BORSKÝ, LEV
BEDŘICH NIETZSCHE
Vývoj jeho filosofie
edícia Hajnova knihovna děl domácích i cizích (7)
Nakladatelství dr. Ant. Hajna, Praha, 1912
filozofia
230 s., čeština
hmotnosť: 335 g
tvrdá väzba
stav: dobrý, dobová preväzba (?), v texte podčiarkované pasáže ceruzou
NEPREDAJNÉ
*H-6-6*
Život a dílo největšího z filosofů XIX. století, od jeho mládí, studia, vědecká, filosofická a ethická, přehled díla, jeho význam a vztah ke kolegům a veřejnosti
vodu, jež vyniknou později, v oceněni významu filosofie Nietzscheovy. Sama sestra jeho, pí. Foersterová-Nietzscheová to připouští v úvodu svém k onomu dílu (XV.), „že nám zde Nietzsche ukazuje jen jako z vysoké hlídky výhled na nádherné cíle, ale že nás tam sám nevede“.
Situace, z níž vychází zde Nietzsche, jest stále táž, jako po opuštění nadčlověka. Když selhal poslední pokus zachrániti hodnoty dobra, zbyly mu, jak jsem tehdy ukázal, jenom hodnoty síly a moci. Nyní po oněch velkých poznatcích, po nové orientaci, zní jeho formulace jinak. Když se mu hodnoty dobra ukázaly býti hodnotami dekadence a úpadku lidstva, zbývají mu jen hodnoty opačné, jež formuluje nyní jako princip „v ů l e k moc i“.
Tento svět jest nyní Nietzschemu vůlí k moci — a ničím mimo to!
Smys1em života jest mu nyní jenom moc, síla, zdraví, zdatnost. Ideály jeho jsou nyní Caesar a Napoleon, velcí a bezohlední, silní a bezsvědomití. Jeho vzory jsou nyní „p á n i“, jejichž habitus, jejichž povahu a smýšlení tak stkvěle dovedl zrekonstruovati a s takovým nadšením a láskou vylíčiti. Jeho hodnotami jsou nyní jenom hodnoty biologc k é, jen ony mají určovat i smysl života, jen ony mají panovati neobmezeně a svrchovaně, absolutně. Diktatura hodnot života nad všemi ostatními a p r o t i všem ostatním jest n y n í cílem Nietzscheovým.
A hodnotou života, jeho principem a podstatou ukázala se Nietzschemu „vůle k moci“: „ne „vůle k životu" (Schopenhauer), nýbrž vůle k stupňování života: ne „boj o život“ (Darwin), nýbrž boj o vyšší, silnější život; ne „pud k sebezáchování“ (Spinoza), nýbrž pud k „sebevzrůstu“: ne filia chai neixos(Émpedokles), nýbrž zápas ( dyáv ) o vítězství a přemoc byl jemu podstatou všeho dění, jak praví žák jeho Peter Gast ve své vydavatelské zprávě ke svazku VII. (s. II.)
Karakteristickým jest líčení sestry Nietzscheovy, kdy vzešla mu tato idea o „vůli k moci" jako principu všeho života a děni.
V nejvážnější a nejtěžší chvíli lidského života, ve válce francouzsko-německé roku 1870—71, na bojišti uprostřed mrtvých a raněných — a přes ně — se zrodila tato idea. Nietzsche, nemoha k svému velkému žalu táhnouti do války jako voják, jelikož se stal svou professurou v Basileji příslušníkem neutrálního Švýcarska, účastnil se války jen jako ošetřovatel raněných. Vraceje se tak jednoho večera z bojiště, kde slyšel celý den sténáni a nářek raněných a umírajících, přicházel do nějakého městečka, jímž vedla vojenská silnice. „Když zahýbal, — vypravuje jeho sestra, — kolem kamenné zdi, uslyšel náhle duněni a pocítil chvění země a kolem něho letěl nádherný pluk jízdy, krásný jako výraz odvahy a síly svého národa. Hluku přibývalo a v tom následovalo jeho milované dělostřelectvo — sloužilť u něho sám — jak jej bolelo nemoci se vrhnouti na koně a státi tu nečinně u zdi. Konečně se hnala pěchota: oči se leskly, stejnoměrný krok duněl jako rány kladivem na tvrdé půdě. A když se celý tento sbor přehnal kolem něho. bitvě, snad smrti vstříc, tak nádherný ve své sile životni, ve své odvaze k boji, tak zcela výraz rasy, která chce vítěziti, panovati nebo padnouti — tu cítil jsem, pravil Nietzsche své sestře, „že nejsilnější a nejvyšší vůle k žití se neprojevuje v tichém zápasení o bytí, nýbrž jako vůle k boji, vůle k moci a k přemoci! Ale cítil jsem také, pokračoval prý po chvíli karakteristicky, jak jest dobré, že Wotan vložil tvrdé srdce do prsou vojevůdců, jak jinak by mohli unésti zodpovědnost posílati tisíce do smrti, aby svůj národ a tím samy sebe přivedli k panování.“
Tak se v něm zrodila ona idea uprostřed všeho toho, co mohlo nejvíce proti ní mluviti, uprostřed strašných jejích následků, před nimiž zavírali oči nebylo lze. Tak prošla hned při svém zrození nejhorším křížovým ohněm možných námitek, ne theoretických, nýbrž faktických.
Dlouhá léta ji potom Nietzsche sledoval, než se ji odvážil hlásati. Teprve po třinácti létech se objevila v „Zarathustrovi“ a teprve po patnácti létech odhodlal se její původce proklamovati v ní základní princip všeho života a dění na tomto světě.
Tuto svou theorii zamýšlel Nietzsche dokázati ve
ŠIMON, JOSEF
