,90 € stav: dobrý, knižničné pečiatky *bib15* in *H-kris*FR
9,90 € stav: dobrý, knižničné pečiatky *bib15*
9,90 € stav: dobrý, knižničné pečiatky *bib15*

Integrovaná psychoterapie - kniha, nezbytná pro psychiatry a klinické psychology, důležitá pro teoretiky i praktiky interpersonalních vztahů a filozofy. Zatím vyšla anglicky, německy a japonsky.

Prof. Em.J. Frank, nestor americké psychoterapie, v předmluvě této knihy vytyčil požadavky na ideální psychoterapii a napsal: „Ať se to zdá jakkoli nepravděpodobné, systém Integrované psychoterapie se k takovému ideálu blíží. Ze můžeme něco takového prohlásit, svědčí o mimořádných schopnostech manželů Knoblochových. Oba jsou obeznámeni s evropskou a americkou filozofickou, psychologickou, psychiatrickou a psychoterapeutickou literaturou. Vyškoleni v psychoanalýze a v četných formách skupinové terapie, nashromáždili rozsáhlé klinické zkušeností v Československu, Anglii, Spojených státech a Kanadě. Díky mimořádným teoretickým schopnostem úspěšně integrovali své znalosti a zkušenosti do teorie, která dostatečně zahrnuje jevy malých skupin i terapeutických komunit, právě tak jako zahrnuje představy, sny, realistické vjemy a vnější chování jednotlivců.“

Dr. Jason Aronson, mimořádný profesor psychiatrie, říká: „Knoblochovi, se svými jedinečnými zkušenostmi z Evropy a Ameriky, z komunistických i nekomunistických sociálních systémů, napsali knihu,, zahajující novou epochu. Tato kniha nabízí stimulující myšlenky a cenné perspektivy pro terapeuty, ať je jejich orientace jakákoliv.“ Psychological and Social Science Review, 13, June 1979

Přijetí do systému

Do systému jsou přijímáni lidé dvou základních kategorií: a) osoby, doporučené lékařem nebo přicházející z vlastního rozhodnutí, neboť trpí zdravotními obtížemi (identifikovaní pacienti); b) osoby, obvykle přicházející z vlastního rozhodnutí, neboť hledají pomoc s problémy v manželství či jiném partnerském vztahu nebo v rodině (klienti).

Záhy jsme si uvědomili, že je velice výhodné svést obě kategorie dohromady ve skupinové terapii. Ačkoli obě kategorie přišly do terapie rozdílnými cestami, přece mají mnoho společného. Mohou mít podobná uspořádání skupinového schématu. Například porovnejme mužského pacienta, stěžujícího si na neurotické symptomy, a mužského pacienta, vyhledávajícího pomoc kvůli manželským problémům. Oba mají podobné schéma matky, ale každý z nich si vyvinul rozdílný způsob vypořádávání se s problémem. Oba způsoby jsou neúčinné a právě proto oba muži vyhledávají profesionální pomoc. Identifikovaný pacient, který trpí řadou neurotických příznaků, si neuvědomuje význam svého zvláštního postoje vůči ženám jako partnerům. Tento postoj se vyvinul diky jednostranné zkušenosti s inteligentní, autoritativní a velice podporující matkou, která svého syna milovala a podporovala jeho závislost na ní. Pacient s matkou stále udržuje vzájemně vřelý vztah, ale často se cítí depresivní a trpí řadou psychosomatických problémů. Blíží se ke čtyřiceti a stále nemá uspokojující intimní život.

Klient, který přišel pro pomoc, protože mu hrozilo zhroucení manželství, měl podobnou osobní historii, podobné pozadí a podobný typ matky. Tento klient si uvědomil (nebo mu to bylo řečeno), že jeho závislost na matce byla v jeho věku nevhodná, a proto hledal rychlé řešení. Vrhl se do manželství s vysoce výkonnou, odborně vzdělanou a zaměstnanou ženou; stal se na ní závislý a očekával od ní tutéž pozornost a oddanost, na jaké byl zvyklý od své matky. Žena ho milovala a zprvu se ve své podporující úloze vyžívala, ale později byla manželem zklamaná, protože byl žárlivý a vyžadoval, aby se pro něj vzdala své odborné dráhy. Nakonec navrhla rozvod.

Zatímco identifikovaný pacient se cítil být obětí svých symptomů, klient se cítil být obětí svého manželství a zejména manželčina nedostatku porozumění. Obecně řečeno, pacienti si často nejsou vědomi svých interpersonálních problémů; klienti si neuvědomují, jak jsou jejich očekávání v interpersonálních vztazích nerealistická a jak neuroticky se chovají. Pacienti i klienti (tedy příslušníci obou kategorií) jsou experti na nevědomé vytváření bludných kruhů, vedoucích Sedm stupňů systému

k osobní nespokojenosti, i když obě kategorie používají rozdílné strategie. Vzájemná konfrontace těchto strategií podněcuje jedince z obou kategorií k lepšímu vymezení terapeutických cílů, k realističtějšímu ohodnocení sebe, partnerů a ostatních signifikantních osob, a k experimentování s novými rolemi. První individuální pohovor se provádí pro každou kategorii odděleně. V obou případech se terapeut může zabývat stejnými otázkami a problémy, ale taktiky se budou lišit.

Přicházejí-li dva klienti spolu, například manželský pár, terapeut zprvu pohovoří s každým partnerem odděleně a potom s oběma partnery dohromady v kombinovaném pohovoru. Když se terapeut ptá dvojice, kdo s ním chce mluvit první, má příležitost pozorovat, jak se partneři rozhodují.

Individuální pohovor

V tomto pohovoru s případným kandidátem psychoterapie musí terapeut ohodnotit povahu kandidátových potíží a jeho vhodnost a motivaci k systematické psychoterapii. Metodika těchto pohovorů se všeobecně neliší od metod, popsaných v mnoha učebnicích psychoterapie.

Po léta jsme experimentovali s různými druhy schémat a dotazníků, kterých by se dalo použít při prvním pohovoru. Shledali jsme, že Dotazník problémů a cílů, popsaný v kapitole VI, je nejužitečnější.

V této části se zaměříme na faktory, které pro pohovor považujeme za mimořádně důležité a kterým se často v tradičních psychiatrických interview nevěnuje dostatečná pozornost.

Začínáme současnými potížemi pacienta. Pohovor musí začít diskusí kandidátových současných problémů a stížností, nikoli zkoumáním kandidátovy historie ranného dětství. Této historii se věnujeme později, tak daleko do minulosti a do takových podrobností, jak terapeut uzná za nutné.

Proč se kandidát rozhodl pro léčbu? Proč právě teď? Je nutné probrat kandidátovy důvody pro vyhledání odborné pomoci a proč právě nyní. Co - vedle symptomů - k tomuto rozhodnutí přispělo? Co se nedávno odehrálo v kandidátově životě? Co se změnilo? Co si jiní blízcí lidé, například partner, manželka, rodiče, ostatní členové rodiny a signifikantní osoby, myslí o jeho symptomech nebo jak se vůči nim chovají? Jsou si jich vůbec vědomi? Jak reagovali na kandidátovo rozhodnutí podstoupit léčbu? Odpovědi na tyto otázky mohou nabídnout zajímavý vhled do kandidátovy manželské a rodinné situace.

VRBKA, JAN - MALÁ KUCHÁRKA PRE HUBÁROV

VRBKA, JAN
JEŽEK, BOHUSLAV

MALÁ KUCHÁRKA PRE HUBÁROV

Osveta, Martin, 1982
edícia Varíme moderne (18)
preklad Alena Lizoňová
fotografie Jan Vrbka
obálka Peter Ďurík, Jan Vrbka
1. vydanie, 60.000 výtlačkov
70-044-82

kuchárky, recepty, huby,
152 s., far. fot., slovenčina
hmotnosť: 176 g

mäkká väzba
stav: dobrý

1,30 € PREDANÉ

*gopal* in *H-2-9*

ZOLA, EMILE - HRIECH PÁTRA MOURETA

ZOLA, EMILE

HRIECH PÁTRA MOURETA
(La faute de l´abbé Mouret)

Tatran, Bratislava, 1967
edícia Hviezdoslavova knižnica (137)
preklad Vladimír Dudáš, Anna Haviarová
obálka Emil Bačík
1. vydanie, 12.000 výtlačkov
61-793-67

beletria, román
304 s., slovenčina
hmotnosť: 371 g

tvrdá väzba

PREDANÉ stav: dobrý
dobrý, bez prebalu, neautorské venovanie DAROVANÉ EGJAK

*cesvo*barpe*

Tak ako Balzac v svojej monumentálnej Ľudskej komédii znamenite vykreslil obraz spoločnosti od Napoleonovho pádu až po koniec Reštaurácie roku 1830, Emile Zola si zaumienil vytvoriť románový cyklus, ktorý nazval Rougonovci-Macquartovci, s podtitulom „Prírodopis a sociálne dejiny jednej rodiny za Druhého cisárstva". Hriech pátra Moureta je jedným z románov tohto dvadsaťzväzkového cyklu a Zola v ňom rozvíja myšlienku boja blahodarných síl prírody proti cirkevnému tmárstvu. Je to románik vrúcnej lásky mladého kňaza a dievčiny voľne vyrastajúcej uprostred bujnej prírody. No mladý kňaz, spútaný cirkevnými dogmami, ľutuje svoj hriech, vracia sa z čarovnej záhrady ich lásky opäť na faru — a Albine dobrovoľne odchádza zo sveta.

Toto Zolovo dielo si získalo veľa nadšených čitateľov a obdivovateľov najmä pre svoju poetičnosť. Prekrásne opisy prírody, čarovnej záhrady hýriacej farbami a vôňami, spätosť človeka s prírodou, láska dvoch mladých ľudí v lone tejto prírody — to všetko je skôr lyrická báseň ako ozajstný román a zanechá v čitateľovi nezabudnuteľný dojem.

— Ach čo, už je všetko pomiešané, — odpovedala stará slúžka, ktorá sa poponáhľala karty pomiešať. — Hádam si nemyslíte, že vám tie vaše karty dám pod sklo! Ostatne, mohla som vyhrať, mala som ešte jeden túz.

Fráter Archangias niekoľkými krokmi dobehol pátra Moureta, schádzajúceho úzkym chodníčkom do Artaud. Vzal si za úlohu bdieť nad ním. Ani hodinu ho neprestal špehovať, všade s ním chodil; a keď sám nestihol, dal ho sledovať niektorým chlapčiskom zo školy. Hovorieval s tým svojím strašným smiechom, že je „boží žandár“. A farár naozaj bol ako vinník, uväznený v čiernej tôni frátrovej sutany, vinník, ktorému nedôverujú, o ktorom si myslia, že je slabý a že by znovu mohol prepadnúť hriechu, keby ho na minútu spustili z očí. Bola v tom zanovitosť žiarlivej starej dievky, malicherná starostlivosť žalárnika, vykonávajúceho svoju povinnosť tak dôkladne, že zakrýva aj kúsky oblohy, ktoré vidieť svetlíkom. Fráter Archangias bol vždy nablízku, aby zatienil slnko, aby zabránil vniknúť vôni, aby väzenie zamuroval tak dôkladne, že doň zvonku nič nemohlo preniknúť. Striehol aj na tie najmenšie pátrove slabosti; podľa jasného pohľadu spoznával jeho nežné myšlienky, jediným slovom ich nemilosrdne ničil ako škodlivý hmyz. Mlčanie, úsmevy, zblednutie čela, záchvevy údov, nič mu neuniklo. Ale vyhýbal sa otvorene sa s kňazom pozhovárať o jeho hriechu. Už jeho prítomnosť bola výčitkou. Spôsob, akým isté vety vyslovil, bol ani šibnutie bičom. Do jediného gesta vkladal všetku špinu, ktorou chcel hriech popľuvať. Tak ako klamaní manželia trápia svoje ženy urážlivými narážkami, ktorých krutosť cítia len oni, nezmienil sa už o tom výjave v Paradou a uspokojil sa s tým, že naň jediným slovom vyvolával spomienku, aby vo chvíľach krízy pokoril to spurné telo. Aj jeho podviedol tento kňaz, lebo cudzoložstvom pošpinil svoj božský zväzok, lebo zradil svoje prísahy a niesol na sebe stopy zakázaného milkovania, ktorého vzdialená vôňa stačila, aby vo frátrovi rozdráždila zdržanlivosť nikdy neukojeného capa.

Bolo už takmer desať hodín. Dedina spala, ale na druhom konci, od mlyna, zaznieval hurhaj z jasne osvetlenej chatrče. Otec Bambousse prepustil dcére a zaťovi časť domu, no najkrajšie izby si nechal pre seba. Čakali na farára a pritom dopíjali posledný pohár.

— Sú opití, — hromžil fráter Archangias. — Počujete, ako sa váľajú v špine?

Páter Mouret neodpovedal. Noc bola nádherná, celá modrá v svite mesiaca, ktorý v diaľke menil údolie na spiace jazero. A spomalil chôdzu, akoby ho ten nežný jas zaplavil blaženosťou; pri niektorých svetelných škvrnách ešte aj zastal a prebiehala ním slastná triaška, akú pociťujeme pri dotyku s chladnou vodou. Fráter ďalej kráčal dlhými krokmi, karhal ho a volal naňho:

— Tak poďte . . . To nie je zdravé behať tak neskoro vonku. Lepšie by vám bolo v posteli.

No pri samej dedine zrazu zastal uprostred cesty. Pozeral smerom na návršie, kde sa biele čiary vyjazdených koľají strácali v čiernych škvrnách boriny. Zavrčal ako pes vetriaci nebezpečenstvo.

— Kto to tam zhora prichádza tak neskoro? — zamrmlal.

Farár, ktorý nič nepočul, nič nevidel, teraz ho sám chcel

popohnať do kroku.

— Nože chvíľu počkajte, už je tu, — ozval sa živo fráter Archangias. — Práve zahýba na zákrute. Aha, mesiac ho osvetľuje. Teraz ho dobre vidíte... Je to vysoký chlap s palicou.

Po chvíli ticha povedal chrapľavým hlasom, pridúšaným od zlosti:

— Je to on, ten oplan! . . . Cítil som to.

Prichodiaci chlap bol už na úpätí svahu, keď v ňom páter Mouret spoznal Jeanbernata. Aj pri svojich osemdesiatich rokoch si vykračoval tak rezko, že spod jeho veľkých podkutých bagančí vyšľahovali iskričky z kremienkov na ceste. Kráčal vzpriamený ani svieca, o palicu sa nepodopieral, ale niesol ju na pleci ako pušku.

— Ach, ten prekliatec! — jachtal fráter a zostal stáť ako prikovaný. — Diabol mu hádže pod nohy žeravé uhlíky z pekla.

Páter bol celkom v pomykove, neveril, že svojho sprievodcu prinúti, aby korisť pustil; obrátil sa teda a chcel pokračovať v ceste; dúfal, že sa Jeanbernatovi vyhne, ak sa poponáhľa a dorazí do Bamboussovho domu. Ale nespravil ani päť krokov, keď mu za chrbtom zaznel starcov posmešný hlas:

— Hej, farár, nože ma počkajte. Vari sa ma bojíte?

............................................................................................................................................................

... posledná veta ...

"Krava sa otelila!"

MRÁZ, IGOR - ARGENTÍNA ´78

MRÁZ, IGOR

ARGENTÍNA ´78
XI. majstrovstvá sveta vo futbale

Šport, Bratislava, 1979
Smena, Bratislava, 1979
edícia Máj (333)
obálka P. Podolay, Ján Hladík
fotografie: P. Podolay, I. Farkas, P. Pospíšil. I. Záhonyi, J. Pekárek, L. Almási, M. Billewicz
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
77-035-79

šport
168 s., 68 s. čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 683 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý, prebal mierne ušpinený

2,60 €

*H-5-2*

Keď roku 1970 v Mexiku Brazílčania po tretí raz vyhrali majstrovstvá sveta vo futbale a tak definitívne získali zlatú Niké, Medzinárodná futbalová federácia musela myslieť na novú trofej. Aj myslela: už o rok príslušná komisia vybrala z predložených päťdesiatich troch návrhov dielo Milánčana Silvia Gazzanigu a dala mu názov Svetový pohár. Okamih radosti zvečnený na tvárach dvoch futbalistov objímajúcich či skôr držiacich vo vystretých rukách zemeguľu nie je len futbalovým motívom: pripomína starú grécku báj o Anteovi čerpajúcom nezdolnú silu z matky Zeme alebo Atlasovi podopierajúcom nebeskú klenbu, ale aj večne živé ľudské sny a snaženia, oddávna vyjadrované pojmami mier, bratstvo, priateľstvo.

V Argentíne sa po druhý raz bojovalo o česť môcť si uložiť do vitríny zmenšenú kópiu tohto tridsaťšesť centimetrov vysokého a takmer päť kíl vážiaceho putovného pohára. Hráči víťaznej Argentíny dostali navyše zlaté medaily, druhí Holanďania pozlátené strieborné, tretí Brazílčania sa museli uspokojiť so striebornými a štvrtí Taliani s bronzovými medailami. Bez ohľadu na lesk získaného kovu mali tieto majstrovstvá jediného víťaza - futbal. Hru a radosť z hry, a nie iba boj, hoci aj v Argentíne boli mužstvá, čo vytiahli na futbalové pole takmer doslova v plnej poľnej s cieľom nie hrať, ale neprehrať.

Tesne pred začiatkom majstrovstiev si futbalový svet pripomenul päťdesiate výročie zrodu myšlienky pravidelného usporadúvania svetových šampionátov. Tento rok si pripomenul udalosť ešte o štvrť storočia staršiu -jubileum Medzinárodnej futbalovej federácie (FIFA). Za tri štvrte storočia sa svet futbalu rozrástol do takej miery, o akej mohli prví priekopníci len snívať. V Argentíne sa ukázalo, že k starým futbalovým centrám pribúdajú nové, kvantita sa čoraz viac premieňa na kvalitu. Mnohé z tradičných futbalových veľmocí si museli uvedomiť starú pravdu, že kto nejde dopredu, zákonite zaostáva. Festival najlepších - už. po druhý raz za sebou bez našej účasti - bol z tohto hľadiska nielen futbalovým sviatkom, ale aj prehliadkou možností, ako urobiť túto najpopulárnejšiu loptovú hru ešte krajšou a príťažlivejšou.

Dokumentuje to aj táto kniha.

CASTRO, MIRANDA - KOMPLETNÍ PŘÍRUČKA HOMEOPATICKÉ LÉČBY

CASTRO, MIRANDA

KOMPLETNÍ PŘÍRUČKA HOMEOPATICKÉ LÉČBY
Léčba akutních i chronických nemocí
Stanovení konstitučního léku

Alternativa, Praha,
ilustrácie Liz Pepperell
preklad Táňa Chudáčková
ISBN 80-85993-41-4

homeopatia, alternatívna medicína,
406 s., čeština
hmotnosť: 500 g

mäkká väzba
stav: výborný

20,00 € PREDANÉ

*gopal2* in *H-2-9*

Známé současné anglické odbornici se podařilo napsat knihu, založenou na klasických principech celostní homeopatie, a přitom jasnou a snadno pochopitelnou. V internetové anketě v USA získala ze všech existujících příruček nejvyšší bodové ohodnocení. Kniha uvádí stručné a výstižné popisy homeopatických léků. Jsou zde také tabulky a karty, s jejichž pomocí může být podle jednotlivých potíží a dalších charakteristik vyhledán přesný lék na akutní i chronické nemoci určitého člověka, lék pro duši i tělo. Úplný popis metody léčby. Léky první pomoci. Praktická pomůcka jak pro samoléčbu, tak i pro zkušené homeopaty.

KRATOCHVIL, ANTONÍN - ŽALUJI 1.

KRATOCHVIL, ANTONÍN

ŽALUJI 1.
Stalinská justice v Československu
Svědectví a myšlenky o deformacích stalinské justice v Československu

Dolmen, Praha, 1990
edícia Čas
ilustrácie Jan Kristofori
obálka Rostislav Vaněk
1. vydanie, 50.000 výtlačkov
ISBN 80-900123-02-3

publicistika, história
288 s., čeština
hmotnosť: 488 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu, knižničné pečiatky

1,00 €

*bib14* in *H-kris*

První ze tří samostatných částí souborného díla Žaluji, s podtitulem Svědectví a myšlenky o deformacích stalinské justice v Československu. Ideou knihy je protest proti manipulaci s pravdou. Jde o soubor svědectví o právních deformacích a zločinech proti lidskosti. Svědectví vězňů i výsledky rehabilitačního řízení zrcadlí přímý rozpor mezi komunistickou teorií o vyšších marxisticko-leninských principech humanity a praxí, která nezastřeně dokumentuje teror, diktaturu jedné politické strany a cynické pošlapávání nejzákladnějších lidských práv. Kniha "Žaluji" je pokusem o syntézu svědectví všech sociálních i politických kategorií. 

SVOBODNÉ SLOVO, 1. června 1968

VZPOMÍNKA NEJEN NA DR. M. HORÁKOVOU

Potkala jsem ji na podzim roku 1949 na chodbě budovy informačního a osvětového referátu ÚNV hl. m. Prahy v Masné ulici. Chtěla mne minout němým kývnutím na pozdrav.

Zadržela jsem ji.

Byla to doba začínajících procesů. Doba fízlů a udavačů, v něž se měnili včerejší přátelé. Doba - jak mnohem později uvádí Václav Kopecký, ve které přímo prosil některé poslance NS, aby hlasovali proti, nebo se aspoň zdrželi hlasování a ujišťoval je, že se jim za to nic nestane. Doba děsu a mlčení, ve které dr. Milada Horáková na protest složila svůj poslanecký mandát a vzdala se funkce předsedkyně ve vrcholném orgánu našich žen, Radě čs. žen.

„Prosím vás, nezlobte se, kdybychom se někdy potkaly, neodpovím vám na pozdrav. Nebo mne nezdravte. Nechci vás uvádět do neštěstí. Jsem sledována,” řekla mi. ”Jsem už na čtvrtém místě. Také jsem byla písařkou,” odvětila jsem jí.

Naposledy jsem se viděly před dvěma roky na každotýdenní redakční poradě listu Vlasta, jejíž jsem byla tehdy šéfredaktorkou a ona z titulu funkce v Radě žen předsedkyní redakční rady.

”Mnoho mých přátel a známých zatkli a odsoudili. Úředničím tady... zatím...” vedla mne do šerého kouta.

Za dva roky, co jsme se neviděly, zbělely jí vlasy. Kolem úst přibylo trpkosti, ale oči za skly byly mladé, energické, oduševnělé.

”Dcerka?”

”Mám o ni strach. Byla mladá, když mne zavřeli do nacistického koncentráku. Dorůstá. Měla bych se jí věnovat.” Odmlčela se.

”Čeká nás zlá doba - národ myslím,” pokračovala.

”Bojím se o charakter našich lidí. Masarykova demokracie trvala jen dvacet let. Ta hrůza potrvá asi dlouho. Co bude z umrtvovaného národa? Mladí i moje dcerka vyrostou ve lži, demagogii, nebudou vědět nic. Po mně patrně nezbude popel, ani vzpomínka, ale dokud budu dýchat, budu se snažit mluvit pravdu, hájit pravdu, demokracii, právo na lidskou důstojnost. Tak to chtěl Hus, tak nás to učil TGM, viďte?

Jděte už, snažte si uchovat zdraví, nervy...”

„Přeji vám...”

”Děkuji. Jsme přece bojovnice. Samé Vlasty,” vzpomněla mnohých klání o profil listu. Bledý úsměv ozářil její tvář.

Políbila mne.

Přiznávám - pro slzy jsem neviděla na cestu. Za několik dnů ji zatkli.

Listuji v knize ”Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice - Horáková a společníci”, kterou v r. 1950 vydalo ministerstvo spravedlnosti.

Předseda senátu Státního soudu dr. Karel Trudák, vedoucí prokurátor dr. Josef Urválek. Třináct obžalovaných, kteří - jak praví obžaloba - se spolčili navzájem a s jinými byli členy organizace, jejímž úkolem bylo vyzvídat státní tajemství ve značném rozsahu a způsobem zvláště nebezpečným. Vyzvídali tajemství zvlášť důležitá a tím spáchali zločin velezrady (citovány paragrafy) a zločin vyzvědačství (citovány paragrafy).

Spiklencům pomáhali členové západních zastupitelských úřadů - vyjmenovaní diplomatičtí pověřenci USA, Anglie, Francie, Belgie, dopisovatelé a redaktoři západního tisku, Vlasta Vrázová, vykázaná z ČSR, Švédka Posse-Brázdová a (cituji) jugoslávský chargé d’affaires dr. Ivo Murko, člen titovské fašistické kliky, součásti válečného imperialistického tábora, který Jugoslávie používá jako žoldnéřské agentury mající s ním totožné zájmy a cíle.

JUDr. Miladu Horákovou viní žaloba (cituji), že ji Zenkl pověřil domácím vedením bývalé strany národně socialistické, aby ilegálně pokračovala v boji proti lidově demokratickému režimu. V tom ji pomáhal JUDr. Josef Nestával, bývalá poslankyně Antonie Kleinerová a Fráňa Zemínová, dr. Jiří Hejda, bývalý vrchní ředitel ČKD, později továrník, který usiloval o změnu některých národních podniků na akciové společnosti a prosazoval hospodářskou politiku, jež by přivedla ČSR do závislosti na kapitalistických zemích. V tom mu pomáhal bývalý nakladatel František Přeučil. Jan Buchal se dvakrát neúspěšně pokusil o útěk z ČSR.

Další část vedení záškodnického spiknutí tvořili nepřátelé jednoty lidu z řad pravicových sociálních demokratů. Z iniciativy Vojty Beneše a obžalovaných dr. Zdeňka Pešky, universitního profesora, a Vojtěcha Dundra, býv. ústředního tajemníka soc. demokratické strany, byla vytvořena podzemní organizace, kterou nazvali Československá nezávislá sociální demokracie.