17. LISTOPAD

17. LISTOPAD
Odboj československého studenstva
Almanach odboje československého studentstva v letech 1939-1945

Ústřední svaz Českolsovenského studentstva, Praha, 1945
obálka František Muzika

história, politika
144 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 507 g

tvrdá väzba
stav: výborný, zrejme (?) dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

Almanach odboje studenstva v letech 1939 - 1945. V knize je formou osobních vzpomínek popisován odboj studenstva a intelektuálů, včetně profesorů vysokých škol proti okupantům. Je vzpomínáno studentů a osob popravených, zemřelých v koncentrácích, či přímo v akcích. Průběh 17. listopadu je podrobně popsán v Praze, Brně a z dalších míst.

Príspevky od nasl. osôb:
Úvod - Dr. Edvard Beneš, prezident
profesor dr. Jan Bělehrádek, rektor KU
dr Václav Vojtíšek, profesor KU, archivár kráľ. hl. m. Prahy
dr Albert Pražák, profesor KU, predseda revolučnej ČNR
MUDr Vavro Šrobár, minister financií, 1. predseda SNR
Otakar Odložilík, profesor KU
Jurij Karpov
Dr S. Harrison Thomson
André Dumas, gen. sekretár franc. federácie kresťanského študentstva, Paríž
Nada Čalić, študentka medicíny, Belehrad
Jiří Hájek
Dušan Slávik, poslanec, podpredseda Sväzu slovenskej mládeže
Pavel Kavan
Gustav Bareš
Kuneš Sonntag
Ladislav Schubert
Viktor Fischl
Jan Pilař
Vladimír Hrubý
prof. dr František Čáda, dekan právnickej fak. Masarykovej univerzity v Brne
Rudolf Mertlík
František Buriánek
Jiří Zádrapa
Jiří Batelka
Pavel Bojar
Karel Štancl
Sergěj Machonin
František Potůček
Josef Strnadel
Vojtěch Jandečka, predseda prípr. výboru Svetového zjazdu študentstva v Prahe
dr Josef Polišenský, predseda historicko-štatistickej komisie pri výbore pre Medzinárodný zjazd študentstva

TŮMA, KAREL - ŽIVOT DRA. JULIA GRÉGRA

TŮMA, KAREL

ŽIVOT DRA. JULIA GRÉGRA
slevného obrance svobody české

Edvard Beaufort, Praha, 1896

životopisy
404 s., čeština
hmotnosť: 419 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

Kniha přibližuje životní osudy a dílo slavného obránce svobody české, Dr. Julia Grégra. Od mládí, přes studia, politickou a veřejnou činnost až do jeho smrti.

"Podivný, zvláštní jest tento lid slovenský! Jest jako výjimkou z pravidla mezi národy. Obyčejně bývá horský lid silný, odhodlaný, bojovný a statečný. Hory byly od pradávna kolébkou reků. Lehký, zdravý, svěží vzduch rozpíná mohutněji prsa a sílí svaly: bezpečnost v skalnatých úkrytech rodí odvahu a stálý zápas s přírodou utužuje v muži neohroženou srdnatost."

„Však zde v těch hvozdech tatranských je pohříchu zcela jinak. Na úpatí severním v rovinách haličských v poříčí Visly, tam lid je statečný, lid polský, chrabrý, udatný: a na svahu jižním ve vzdálenějších nepřehledných rovinách vypíná se surový a tvrdý Maďar, jemuž nelze upřiti, že má smělou bojovnost. A jen ten lid slovenský uprostřed obou měkký, mírný, holubičí, nemá síly ani na obranu! Ve volném vzduchu horském na tvrdých skalách žulových neodchovala se v něm ona útočná rekovnost, která by měla odvahy, prorážeti mocnou ocelí hruď odvěkých vrahů. Lid ten tu ani nezná zbraně a nemá po nich touhy. Nedostupné hory nejsou mu hradbami volnosti: skrývá se v nich jen co porob. Zapomenut, nepovšimnut, bez pomoci a bez ochrany žije zde v krásném, však málo štědrém kraji, dobrý, dětinský lid. Ovesná placka a zemčata po celý rok jsou téměř výhradní stravou toho lidu: a z těchto ovesných otrub a nemaštěných brambor má ten ubohý lid dostati ocelové svaly, má mít sílu k odporu, má být bojovný a statečný! Společnost státní vzpomíná naň jen tenkráte, když žádá od něho oběti. Tatranský Slovák jest jednou z nejopuštěnějších a nejzanedbanějších ratolesti velké rodiny evropské. Společnost jej nezná než v potulných jeho synech, jež hlad z horských chatrčí vyhání do světa, aby v daleké odlehlé cizině buď žili o skoupé žebrotě, aneb zmírali v útrapách neoželení, neoplakáni" —

S takovým soucitem pravého slovanského demokrata pozoruje Dr Jul. Grégr život obecného lidu slovenského, s takovýmtéž soucitem nazíral po letech opět na život obecného dělného lidu ruského — Zaživše v salaši této hrůzokrásné drama prudké horské bouřky, časně z rána 12. července sestoupili s hor a jeli dle daného slibu zpět do Nového Targu, kamž přišel jim naproti Dr. Slavík, aby je zavezl do Maniów. Na silnici bylo neobyčejně živo: lid, povozy a dobytek všeho druhu pohybovaly se v dlouhých řadách ku Novému Targu na výroční trh. Naši cestující zřeli tu jako v kinematoskopu řadu rychle se střídajících živých obrazů z polského života. Typické postavy venkovanů, židů a šlechticů polských. Hálek zachytil zde své rozkošné poetické „Děvče z Tater" - Katušku, kterou také Jul. Grégr líčí se svrchovaným obdivem jako vzor ženské krásy: „Katuška jakoby se byla zrodila z dechu vonného kvítí na zeleném pažitu v tichém, osamělém úpadu horském. Byla as sedmnáctiletá, štíhlá a přece kyprá, měla nádech tak jemný jako kvítko v první den svého rozvití, jako „róže z pupy jdúcí". Hezoučká tvář její byla krásným vzorem slovanského typu. Provedli s tím děvčátkem nevinnou kratochvíli, aby poškádlili jejího milence, statného to mladíka, až také rozpoutali na okamžik jeho žárlivost. Ustali ovšem v žertu v čas. aby byli svědky blahého smířeni „těchto přešťastných utěšených dítek velebného horského zátiší."

ĽUDOVÍT FELD

ĽUDOVÍT FELD
katalóg výstavy máj - jún 1973

Východoslovenská galéria, Košice, 1973
obálka Jana Onušková
fotografie Jozef Nárožný
24 čb reprodukcií obrazov s popisom
zoznam vystavovaných diel
súčasťou krátky životopis (Imrich Groško), účasti na výstavách, úvodné slovo - Ladislav Zozuľák

výtvarné umenie
48 s., čb fot, slovenčina
hmotnosť: 117 g

mäkká väzba
stav: dobrý, ohnuté strany

predané *sampa*ume*
DAROVANÉ *H-2-4*

TURNOVSKÝ, JOSEF LADISLAV - JOSEF KAJETÁN TYL: OBRAZ ŽIVOTOPISNÝ

TURNOVSKÝ, JOSEF LADISLAV

JOSEF KAJETÁN TYL: OBRAZ ŽIVOTOPISNÝ
připojeny: Literární a divadelní rozpravy

I. L. Kober, Praha, 1870 (?)

literárna teória, próza krátka,
624 s., čeština
hmotnosť: 483 g

tvrdá väzba, menší formát
stav: výborný, zrejme dobová preväzba

NEPREDAJNÉ

*H-TV-3*

Člověk spravedlivý.

(Květy z r. 1835.)

I často jsem na mysli rozvažoval, jakých by asi vlastností měli míti lidé, o nichžto se jednák jako o lidech poctivých, jednák jako o pošetilcích rozpráví. A v takovémto mysli pohnutí vzal jsem outočiště k muži, o němžto se dobrá pověst roznášela mezi přátely, a na němžto nepřátelé vady nenacházeli, aby nad ním pronášeli soudu. I řku k němu: Povězte mi, prosím, pane! jakových ctností býti má vlastenec? A muž ten se usmál, pohleděv na mne, jakoby prohlížel, zdaliž uši k poslouchání a oči k pozorování mám, a jal se napotom mluviti takto:

Člověk býti má bystrého sluchu, aby slyšel, že k němu praví Bůh: Tys dítě domu, kterýž já k oslavení přivesti jsem přislíbil, a protož jsem tebe nadal dary hojnými, abys jich užíval ve prospěch domu svého, nikoliv ale, abys vycházel s nimi na veřejné cesty a vtíral se pod střechu cizí. O takových se mluviti bude: Nevděčníci jsou, nepamětliví matek svých, kteréž je s bolestmi porodily sobě k podpoře.

Člověk býti má ostrého zraku, aby i ve tmách cestu nacházel, po kteréž by vedl zástupy bratří a sester k vysokým hradbám, za něžto nám ukryli jsou pochodeň osvícenosti, a v pustinách aby stezičku nacházel, vedoucí celý národ k pramenu blaha a veselí.

Člověk býti má obratného jazyka, aby zvolal na syny domu svého, když se cizí lupič vkrádá v neostražená obydlí, i aby zahlásal o mravech a skutcích praotců, a vnukové aby roztrhali tenata, v jakéž je zatočiti strojí se přespolní kejklíři.

Člověk býti má citedlného srdce, aby pojal stýskání bratrů, i aby setíral slzy sesterské. Neboť srdce vlastencovo býti má veřejný poklad, nikoliv zištně uschovaný stateček; a srdce vlastence býti má otevřená brána, nikoliv ouzkostně zatarasená brloha vlastního prospěchu. A vypravovati budou věkové o srdci vlastencovu, a slzy radosti pokanou po tvářích lidských. Srdce vlastencovo jesti památník, kterýž nezničí ani zloba člověčí ani zloba časův.

Člověk býti má neohrozené mysli, aby se bez bázně postavil proti ouskokům. A kdož tebe za podnoží klásti bude svému smíchu: okaž mu neohrozenou myslí domu svého vznešenost. Bůh v tebe vštípil zdravý rozum: neohroženě jej zachovej; Bůh v tebe vetknul svobodnou vůli: neohrozeně ji zachovej; Bůh v tebe vložil vřelé srdce: neohroženě je zachovej! Mysl neohrozená jesti vlastencova koruna.

Člověk býti má ochotného ramene, aby prospěla stráž jeho nad poklady domu, kteréž nazýváme víru, jazyk a mravy otcovské, i aby nadarmo nebyla péče jeho o květ a ovoce před násilím cizinců. Jesti meč okrasa mužova, když mu nepřítel podsekal pokoje palmu, a vlastenec — — býti má člověkem spravedlivým, doložím já, očekávaje, zdali jsem i dobře doložil. A muž onen podav mi pravici opětoval: Člověkem spravedlivým býti má — i přiznal soudu svého k soudu mému.

ENCYKLOPÉDIA SPISOVATEĽOV SVETA

ENCYKLOPÉDIA SPISOVATEĽOV SVETA

Obzor, Bratislava, 1987
edícia Encyklopédie vydavateľstva Obzor
prebal Tibor Hrabovský
3. prepracované a doplnené vydanie, 50.000 výtlačkov

encyklopédie, literárna teória, životopisy
644 s., čb fot., slovenčina
hmotnosť: 1208 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

3,00 € *petca*litt*

PREDANÉ *home*

Tretie, prepracované a doplnené vydanie ENCYKLOPEDIE SPISOVATEĽOV SVETA podáva vo vyše 3 300 heslách prehľad o živote a diele najvýznamnejších spisovateľov. básnikov a dramatikov národných literatúr celého sveta s osobitným zreteľom na ich význam v kontexte celosvetového literárneho vývoja. Nie je to súvislý výklad svetovej literatúry, ale abecedne usporiadaný encyklopedický súhrn podstatných informácií o spisovateľoch, v ktorom sa široký kolektív autorov usiloval podať zhustený obraz pestrej literárnej tvorby všetkých období a všetkých národov.

Oproti prvému vydaniu, ktoré vyšlo roku 1978, je tretie vydanie doplnené najmä o nové heslá spisovateľov, ktorí sa v poslednom období svojou tvorbou stali známymi aj za hranicami svojej krajiny. Súčasne sú zrevidované aj všetky ostatné heslá a sú doplnené o významnejšie diela, ktoré vyšli v sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch, ako aj o preklady v slovenčine.

V tretom vydaní sú uvedené najnovšie informácie o významných spisovateľoch ZSSR a ostatných socialistických krajín, o nemeckých, francúzskych, anglických, amerických, kanadských, gréckych, talianskych, španielskych, dánskych, švédskych a fínskych literárnych tvorcoch, ako aj o spisovateľoch ďalších európskych štátov a rozvojových krajín Latinskej Ameriky, Afriky, Ázie, Austrálie a Oceánie.

ENCYKLOPÉDIA SPISOVATEĽOV SVETA je doplnená fotografiami významnejších spisovateľov, rozsiahlejším úvodom o problematike svetovej literatúry a výberovou bibliografiou. Je určená pre široký okruh čitateľov, záujemcov o svetovú literatúru, profesorov, učiteľov a študentov všetkých typov škôl.

ENCYKLOPÉDIA ARCHEOLÓGIE

ENCYKLOPÉDIA ARCHEOLÓGIE

Obzor, Bratislava, 1986
edícia Encyklopédie vydavateľstva Obzor
fotografie R. Bunčák, M. Červeňanský, M. Holeček, J.Just, J. Krátky, B. Mouchová, R. Musil, M. Novotná, B. Novotný, J. Nový, E. Spevárová, Z. Váňa, M. zelený, M. Zemina
mapy Edita Svobodová, Bohuslav Novotný, Karel Mokříš
prebal Tibor Hrabovský
1. vydanie, 30.000 výtlačkov

encyklopédie, história dejiny, archeológia
1032 s., mapy, slovenčina
hmotnosť: 1885 g

tvrdá väzba s prebalom

9,90 € stav: výborný *H-TV-3* PREDANÉ
9,90 € stav: výborný *kocev*his* PREDANÉ

Archeológia, ktorá skúma najstaršie dejiny ľudstva na základe hmotných prameňov, dosiahla v poslednom období na celom svete veľké úspechy. Na základe jej výsledkov si možno vytvoriť predstavu o živote v dávnej minulosti.

Encyklopédia archeológie vysvetľuje v heslách usporiadaných abecedne základné pojmy, podáva množstvo informácií o významných archeologických objavoch a nálezoch, ako aj opis pravekých, starovekých, ranohistorických, slovanských i stredovekých kultúr.

Čitateľ v nej nájde bohatý materiál o významných archeologických lokalitách a zaujímavostiach nielen v Európe, ale aj v Ázii, Afrike a Amerike, a poučenie o dejinách starovekých národov — Arabov, Asýrčanov, Peržanov, Byzantíncov, Keľtov, Chetitov, Trákov a ďalších národov, ako aj mnohých orientálnych a zaoceánskych etnik.

Osobitná pozornosť sa venuje klasickej archeológii, starogréckym a rímskym pamiatkam, ako napr. pamiatkam v Aténach a v Ríme. Vo veľkom rozsahu sú zastúpené heslá zo slovanskej archeológie, ktorá najmä v období socialistickej spoločnosti zaznamenala veľký pokrok v ZSSR, v Bulharsku, v Juhoslávii, v Poľsku a v ČSSR. Archeologické lokality nachádzajúce sa na našom území sú spracované aj na dvoch osobitných mapách.

Encyklopédia je bohato ilustrovaná čiernobielymi i farebnými fotografiami a perovkami, mapami a tabuľkami. Je určená pre široký okruh čitateľov, záujemcov o literatúru faktu, študentov a poslucháčov vysokých škôl, ako aj pre pracovníkov múzei a vedeckých ústavov.

BRDLÍK, FRANTIŠEK - PRŮVODCE PO DĚJINÁCH VĚKO STARÉHO, STŘEDNÍHO A NOVÉHO

BRDLÍK, FRANTIŠEK

PRŮVODCE PO DĚJINÁCH VĚKO STARÉHO, STŘEDNÍHO A NOVÉHO
pro školu a dům
(se 33 rodokmeny)

vlastný náklad, Přerov, 1891

encyklopédie, história, dejiny,
464 s., čeština
hmotnosť: 464 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, dobová preväzba, dobové poznámky ceruzou do textu

NEPREDAJNÉ

*H-6-6*

Předmluva.
Při nadpisu knihy jest udáno, pro koho jest napsána. Pro školu a dům. Myslím, že bude vhod zvláště žákům vyšších tříd na školách středních při přípravě ku zkoušce maturitní a kandidatům učitelství, pak každému vzdělanci vůbec, pokud mu jde nabyti buď přehledného obrazu o dějinách toho kterého národa, aneb jedná-li se mu, aby se rychle poučil o událostech, osobnostech a místech historicky památných.

K přehlednému opakování dějin poslouží předně ukazatel, pak odkazování k dotyčným stránkám předcházejícím, nadpisy stránek a pravidelný chronologický postup jednotlivých statí, jak jest vidno z obsahu, uvedeného na prvních stránkách knihy. Při hledání událostí, osob a míst postačí ukazatel. Rodokmeny jsou uvedeny souborně na zvláštní stránce.

Ku sepsání této příruční knihy dějepisné byl jsem veden naléhavou potřebou. Václava Křižka „Dějiny všeobecné a rakouské v přehledu synchronistickém“ vyhovují právě jen po stránce synchronistické a jsou již poněkud zastaralé, i jest nám utíkati se k příručním knihám v cizině vydávaným, kde o dějinách rakouských pojednává se spůsobem nedůstojným a o dějinách slovanských není téměř ničeho.

Při sestavování knihy své měl jsem na zřeteli hlavně praktickou stránku její, proto také téměř nikde zvláště neudávám pramenů, z nichž jsem čerpal. Při novějších dějinách rakouských byl mně vodítkem W. W. Tomka „Novější dějepis rakouský“, při dějinách všeobecných Fr. Šembery „Dějiny vzdělaných národův starověkých“, „Dějiny řecké“ a „Dějiny středověké“, V. Křížka „Dějiny národů slovanských“, J. Krystůfka „Boj monarchické Evropy s revolucí francouzskou“, J. L. Píče „Dějiny národa ruského“, Konst. Jirečka „Dějiny národa bulharského“ a „Cesty po Bulharsku“, odborné články v Časopise musea království českého“, v „Osvětě“ a v obou našich „Naučných slovnících“, dějiny Weberovy, Assmannovy Bulleovy a j. v.

Hlavní obtíž působil mně výběr látky, i budu povděčen, když mne upozorní odborní znalci, pokud a kde vzhledem k účelu knihy bylo chybeno, aby mohlo býti příště napraveno.

Při přepisování cizích jmen vloudily se do knihy některé nedůslednosti, kterých nebylo již možno opraviti. Též při korrektuře přehlédnuty chyby, které, pokud jsem je mohl postřehnouti, nalezne laskavý čtenář opravené na poslední stránce knihy.
V PŘEROVĚ v měsíci srpnu 1891.

První náběh ku sloučení zemí nynějšího mocnářství rakousko-uherského.

1365 Turci učinili první pokus o dobytí Valašska, jehož Ludvík vítězně hájí.

1365—1369 Válka se Sracimirem Vidinským, jenž donucen uznati nadvládu uherskou (—1396).

1370 Ludvík povolán na trůn polský (Sr. 229): Uhry na vrcholu své moci. Opětné války s Benátčany (1371 — 1376. 1378—1381) skončeny bezúspěšným mírem v Turíně.

Ludvík podporovatelem věd a umění, průmyslu a obchodu. Po jeho smrti uznána v Uhrách za královnu dcera jeho Marie (zasnoubená Sigmundu Lucemburskému), kdežto od Polákův povolána na trůn ml. sestra její Hedvika. Vládu ve jménu nezletilé Marie vedla v Uhrách matka její Alžběta až do r. 1387, kdy zardousena na Novém Hradu od mocného rodu Horvatů v Chorvatsku, kteří usilovali o dosazení Karla Neapolského (Zavr. 1386 úkladem milostníka Alžbětina Mikuláše Gary).

1387—1437 Sigmund Lucemburský (Sr. 219), manžel Marie, dc. Ludvíkovy, po jejíž smrti (1392) upíráno mu právo k trůnu, poněvadž neměl s ní žádného potomstva. Vzpoura zdolána. Nebezpečí od Turkův hrozící hleděl Sigmund předejiti zdvižením války křížové, byl ale

1396 v bitvě u Nikopole od sultana Bajezida na hlavu poražen.

1401 Vzpoura magnatů proti Sigmundovi, jenž zajat a vězněn na Vyšehradě a Šikloši, však přispěním vév. sedmihradského Stiboře ze Stibořic a krále Václava vyproštěn. R. 1402 vzpoura se opakovala: Ladislav Neapolský uznán za krále v Chorvatsku a ve větší části Uher na pr. bř. Dunaje. Zakročením Stiboře ze Stibořic i tato vzpoura zdolána r. 1403. Toliko některé části Dalmatie zůstaly v moci Ladislavové.

1411 Volba Sigmunda za krále římského v Němcích (Sr. 204). 1419—1436 Sigmund zaměstnán válkami husitskými (Sr. 222). Mezi tím opětné války s Benátčany a Turky (Proti těmto obsazen srbský Bělehrad).

1433 Mír ve Ferraře: Sigmund musil odstoupiti Dalmatii Benátčanům.

1436 Sigmund přijat od Čechů za krále.

1437 Vpád Turkův do Srěmu odražen Janem Hunyadym, banem sevrinským, a přispěním žoldnéřův Táborských, vedených Janem Jiskrou z Brandýsa. Po + Sigmundově zvolen za krále zeť jeho

1437—1439 Albrecht II. Rakouský, spolu cís. německý a král český. Zemřel navraceje se z nezdařené výpravy proti Turkům. Po něm zvolen z ohledu na nebezpečí od Turkův hrozící působením Jana Hunyady 1339—1444 Vladislav III. král polský.

Práv Ladislava Pohrobka ku koruně uherské hájí statečně matka jeho Alžběta (+ 1442): Jiskra z Brandýsa dobyl Slovenska, Jan Vítovec zvítězil v Chorvatsku.

1442 Jan Hunyady vítězně bojuje proti Turkům. Valašsko přinuceno nznati uherskou nadvládu.

1443 Válka křížová proti Turkům (Vladislav III. a Hunyady vůdci. Kardinál Julian Cesarini): Srbsko opanováno (Bitva blíž Niše). Vítězný vpád do Bulharska.

1444 Vladislav III. padl u Varny v bitvě proti Turkům. Těž kardinal Julian zahynul. Jan Hunyady upadl do zajetí, z něhož po roce se vyprostil. V Uhrách uznána nyní práva Ladislava Pohrobka k trůnu. Po čas nezletilosti královy

1446—1453 Jan Hunyady zvolen za správce zemského.

1448 Jan Hunyady poražen od sultana Murada II. v bitvě na Kosově poli.

1453—1457 Ladislav Pohrobek králem v Uhrách (Sr. 226). Jan Hunyady potvrzen ve vladařství pod jménem nejvyššího hejtmana zemského.

1456 Sultan Mohamed poražen na hlavu od Jana Hunyady před branami Bělehradu (Hunyady zemřel brzo na to ranou morovou).

Spor krále Ladislava se synem Jana Hunyady Ladislavem, jenž od krále zajat a popraven (1457). Ml. bratr jeho Matyáš Corvinus odvezen do Čech. Vzpoura stoupenců Hunyadových (Michal Szilágyi). Po + Ladislava Pohrobka zvolen za krále

1458—1490 Matyáš Corvinus

Volbu prosadil Michal Szilágyi maje po ruce velké vojsko. V čele odpůrců Hunyadových Mikuláš Gára a Mik. Ujlaky, kteří již r. 1459 pokusili se o svržení nového krále (Sr. 205).

1463 Sultan Mohamed II. dobyl Bosny a vtrhl do Srěmu, odkudž jej však Matyáš vypudil a vtrhl vítězně do Bosny. V dalším postupu proti Turkům dal se Matyáš odvrátiti válkou s Jiřím Poděbradským.

1468—1471 Válka s Jiřím Poděbradským (Sr. 227).

1471—1478 Válka s Vladislavem II. (Sr. 228).

1485—1490 Válka s cís. Fridrichem (Sr. 206). V čas válek těchto časté nájezdy Turkův, které však šťastně překonány. Příměří r. 1483 s nimi uzavřené i v letech potomních prodlužováno.

Matyáš byl povahy rázné, ale při tom nad míru panstvíchtivý, nedbaje zásad práva, jestliže se jednalo o jeho prospěch. Oproti magnátům opíral se o stálé vojsko („černá rota“), zemanstvo a města. Pečoval o zlepšení správy veřejné, o rozkvět obchodu a průmyslu. Nástupcem Matyášovým 1490—1516 Vladislav II., král český: Personalní unie Čech a Uher. O volbu jeho za krále přičinil se hl. Štěpán Zápolský, dědičný župan spišský a místodržitel v Rakousích. Trůnu domáhal se též Jan Corvinus, levoboček zemřelého krále, a bratr Vladislavův Jan Albrecht (Sr. 177). Tohoto podporoval Štěpán

MAJAKOVSKIJ, VLADIMÍR - SEBE, MILOVANÉMU

MAJAKOVSKIJ, VLADIMÍR

SEBE, MILOVANÉMU

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1989
výber zostavil Ľubomír Feldek, Peter Birčák
preklad Ľubomír Feldek, Peter Birčák
prebal Pavel Blažo
1. vydanie, 2.000 výtlačkov
ISBN 80-220-0121-X

próza krátka, poézia,
376 s., slovenčina
hmotnosť: 950 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*H-TV-3*

Na Majakovskom nás nikdy neprestane fascinovať obrovské ľudské nasadenie v poézii a obrovské básnické v živote. Dokonalé stotožnenie života a poézie je nemožné - ale práve preto všetka česť tým, ktorí sa o to pokúšali a neváhali zájsť do krajnosti. Mark Twain raz o istom človeku povedal: „Jeho telo je malé, ale aj tak je priveľké pre jeho dušu.“ Keby Twain bol videl Majakovského osobne alebo na fotografii a keby bol čítal jeho verše, bol by asi o ňom povedal: „Jeho telo bolo veľké, ale aj tak bolo pre jeho dušu primalé.“ Majakovskij prijal jedno z rizík, aké môže básnik prijať - riziko plurálu. Hovoril nielen za seba, ale hlásal a sľuboval, prisahal aj za iných, akoby za celú realitu, v ktorej žil - aj za tú časť reality, ktorú nemal ako donútiť, aby splnila jeho slová.

A predsa jeho báseň toto riziko vydržala, a ak sa realita s jeho básňou rozchádzala, vyčítame to dnes skôr tej realite - a nie nádhernému srdcu tohto básnika, ktorého manželstvo s dobou bolo z jeho strany také poctivé a verné, že vstúpilo ako legenda do večnosti.

Ľubomír Feldek

Mimoriadne výpravnú publikáciu z tvorby V. V. Majakovského dopĺňajú texty N. Serebrova, Leva Kassiľa, Lidije Sejfullinovej, spomienok Dmitrija Šostakoviča a básní venovaných Majakovskému od Mariny Cvetajvovej, Borisa Pasternaka, Anny Achmatovovej, Velemira Chlebnikova. Publikácia je ilustrovaná dielami výtvarného umenia Majakovského doby - diela Nátálie Gončarovovej, Kazimíra Maleviča, Lily Brikovej, skupiny LEF, skupiny Okná satiry ROSTA, ukážkami z plagátovej tvorby, návrhov kostýmov a scénických realizácií, a portrétmi Majakovského. 

Verše vybral a preložil Ľubomír Feldek, prozaickú časť vybral a preložil Peter Birčák. Doslov k výtvarnej časti napísal Bohumír Bachratý.

NIČ NECHÁPU

Vošiel som k holičovi a vravím

ako priateľ:

„Láskavo pričešte mi, prosím, uši.“

A hladký holič zrazu zihličnatel, 

tvár pretiahla sa - dostala tvar hrušky. 

„Zblaznel si, 

ryšavec!“

začali skákať slová.

Nadávky sypali sa mu cez zuby riedke 

a dĺĺĺĺho

chechtala sa čiasi hlava, 

trčiaca z davu ako stará reďkev.

/1913/

ŠTECH, VÁCLAV VILÉM - O PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU

ŠTECH, VÁCLAV VILÉM

O PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU

Jan Laichter, Praha, 1915
edícia Umění a řemeslo (11)

umenie
124 s., čb fot. čeština
hmotnosť: 262 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

*H-6-5*

NEPREDAJNÉ

Tato knížka byla napsána r. 1909-1910. Nyní rozmnožil jsem ji v kapitole třetí a čtvrté o podrobnější příklady základních tvrzení a přepracoval věcně v části jednající o architektuře. Přejímal-li jsem dříve Schmarsowův názor o prostoru jako počátku a základu vší architektury, jsem nyní přesvědčen, že tvar předchází prostor a v tomto smyslu doplnil jsem jednotu svého, jinak samostatného pokusu o nové roztřídění výtvarných umění.

Thematem stýká se práce moje s Worringerovou knihou „Abstraktion und Einfühlung“, která vyšla v době, kdy problém a jeho formulace byl pro mne již v základu rozřešen, a s níž rozcházím se netoliko v pojetí základních jevů, ale i v methodě jejich historického výkladu. Použil jsem jenom Worringerova názvu abstrakce, pro jeden prvotní proud výrazové činnosti lidské, který klade jej jako opačný pól Lippsova pojmu vcítění. Pochod vciťovací zdál se mi však příslušeti k podstatě obou proudů — Wundt správně podotýká, že je nutnou součástkou každé, i neestetické představy — proto konstruoval jsem název individualisace, jenž zdál se mi naznačovati také tvůrčí stránku celého pochodu. Sám dělil jsem původně umění na rytmické a dynamické. Třetí jev nazývá Wundt ideálním (Idealkunst), ačkoliv tento přívlastek patří jistě veškerému umění. Slovo idealisace naznačuje po mém lépe nedokončenou snahu přiblížiti se ideálu.

Jinak ponechal jsem i stylisticky svým názorům starý výraz, ježto nechtěl jsem docílením lepší čitelnosti vzíti práci bezprostřednost i intensitu, s jakou byla kdysi myšlena. Proto nerozšířil jsem ji také o důsledky a podrobnosti plynoucí ze základních thesí; některé variace thematu obsáhne připravovaná knížka „Umění a život.“

Děkuji upřímně na tomto místě panu MUDru. J. Baborovi za veškeru vlídnou účast a pomoc při studiu i opatřování těžce přístupné literatury o paleolitu.

Planá nad Lužnicí, v červnu 1914.

V. V. Stech.

Výtvarné umění přírodních národů má téměř veskrze charakter abstraktní, je — měřeno našimi měřítky — příliš fantastickou soustavou dekorativních i kultových forem, povahy vypravovací, hmotným ztělesněním náboženské soustavy přírodních lidí (u nichž je náboženství součtem jejich vědeckých poznatků, schránou všech jejich abstraktních pojmů), dokladem jejich logiky a jejich usuzování o duševních jevech.

Obklopeni přírodou a nadáni ostrým smyslem pro ni tvoří přírodní lidé přece výhradně v hieratické abstrakci, která vnutí svéráznost každého jevu do celkové soustavy, přičlení jej k úhrnnému sociálnímu výrazu. Nedovedou pozorovati svoje okolí bez rušivých představ náboženských, nefantasticky, žijí s ním v těsném svazku, který uvědomují si však teprve při odloučení, takže až hynou steskem — jsouce živi v přírodě, neovládají ji, a nevnímají jako skutečnost bez náboženských představ předem přimyšlovaných. Přírodní člověk vidí nejprve jenom jednotlivosti (slabikuje obraz), nedovede se vcítiti za materiální realitu (barvu, papír, tisk), protože mu chybí představy apercepční a cvik v apercipujícím t.j. srovnávajícím a vztahujícím myšlení.

Jenom u národů žijících na úrovni starší doby kamenné, tedy v poměrně nejníže vyvinuté společenské kultuře, nalezneme individualisující umělecké tvoření, tak u Křováků, Australců nebo některých Hyperborejců. U nich nerozrušila náboženská spekulace smysly pro realitu, smyslně-konkrétní, nefantastické vidění, které je nutnou podmínkou jejich existence, úplně odvislé od výtěžku honby s nástroji nejprimitivnějšími. Křováci neznají hospodářství, neužívají nářadí, nevyznají se ani v hrnčířství, užívajíce pštrosích vajec jako nádob; vedou těkavý život nomadů téměř bez příbytků. „Nešťastné děti okamžiku“ vyznamenávají se velikými schopnostmi u jednotlivců a naprostým nedostatkem toho, co nazýváme sociálními instinkty. Ostrost smyslů, tělesná otužitost, divoké sebevědomí, vzdorná smělost až k opovrhování smrtí, při tom úlisná chytrost a neobyčejná znalost přírody a jejího života. Za to duševní schopnosti associační a apercepční jsou omezeny jen na pomezí konkrétních smyslných představ, neboť nedovedou mysliti abstraktně, nechápou na příklad ani abstrakce pojmu čísla. Nejsou s to spočítati kusy svého stáda, přece však neztratí žádného, pamatujíce si každý kus zcela smyslně přesně podle jeho životních známek.

ENCYKLOPÉDIA ASTRONÓMIE

ENCYKLOPÉDIA ASTRONÓMIE

Obzor, Bratislava, 1987
edícia Encyklopédie vydavateľstva Obzor
fotografie Zdenka Ferechová, Dušan Kalmančok, Ján Štohl
prebal Tibor Hrabovský
1. vydanie, 40.000 výtlačkov

encyklopédie, astronómia,
760 s., slovenčina
hmotnosť: 1420 g

tvrdá väzba s prebalom

8,00 € stav: výborný *H-TV-3*
6,50 € stav: dobrý, zadné dosky uvoľnené *hroda**enc*

Astronómia (hvezdárstvo) je veda o vesmíre, jeho zložení a štruktúre, fyzikálnych vlastnostiach, pohyboch a vývoji. Jej začiatky siahajú ďaleko do minulosti. Rozvinula sa v Egypte, Babylónii, Číne, Indii a Grécku. Výrazný pokrok zaznamenala v novoveku. V súčasnosti sa delí na veľa odborov. Jej význam vo vedecko-technickom pokroku je veľký.

Encyklopédia astronómie vysvetľuje v abecedne usporiadaných heslách základné pojmy, podáva informácie o predmete a metódach výskumu astronómie, poznatky o Slnku a telesách slnečnej sústavy, o hviezdach, galaxiách a supergalaxiách, o ich chemickom zložení a fyzikálnych vlastnostiach, o vzniku, vývoji, stavbe a zákonitostiach ich pohybu.

Obsahuje aj heslá osobnosti, ktoré sa zaslúžili o rozvoj astronómie, informácie o astronomických vedeckých ústavoch a observatóriách, o publikáciách, ročenkách a katalógoch, ako aj tabuľky podávajúce dôležité astronomické údaje a prehľady letov do vesmíru.

Astronómia má veľký význam pre spoločnosť. Jej poznatky sú nenahraditeľným prínosom pre rozvoj vied a svetonázorovú výchovu, o čom svedčia aj dejiny astronómie. Využívajú sa pri udržaní presného času, pri zostavovaní kalendára, v geodézii, kartografii, geofyzike a kozmonautike.

Encyklopédia astronómie je bohato ilustrovaná, obsahuje takmer päťsto čiernobielych a do tristo farebných fotografii, tristopäťdesiat farebných ilustrácii a vyše dvadsať peroviek.

Je určená nielen pre odborných pracovníkov z oblasti prírodných, technických a spoločenských vied, ale aj pre študentov a poslucháčov vysokých škôl, najmä však pre široký okruh čitateľov, členov astronomických krúžkov, astronómov amatérov, záujemcov o encyklopedickú literatúru a literatúru faktu.