Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

piatok 7. februára 2020

VERNE, JULES - DOBRODRUŽNÁ ZÁVĚŤ

VERNE, JULES

DOBRODRUŽNÁ ZÁVĚŤ
nezkrácené vydání

Návrat, Brno, 1995
edícia Jules Verne - spisy (11)
preklad Hugo Kosterka (upr. Petr Dorňák)
ilustrácie G. Roux
obálka Petr Pelikán
ISBN 80-7174-613-4

literatúra francúzska, beletria, román, dobrodružné
408 s., čeština
hmotnosť: 745 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: zachovalý, pečiatky v knihe, mierne uvoľnená väzba

5,90 €

*bib19*belx-fra*in*H-bar-RL

Dobrodružná závěť, nebo také Neobyčejná dobrodružství mistra Antifera. Na počátku vypravování se seznamujeme s bohatým Egypťanem Kalmykem pašou z Káhiry, který má jediné dva příbuzné, chudého a nenávistného bratrance Murada a jeho syna Sauka. Murad našeptává egyptskému místokráli, že Kalmyk paša proti němu chystá spiknutí a doufá, že tak získá bratrancův nesmírný majetek. Kalmyk paša se cítí ohrožen a roku 1831 se rozhodne, že své bohatství uložené ve zlatě, diamantech a drahých kamenech pečlivě uschová. Na radu kapitána jedné lodi zakopá svůj poklad na zcela neznámém ostrůvku, který teprve nedávno vznikl zvednutím mořského dna při sopečné činnosti.








Vypravují se události na cestě z Bonu do Alžíru a pak na parníku z Alžíru do Dakaru

M istr Antifer se domníval, že nasedne do vlaku na železnici spojující Bone s Alžírem: ale přišel o dvacet let dříve. Proto byl nemálo překvapen druhý den ráno odpovědí hoteliéra, jehož se na tu záležitost tázal.

„Jakže... z Bonu do Alžíru tedy žádná železniční dráha nevede? “ vykřikl a vyskočil.

„Nevede, pane, ale za několik let povede... chcete-li snad počkat... “ zažertoval si hoteliér.

Pro Ben Omara by ovšem nebylo nic příjemnějšího, neboť podle všeho bude nutno ubírat se k cíli po moři, aby se vyhnuli zbytečnému zdržování. Antifer byl také ihned rozhodnut.

„Je snad přichystána k odjezdu nějaká loď? “ otázal se vztekle.

„Ano... zrovna ráno odjíždí. “

„Vzhůru na ni! “

A tak v šest hodin ráno vyjížděl mistr Antifer z Bonu na parníčku se svými společníky — z nichž dva, totiž Gildase Tregomena a Juhela si sám vyvolil, zatímco ostatní tři, Zambuko, Ben Omar a Nazim byli jeho společnosti vnuceni. 

Je zbytečné se příliš rozvláčně rozepisovat o událostech plavby několika set kilometrů.

Gildas Tregomen by dal ovšem mnohem raději přednost cestě ve vlaku než na lodi, což by mu bylo umožnilo prohlédnout si oknem krajiny, které za několik let později měla probrázdit zajímavá železniční dráha.

Zato se utěšoval tím, že se za všechno odškodní v Alžíru. Jestliže se mistr Antifer domníval, že najde hned po svém příjezdu loď nachystanou odplout na západní africké pobřeží, velmi se mýlil a bude mít právě tam příležitost, vyzkoušet svou trpělivost! A za tu dobu kolik rozkošných vycházek bude moci patron podniknout do okolí, a možná že do Blidahu, k potoku opic!... Že patron nezíská nic nálezem pokladu, bylo jisté! Proto ať si alespoň nashromáždí bohatou zásobu vzpomínek ze své cesty do hlavního alžírského města.

Bylo osm hodin večer, když parník, který jel velmi rychle, zakotvil v alžírském přístavu.

V této končině byla koncem března ještě dost temná noc, ačkoliv se třpytila hvězdami. Rozlitá hmota města se utápěla v temnotě; severním směrem bylo obklopeno skupinou Kasbahy, této tak toužebně očekávané Kasbahy! Gildas Tregomen, když vycházel z nádraží, si okamžitě všiml, že musí vystupovat po schodech přiléhajících k nástupišti, nesenému monumentálními arkádami, a že musí kráčet podél něho, zanechávaje po levé straně park třpytící se samými světly, kde by se byl rád zastavil, ke skupině budov s hotelem de ľ Europe, v němž byl mistr Antifer se svým zástupem velmi pohostinně přijat.

K dispozici jim bylo vykázáno několik pokojů, a sice Tregomenův sousedil s Juhelovým; cestující tam odložili svá zavazadla a sestoupili do jídelny. Tam se zdrželi při jídle do devíti hodin a poněvadž měli dost času na parník, co jim zbývalo rozumného, než jít spát, posilnit končetiny osvěžujícím spánkem, aby byli zítra svěží a čilí pro celou řadu vycházek po městě.

Juhel nicméně ještě chtěl, než se oddal odpočinku, po takové dlouhé jízdě zcela ospravedlněnému, jmenovitě v pravý parný a zaprášený alžírský den — napsat list své snoubence. Hned k němu usedl, jakmile přišel do svého pokoje. Zítra jej odešle, a za tři dny bude jeho zpráva tam. Ovšem, list Enogatě nesdělí nic nového, nežli, že Juhel hoří nedočkavostí a že ji miluje z celého srdce — což ovšem pro ni nebylo nic nového.

.................................................................................................................

... posledná veta ...

Proto bude možné, podat za několik století, docela jiné rozluštění tohoto podivného dobrodružství mistra Antifera a jeho společníků...!




MOŽEJKO, IGOR - 27 OSTATNÝCH DIVOV SVETA

MOŽEJKO, IGOR

27 OSTATNÝCH DIVOV SVETA
(Drugije 27 čudes)

Mladé letá, Bratislava, 1974
preklad Ján Mojžiš
ilustrácie František Škoda
10.000 výtlačkov
66-048-74

história, cestopis, architektúra,
284 s., slovenčina
hmotnosť: 344 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

2,00 €

*bib14* *bib14* in *H-parap*R5







Rytier Ruiz Gonzáles de Clavijo prišiel už neskoro. Oneskoril sa o celých dvesto rokov — nenašiel už Afrásjáb, jeho múry, mešity, mauzóleá ani paláce. No aj tak, keď v podvečer dlhého, horúceho a prašného dňa španielski poslovia, vyslaní na dvor velkého Tímúra, uzreli v diaľke Samarkand, rytier bol ohromený. „Je tu toľko záhrad a viníc, že keď sa človek priblíži k mestu,“ písal, „vidí len samý les vysokých stromov a uprostred lesa samotné mesto. “

Poslovia vkročili do nádherného, jedinečného mesta, ktorému sa nevyrovnalo ani jedno mesto stredoveku. Písal sa rok 1404. „Železný“ Chromý Tímúr dobyl pol sveta a nahnal do novej metropoly množstvo otrokov: maliarov, architektov, murárov, rezbárov, klenotníkov... Tímúrova moc siahala široko-ďaleko. Bol nesmierne bohatý a pyšný. Dediny okolo Samarkandu dal premenovať. Odteraz sa nazývali takto: Bagdad, Káhira, Damask — najväčšie mestá na svete mali byť v porovnaní s Tímúrovou metropolou iba dedinami.

V Samarkande vládol stavebný ruch — mauzóleá Šáh-i Zinda boli obložené lešením, zástupy otrokov nosili tehly na múry mešity Bíbíchánum, zruční chorezmskí majstri obkladali kachličkami Registán. Mesto bolo ako z okru a belasé a tmavomodré obkladačky na múroch mešít a štvorce bazénov vyzerali ako kúsky neba, rozhodené po žltej zemi. Vôkol šumelo trinásť sadov — široký zelený prstenec. Najväčší z nich — Bagh-i-Džahán — bol taký rozľahlý, že jedného dňa, ako tvrdia kronikári, zablúdil v ňom staviteľov kôň a našli ho až o mesiac.

Čoskoro však Tímúr zomrel a o niekoľko desaťročí jeho potomci presťahovali panovnícke sídlo do Buchary. Zostali len stavby, vybudované majstrami, ktorých mená sa nikto nikdy nedozvedel. No slová samarkandského historika, ktoré povedal o Timúrovej mešite: „Naše diela vydávajú o nás svedectvo“, sú správne. Diela prežili aj veľkú ríšu, aj ľudí, ktorí ju vytvorili, aj spomienky na výboje a bitky.

... Ak niekedy vystúpite z lietadla alebo autobusu v dnešnom Samarkande, spomeniete si na slová španielskeho rytiera: „Je tu toľko záhrad a viníc..

Samarkand je veľké moderné mesto s vlastnou univerzitou, školami, divadlami. Zeleň už dávno zavítala do jeho ulíc, normálne asfaltovaných ulíc. No Tímúrov Samarkand ešte vždy žije a silueta rozprávkových mešít napodiv prirodzene splýva s jeho modernou tvárou.

Sady, tak ako pred päťsto rokmi, obklopujú ho zeleným pásom. No nie sú to už tie sady, ktoré videl Ruiz Gonzáles de Clavijo. Počas mnohotisícročnej histórie okolo mesta neraz vyrástli sady a neraz sa mesto zmenilo na púšť.

Z Afrásjábu, predka Samarkandu a rovesníka starého Ríma, zostal iba velikánsky holý pahorok na sever od mesta. Pätnásť metrov kultúrnych vrstiev, črepín, tehál, to je raj pre archeológov, to je aj rozprávanie o mnohých stáročiach života Afrásjábu. Pri jeho múroch stáli armády Alexandra Makedónskeho, prichádzali sem kušanskí králi a oddiely prvých kalifov. Už v staroveku vybudovali v Afrásjábe



štvrtok 6. februára 2020

JUNAS, JÁN - VÍŤAZI NAD CHOROBAMI

JUNAS, JÁN

VÍŤAZI NAD CHOROBAMI
slávni lekári

Mladé letá, Bratislava, 1974
ilustrácie Pavol Blažo
1. vydanie, 7.000 výtlačkov
66-179-74

veda, história, životopisy, medicína klasická, zdravie
230 s., slovenčina
hmotnosť: 250 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

1,50 € PREDANÉ

*bib14* in *H-parap*R5







HERITES, FRANTIŠEK - TŘI CESTY

HERITES, FRANTIŠEK

TŘI CESTY

J. Otto, Praha, 1927
ilustrácia P. Dillinger
500 "číslovaných exemplářů na ručním papíře Van Gelderově"

beletria, román, literatúra česká, číslovaný výtlačok
124 s., čeština
hmotnosť: 396 g

tvrdá väzba (dobová preväzba s voviazanou orignálnou obálkou)
stav: veľmi dobrý, výtlačok č. 245/500

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*







Starý Vencl stál opodál a závistivě prohlížel si kočár, který byl přijel pro pana Valentu.

Nebydlil již v bytě dřívějším, v ulici; bydlil na náměstí, v celé řadě pokojů, zcela nově a elegantně zařízených.

K Vendovi se přidružila Voršila.

„Jsou to tak změny! “ řekla, ukazujíc na povoz, čekající před domem.

„Ba, jsou, “ přisvědčil stařec.

Nebylo ani možno, aby byl požádán za dopravu na pout r-skou. Neměl již slavného svého spřežení. Šimla skončila život vysílením a ranou do hlavy; bryčka rozpadla se v prvky, z nichž byla složena, a tyto prodány jednotlivě, když se nenalezl milovník, který by je koupil pohromadě pro některou sbírku starožitností. On sám, majetník, starý Vencl, byl v městském špitále, živ z almužny současníkův a zbožné mysli předků, již odkazy dobročinnými pamatovali na bídu budoucích.

A přece, jako by byl zkrácen v starých právech svých, jako by mu bylo ukřivděno, Venci se hněval a zlobil.

„Jo, těm už teď není všecko po chuti —“ řekl s trpkostí člověka uraženého ve svých nejlepších citech. „Kde pak! Inu ovšem... I to se podívejme! “ zvolal s ironickým podivem, když koně u kočáru zařehtali a nedočkavě a netrpělivě hrabali půdu, podkovami cinkajíce o dláždění. „Je tohle nějaká bujnost! “ posmíval se, ze žárlivosti patrně, i jal se vypravovati Voršile, kterak on v rukou měl docela jinou krev,,, — ne šimlu, “ podotkl — ale za svého mládí, když byl u hraběte Fésteticze, dole v Banátu a Slavonii. To jezdili spolu! To byla radost! Hrabě ani jinak nejel, nežli s ním A ji-

nak to nešlo, než jako když hrom bije — přes hory, doly, v jednom trysku... A čtyřspřeží muselo se obrátit na takovém místečku jako talíř!

„Co pak to — ale tohle je nějaké panstvo! “ podotkla Voršila, přetrhujíc další líčení slavných dob Vendových a zlomyslně ukazovala na Valentovy, již vycházeli z domu. Dávno již u nich nebyla. Nová paní propustila ji hned po svém příchodu; nemohla jí potřebovat, staré, šedivé báby, těžkopádné a nemotorné; vzala si služku mladší, čilejší a čipernější.

Babce nebylo tehdáž zle; měla aspoň padesát zlatých úspor a všecko příbuzenstvo se o ni tahalo. Každý ji chtěl vzíti k sobě, míti ji u sebe, aby mu bohatství své odkázala; lákali stařenu všemožnými sliby. Zvolila konečně vzdálenou sestřenici, která měla domek s mužem na polovic, i půjčila jim peníze. Přišla však o ně. Domek byl prodán v exekuční dražbě a majetníci odešli kamsi do Vídně na práci. Voršile nezbyla nežli mošna a hůl žebrácká. Do špitálu jí nevzali, neboť nebyla městská jako Vencl.

.....................................................................................

... posledná veta ...

Ve spánku se tak dobře na všecko zapomíná!


OTRADOVICOVÁ, JARMILA - PODIVUHODNÁ SETKÁNÍ

OTRADOVICOVÁ, JARMILA

PODIVUHODNÁ SETKÁNÍ

Československý spisovatel, Praha, 1977
obálka Clara Istlerová
ilustrácie Clara Istlerová
1. vydanie, 1.000 výtlačkov
22-031-77

poézia, literatúra česká, podpis autora
80 s., čeština
hmotnosť: 156 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, na patitule venovanie autorky režisérke Miroslava Valová

NEPREDAJNÉ

*arumcz2* in *H-6-2*








streda 5. februára 2020

SPIŠKA, IVAN - NÁŠ DOM

SPIŠKA, IVAN

NÁŠ DOM
navrhovanie - zariaďovanie - úprava okolia

Alfa, Bratislava, 1985
Edícia stavebnej lietartúry
prebal Ivan Spiška
4. vydanie, 25.000 výtlačkov
63-010-84

architektúra, bývanie,
368 s., 335 obr., 8 tab., slovenčina
hmotnosť: 1097 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,20 € PREDANÉ

*gopal2* in *H-parap*R4

Publikácia,,Náš dom", navrhovanie, zariaďovanie a úprava okolia je určená všetkým, ktorí sa zaujímajú o výstavbu rodinných domov. Poskytuje celý rad ukážok praktických riešení, čím chce pomôcť pri tvorbe správnej predstavy o tom, ako má v súčasnosti rodinný dom vyzerať. Snahou autorov je pomôcť v širšej stavebníckej verejnosti prekonať veľmi rozšírené nesprávne tvarové a pôdorysné schémy, ktoré znehodnocujú aj niektoré nové rodinné domy, realizované v posledných rokoch podľa nekvalifikovaných projektov. Publikácia orientuje stavebníkov a projektantov nielen na najnovšie poznatky v navrhovaní rodinných domov, ale obsahuje aj zaujímavé ukážky ich moderného zariaďovania a úpravy bezprostredného okolia. Autori zdôrazňujú potrebu orientovať sa a| pri súčasnej výstavbe moderných rodinných domov na naše bohaté tradície ľudovej architektúry. V čom? Najmä v používaní jednoduchých, účelných a pekných proporcií priečelí a striech. Publikácia poskytuje vzory, ukazuje, aké rodinné domy navrhovať, stavať, ako ich upravovať a zariaďovať, čiže pomáha formovať jednu z významných zložiek socialistického životného slohu.

Vo vydávaní knižných publikácií zameraných na oblasť bývania mienime pokračovať aj v ďalších rokoch Svojimi poznatkami, príkladmi riešení, skúsenosťami z realizácii a názormi, ktoré nám do vydavateľstva pošlete, môžete prispieť ku skvalitneniu tohto druhu odbornej literatúry. Máme záujem v ďalších publikáciách tohto typu vytvoriť priestor pre uverejnenie čo najväčšieho počtu našich domácich kvalitných realizácií. Tým chceme podporiť aj celkovú koncepciu v individuálnej bytovej výstavbe. Prvé dve vydania publikácie Náš dom sa rozobrali a vzbudili živý čitateľský ohlas. Ak z 50 000 doteraz vydaných výtlačkov kladne ovplyvnil každý iba jedinú realizáciu rodinného domu, tak práca autorského kolektívu i vydavateľstva nebola márna. V celoštátnej súťaži „Najkrajšie knihy ČSSR 1974" dostala kniha Náš dom čestné uznanie v kategórii vedeckej a odbornej literatúry.

V roku 1975 bola kniha ocenená v Národnej prehliadke architektonických prác Zväzu slovenských architektov. V tom istom roku bol Náš dom odmenený cenou na Medzinárodnej výstave kníh v Moskve. V časopise Zväzu slovenských architektov Projekt č. 10, 1974, prof. Ing. arch. dr. E. Hruška, DrSc. vo svojej recenzii na Náš dom okrem iného píše: „Pozitívnou stránkou tejto mimoriadne užitočnej publikácie je práve komplexnosť poňatia, ktoré výstavbu domu chápe ako tvorbu životného prostredia — od vzťahu diela k svojmu okoliu, z ktorého vyrastá, a do ktorého sa musí začleniť hmotovými proporciami a mierkou foriem. A práve preto táto literatúra prospieva humanizácii, kultúrnemu i estetickému zapojeniu sa stavebného diela do bohato členeného, vegetačne výrazného a krajinársky jedinečného prostredia Slovenska". Okrem toho boli pri príležitosti prvého i druhého vydania ďalšie kladné ohlasy na stránkach našich domácich časopisov, napr. aj mesačníka Zväzu bulharských architektov Architektúra č. 8 v roku 1975.

Autori publikácie Náš dom pracujú v Štátnom projektovom a typizačnom ústave v Bratislave. Vedúci autorského kolektívu Ing. arch. Ivan Spiška, CSc. vedie Ateliér vývoja a typizácie rodinných domov, v ktorom pracujú ako vedúci útvarov aj Ing. arch. Ivan Hojsík a Ing. arch. Vladimír Moravčík. V tomto kolektíve sa tvorili a tvoria aj naše Katalógy projektov rodinných domov a rad iných prác zameraných na zveľaďovanie výstavby rodinných domov u nás, takže svojou prácou, ako aj svojou publikačnou činnosťou prispievajú k zvyšovaniu úrovne životného i obytného prostredia.








STREDNÉ SLOVENSKO

STREDNÉ SLOVENSKO

Stredoslovenské vydavateľstvo, Banská Bystrica, 1970
edícia Aktuality
1. vydanie, 8.000 výtlačkov
82-001-68

publikácie obrázkové, monografie
nestránkované, čb a far. fot., slovenčina
hmotnosť: 1112 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, bez prebalu

PREDANÉ

*trsos*geo





TUČEK, KAREL - KAPESNÍ ATLAS NEROSTŮ A HORNIN

TUČEK, KAREL
TVRZ, FRANTIŠEK

KAPESNÍ ATLAS NEROSTŮ A HORNIN

Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1971
edícia Obrazové pomocné knihy pro všeobecné vzdělávací školy
fotografie František Tvrz
obálka Jana Dubová
20.000 výtlačkov
14-426-71

príručky, geológia
340 s., čb a far. fot., čeština
hmotnosť: 473 g

tvrdá väzba, malý formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe

PREDANÉ

*bib14*bib14*tech*





SOVA, ANTONÍN - DRSNÁ LÁSKA

SOVA, ANTONÍN

DRSNÁ LÁSKA

Melantrich, Praha, 1937
edícia Spisy Antonína Sovy (12)
2. vydanie, 1650 číslovaných výtlačkov na obyčajnom papieri, 10 výtlačkov na ručnom papieri Verbé Blanc Pannekoek

literatúra česká, číslovaný výtlačok,
120 s., čeština
hmotnosť: 280 g

tvrdá väzba (dobová preväzba)
stav: veľmi dobrý, výtlačok č. 17/1650

NEPREDAJNÉ

*kvaja* in *H-6-2*







NEZMĚNĚNÉ DNY

Co přebolelo zim
až do těch slibů jar,
to uzrává v tvém lůně, země.

Ted, v červencový žár 
skotačí drobná kůzlata 
a každé krávy vémě 
se těžší zdá svým houpáním, 
co nemotornou lehkostí 
s rolniček tančí klinkáním 
ta dlouhonohá hříbata.

A básníku se zdá: 
ty dny tak žhnou jak za mláda, 
noc dýše teplý zrání pach 
jak sama uspávala by, — 
dobře se spalo v jeteli, 
a dobří lidé v chalupách 
udřeni, sťati leželi.

Parnatý potok dýmá tak 
a v údolí všech údolí 
si zpívá volně jako pták 
kdy neustále šveholí 
a z lesů vůně hub a mechů 
v soumraku lučních cest 
v silice smísila se dechu 
před rozsvícením hvězd.

A starý básník rád 
naslouchá obilí 
jak teple šumí.
Vždyť chodíval tu mlád, 
když v rose rána stříbřily 
se louky, háje, chlumy, 
když pastýř ovce na návsi 
vyháněl statků za vrata, 
roh ozvěnou zněl, štěkot psí, 
v nedbalkách vstala děvčata 
a smíchem ptačím, po zpěvu 
jenž zněl, se smála u chlévů.

A třeba změnil se i svět, 
táž pole, vsi, tvých u nohou, 
vše dívá se, jak z mladých let, 
v témž světle, pod touž oblohou.

A starci básníků se zdá
vše jako dávno za mlada.

SCHNEIDER, JAN - JARNÍ SLOKY

SCHNEIDER, JAN

JARNÍ SLOKY

vlastným nákladom, 1999
200 číslovaných výtlačkov

literatúra česká, poézia, podpis autora, číslovaný výtlačok,
34 s., čeština
hmotnosť: 31 g

mäkká väzba, malý formát
stav: výborný, výtlačok č. 106/200

NEPREDAJNÉ

*arumcz2* in *H-6-5*