mäkká väzba
stav: veľmi dobrý
predané
*svama2*belc*
Autor Krvavých velikonoc, Vilém Sacher (1907-1987), patřil k předním osobnostem čs. vojenského života. Vzděláním i povoláním voják je v roce 1940 nucen jako člen vojenského odboje prchnout z Československa, bojuje ve Francii, Anglii a po odvelení do SSSR se účastní s 3. čs. brigádou po karpatsko-dukelské operaci osvobozovacích bojů na Slovensku a Moravě. V 50. letech při čistkách byl z armády propuštěn. V 60. letech se vrátil k válečným vzpomínkám a na základě vlastních deníků napsal řadu memoárových knih. Po podpisu Charty 77 byl zbaven hodností i řádů a vyznamenání. Zrušení potupné degradace v roce 1990 se již bohužel nedočkal.
Publikace se zabývá obdobím mezi dvěma válkami a počátkem 2.světové války především z hlediska politiky německého státu.
Práce z dějin příprav a počátků druhé světové války zkoumá podmínky přístupu německých nacistických vůdců "k dilematu zaměření" nastávajícího konfliktu. Všímá si činitelů vnitropolitických i ekonomických z rozmezí let 1933-1941, ukrytých v chování velmocí. Necelá polovina knihy exponuje důležité období začátku války, zejména rok 1940 a polovinu následujícího, kdy došlo k zásadnímu rozhodnutí dilematu, Německo upouští od zamýšlené invaze do Anglie a logicky volí "kvalitativně nové období", útok proti Sovětskému svazu.
Bohuš Chňoupek (1925), nar. v Petržalke, ešte počas štúdií na Vysokej škole obchodnej v Bratislave pracoval vo vysokoškolskom časopise Borba. Po krátkom pôsobení na katedre politickej ekonómie prešiel do redakcie Smena. Od roku 1957 sa stal redaktorom Pravdy, najskôr ako jej východoslovenský dopisovateľ a v šesťdesiatych rokoch stály dopisovateľ v Moskve. Po návrate ho vymenovali za šéfredaktora časopisu Predvoj, potom bol 1. námestníkom ministra informácií, ústredným riaditeľom Čs. rozhlasu, veľvyslancom v ZSSR a napokon ministrom zahraničných vecí ČSSR.
Od študentských čias sa aktívne venoval žurnalistike, publicistike, najmä reportáži. Od jeho prvotiny Dunaj sa končí v Izmaile (1955) doteraz vydal dvanásť kníh, dotýkajúcich sa tematiky všedného života. Najväčšiemu čitateľskému záujmu sa tešili práce s povstaleckou tematikou, či Generál s levom, alebo Lámanie pečatí, ktoré preložili do mnohých jazykov, vrátane angličtiny, francúzštiny, ruštiny, či nemčiny.
Kniha AMERIČAN V POVSTANÍ je venovaná dramatickému osudu americkej vojenskej misie, presnejšie: tímu Dawes s jeho veliteľom poručíkom Greenom v Povstaní, od jeho pristátia na Troch Duboch po tragický záver koncom decembra, keď väčšina tímu padla v horách nad Polomkou do rúk nemeckého jagdkomanda. V koncentračnom tábore Mauthausen ich na príkaz Kaltenbrunnera zavraždili.
Mnohí televízni diváci si určite vďačne spomenú na sympatického kapitána Klossa z televízneho seriálu S nasadením života alebo na legendárneho baróna von Goldringa z televíznej inscenácie románu Sám vojak v poli od Doľda Mychajlika.
Plejádu týchto smelých mužov obohatí na televíznej obrazovke ďalší hrdina, a to opäť podľa literárnej predlohy, ktorú nášmu čitateľovi predkladáme pod rovnomenným názvom Operácia Raketa. Major Morskoj — ktorého pravé meno sa aj mnohí jeho spolubojovníci dozvedeli až po rokoch — patril k prvým sovietskym dôstojníkom, ktorých vysadili ku koncu vojny na našom území so zvláštnymi úlohami.
Major Morskoj sa objavuje raz v esesáckej uniforme priamo uprostred pluku nacistov, vidíme ho ako gardistického dôstojníka vchádzať priamo do brloha nepriateľa, sledujeme ho ako uvážlivého veliteľa, priateľa i prísneho sudcu nad zradcami. V jeho skupine je i Mária Kosťukevičevá, ktorá sa na istý čas premení na fräulein Marie a riskuje vlastný život, aby nadviazala spopretŕhané spojenie s ilegálnymi pracovníkmi, a je v nej i málovravný a uzavretý Vasiliev, ktorý má nesmiernu prázdnotu v srdci, kým deň čo deň čaká na Máriin návrat.
Leonid Obuchov vychádza zo skutočných udalostí, jeho kniha však dokazuje, že život vytvára také neočakávané a prekvapivé zvraty, že by ich nevymyslela ani najbujnejšia fantázia. Koľko ráz visel úspech jednotlivých akcií na vlásku, ale odhodlanie, pevná vôľa i dômyselnosť pomôžu zdolať aj zdanlivo neprekonateľné prekážky.
V osobe majora Morského i jeho čekistickej skupiny autor načiera do slávnych i krušných dní Slovenského národného povstania, a tohto roku, keď sa pri jeho tridsiatom výročí skláňame pred jeho hrdinami, bude Obuchovova kniha iste vhodným príspevkom, osvetľujúcim udalosti z ďalších hľadísk. Operácia Raketa oživuje nielen statočný boj slovenských vlastencov, ale aj ich verných druhov — sovietskych partizánov, ktorí ďaleko od svojej vlasti pomáhali slovenskému ľudu zbaviť sa hitlerovského jarma.
Před více než člyřiceli lety skončila druhá světová válka. Podle toho, jak se otevíraly pancéřové skříně vlád a lajných služeb, byly postupně objasňovány mnohé její události — až na několik temných koutů. Ale hlavně v prvním poválečném období se objevila řada mylných, případně záměrně zkreslených nebo tenkrát ještě nedosti ověřených informací. Z nich se vytvářely legendy, které mají až neuvěřitelně tuhý život. Přežívají až dodnes a s oblibou si vybírají události ze života osob, které stály na rampě dějin v popředí. Kolik legend a povrchních informací se váže například k R. Heydrichovi, s nímž máme u nás ty nejhorší zkušenosti! V Evropě i ve Spojených státech vyšlo o něm několik monografií, jejichž obsah si však namnoze protiřečí. Za Heydrichem zůstává řada otazníku:
— byl podle nacistických zákonů židovský míšenec?
— jaký byl jeho vztah k Himmlerovi, Canarisovi a ostatním nacistickým prominentům?
— věděl o něčem z Hitlerovy minulosti, co bylo před světem úzkostlivě skrýváno?
— komu v tehdejším Německu i jinde překážel?
— na co vlastně doopravdy zemřel?
Na tyto a řadu dalších otázek se pokouší najít odpověď kniha MIROSLAVA HONZÍKA, autora mnohých děl z oblasti literatury faktu, jako například Chléb z cizího žita, Praha 19 21. Říkali si vojevůdci,... a překročil řeku Delaware, a spoluautora známé knihy Osud trůnu habsburského, která se brzy dočká pátého vydání.
„Napřed je všemožným způsobem mučili a pak je brali jednoho po druhém, odvedli se zavázanýma očima hodně daleko a nechali stát... Potom přistoupil k americkému pilotovi japonský důstojník a řekl mu: , Jsme rytíři bušidó, vojenská šlechta země Vycházejícího slunce. Nepopravujeme při západu, ale při východu slunce... ’ "
Tímto výňatkem ze svědectví před Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ uvádí lord Russell z Liverpoolu svou dokumentární knihu, stručné dějiny japonských válečných zločinů.
Zatímco o hrůzách, které provázely německý fašismus v Evropě, je dostupná řada materiálů a dostatek literatury, jsou zločiny japonských fašistů u nás téměř neznámé.
Japonsko si v ničem nezadalo se svým evropským spojencem. Politickým krédem japonských fašistů bylo získat nadládu na domácím poli a na zahraničním poli prosadit vojenskou agresi. Na počátku třicátých let se fašistickým militaristickým kruhům podařilo uchopit moc a začít s realizací plánů na japonskou „Velkou Asii", s agresí proti Číně, východní Asii a východnímu Tichomoří.
Všude, kam japonská soldateska za války vkročila, v masovém rozsahu masakrovala, vraždila, mučila, znásilňovala a dopouštěla se mnoha jiných barbarských ukrutností. Po dobytí Nankingu v prosinci 1937 povraždila za šest týdnů na 200 000 Číňanů, na Borneu vyhladila téměř celý národ Suluků, na Filipínách vraždila v budově Červeného kříže.
Na pochodech smrti, na vězeňských lodích, v pracovních táborech byli ponižováni, olupováni, biti, mučeni a po stovkách vražděni spojenečtí váleční zajatci.
Nejinak na tom byli i internovaní civilisté, mezi nimi děti a ženy. Jen na Sumatře jich bylo v táborech internováno na třináct tisíc.
Lord Russell napsal svou otřesnou knihu na základě dokumentů, důkazů, prohlášení a výpovědí, čerpaných především z procesů s japonskými válečnými zločinci, které si v zájmu spravedlnosti vynutila světová veřejnost.
Po válce se pozornost světa upřela na Japonsko ještě nejednou, naposledy v r. 1960, kdy celá ostrovní země vřela a bouřila jako sopka. Lid vyšel do ulic, stávkoval a důrazně protestoval proti vládní politice, která se za vedení Spojených států amerických snaží Japonsku opět vnutit militarismus a fašismus. Celá pokroková světová veřejnost se postavila za protesty japonského lidu, aby se už nikdy nemohly opakovat zločiny „rytířů bušidó
LORD RUSSELL Z LIVERPOOLU - absolvent oxfordské university a významný britský právník, byl za druhé světové války mj. zástupcem nejvyššího vojenského soudce na severoafrickém válčišti a později pracoval ve vojenské justici ve spojeneckém hlavním stanu. Jako zástupce vojenského soudce u britské rýnské armády v roce 1946 a právní poradce velitele armády měl na starosti také procesy s nacistickými válečnými zločinci v britské zóně západního Německa. Pod dojmem toho, co v okupovaném Německu poznal, přistoupil po návratu do úřadu nej vyššího vojenského soudce v Londýně k napsání knihy o nacistických válečných zločinech „Pod bičem hákového kříže“. Tato kniha, která sklidila velký úspěch ve všech zemích, kde byla přeložena, však nebyla po chuti některým kruhům v britské vládě. Chtěly lordu Russellovi všemožně zabránit ve vydání této jeho práce, která pronikavě odhalovala podstatu fašismu. Bylo mu pohroženo, že bude zbaven místa. Lord Russell svůj úřad složil a knihu vydal. Kniha „Rytíři bušidó“ osvětluje válečné zločiny japonského fašismu a militarismu.
Kto je autorom knihy Štatista na diplomatickej scéne? Dr. Paul Schmidt, narodený roku 1899, človek, ktorý prežil obidve svetové vojny a bol vždy uprostred politického diania. Pracoval totiž od svojho dvadsiateho štvrtého roku, keď skončil filologické štúdium na berlínskej univerzite, ako tlmočník ministerstva zahraničných vecí, pretože ovládal viacero svetových rečí.
Počas jeho vyše dvadsaťročnej činnosti na nemeckom ministerstve zahraničných vecí, od roku 1923 do roku 1945, prešlo mu cez ruky tisíce dôležitých, priam historických dokumentov, často prísne tajných a verejnosti úplne neznámych. A práve o nich píše vo svojich spomienkach.
Dr. Paul Schmidt ako tlmočník ministerstva a neskôr ako osobný tlmočník Hitlera a iných potentátov Nemecka mal možnosť zblízka pozorovať mnohých významných politikov medzivojnového obdobia, ako Stresemanna, Brianda, Balfoura, Daladiera, Mussoliniho, Molotova, Churchilla, Cordela Hulla a dalších. Mohol ich teda zasvätene poznať a na vlastné uši počuť ich reakcie pri najrôznejších politických rokovaniach, pri recepciách a dôverných rozhovoroch. Z titulu svojej funkcie je tiež jedným z mála ešte žijúcich priamych účastníkov Mníchovskej konferencie.
V románe Roberta Merla stretávame „hrdinu“ Rudolfa Langa, pochádzajúceho z nemeckej obchodníckej rodiny, kde jeho výchovu usmerňuje prísny otec, náboženský fanatik diktátorských sklonov. Syn prechováva v sebe od malička jedinú túžbu — stať sa podľa rodinnej tradície dôstojníkom. R. 1916 sa prihlási dobrovoľne na front a zúčastní sa na protiarabskom ťažení v Turecku. Po vojne ho stíha nezamestnanosť, hlad a bieda. Vidina lepšieho života sa mu črtá až potom, keď sa angažuje v národnosocialistickom hnutí (od r. 1923). Nadšene sa zúčastňuje na bojoch proti pokrokovým snahám povojnového Nemecka. Počaš druhej svetovej vojny jeho kariéra vyvrchoľuje. Konečne sa mu splní dávny sen, stáva sa dôstojníkom SS a nakoniec veliteľom koncentračného tábora v Osvienčime.
Lang je nezhovorčivý, s nikým sa neradí, nebeseduje, nepochybuje nikdy o správnosti rozkazov, nevidí a neskúma ich následky, len ich dôsledne vykonáva. Fanatická odovzdanosť, dôvera k veliteľom-vodcom vypestuje z neho najdokonalejší vzor fašistu. Lang vzbudí pozornosť a záujem čitateľa v zástupe ľudí, medzi vojakmi, na bojisku či pri práci — a to pre svoj nekompromisný, až neľudský postoj, i keď jeho rozprávanie, vlastne jeho reč je nezaujímavá, ťažkopádna; ale práve jednoduché a jednoznačné odpovede, bezhraničná ochota vykonať i najneľudskejšie rozkazy zasahujú čitateľa priamo do živého, znepokojujú, poburujú ho a dokazujú, akých netvorov splodilo militaristické prostredie hitlerovského Nemecka. — Kto vlastne vytvára dramaticky vzrušujúci dej? Hlavný „hrdina“ rozpráva svoje skúsenosti a zážitky v prvej osobe. Podáva ich takým spôsobom, že čitateľ necíti režisérsku ruku autorovu; ba autor nestojí ani za kulisami, nie je ani šepkárom, ani maskérom. Postavy románu sú živé, svojrázne, priamo zrastené s prostredím; raz sú to pasívni členovia, stavebný materiál pre záujmy militaristického štátu, inokedy aktívni tvorcovia „nového poriadku“, v skutočnosti vždy ničitelia ľudstva a jeho hodnôt. — Autor nestačil a ani nemohol vysvetliť historické podmienky vzniku obludnej ideológie, lebo kompozícia diela doslova „leží na pleciach“ hlavnej postavy, ktorá vidí, vníma svet podľa akejsi šablóny svojich veliteľov a ich rozkazov. Avšak i tak sa podarilo autorovi vytvoriť veľké dielo, ktoré svojou jednoduchosťou dialógov, stručnosťou opisov a charakteristickou drobnokresbou vyniká nad ostatné diela tohto druhu a jednoznačne presviedča čitateľa o potrebe boja proti podobným Langovcom a ich nasledovníkom.
Canaris vytvoril v okupovanom Bielorusku fašistickú zpravodajskú agentúru Saturn, ktorá verbovala a vysielala do zázemia sovietskej armády špiónov a diverzantov. Do Saturna a gestapa však prenikli odvážni príslušníci sovietskej protišpionážnej služby, a tak sa začala velká „hra“ — sovietska protišpionážna služba nielenže marila Canarisove plány a akcie, ale tiež majstrovsky klamala a zavádzala Canarisa, hlavný štáb fašistickej armády i samého Hitlera.
Román Canarisova krvavá hviezda je históriou krachu nemeckej špionážnej služby na východnom fronte, ale ešte viac oslavnou epopejou hrdinskej činnosti takých sovietskych vlastencov, ako holi Rudin, Kravcov, Babakin, Gaľa Gromovová, Dobrynin a mnohí iní, ktorí naoko slúžili u nepriateľa, ale v skutočnosti všetky svoje sily vynakladali na marenie jeho špionážnej činnosti na území Sovietskeho sväzu. Ich osudy boli neobyčajne spletité a dramatické a taká je aj celá kniha o nich. Nie, protišpionážna činnosť priamo v radoch hitlerovcov nebola ľahká vec. Na každom kroku číhala smrť. A nie všetci hrdinovia sa dožili víťazného konca vojny. Napríklad, neskúsený Dobrynin urobil len jednu chybičku a zaplatil za ňu životom. Podobne aj viacerí Budnického partizáni a členovia ilegálneho hnutia, ktorí pomáhali príslušníkom protišpionážnej služby. No hlavný cieľ dosiahli — nevídaným spôsobom oklamali Canarisov Saturn a prostredníctvom neho všetkých pohlavárov fašistického Nemecka a v konečnom dôsledku významne prispeli k zdrvujúcej porážke Hitlera.
Denníkové záznamy a listy Alexandra Macha zachytávajú jeho osud od 30. marca 1945. Cesta do Rakúska, krátky pobyt s rodinou, väzenia, zajatecké tábory, návrat do Bratislavy, súd a napokon dramatický zvrat, ktorý pekvapil jeho, ale aj politické kruhy a verejnosť. Denníky sa končia 16. júla 1947 transportom do Leopoldova. O ich zrode Mach napísal: „Mám pred sebou starý čierny zošit, v ňom drobné litery... Zápisky sa zrodili z očakávania a v očakávaní. Ani na um mi neprišlo, že zostanem nažive. Po roku očakávania popravy nazdával som sa, že som úplne vyrovnaný, pripravený, jednako som sa obával, či sa zachovám, ako sa patrí. Preto som napísal tie listy (na rozlúčku).“
Alexander Mach, (1902–1980), slovenský ľudácky politik a novinár, veliteľ Hlinkovej gardy, minister vnútra a podpredseda vlády Slovenského štátu. Bol spoluzodpovedný za perzekúciu slovenských židov a protifašistického hnutia. V roku 1947 bol odsúdený na 30 rokov väzenia. Po amnestii v roku 1968 žil v Bratislave a písal pamäti.
beletria, novela, literatúra ruská, II. svetová vojna
224 s., slovenčina
tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý
1,00 €
*barpe*
Nikolaj Semionovič Tichonov (4. XII. 1896) narodil sa v Petrohrade, v stredne zámožnej rodine. Všedný život prebúdzal v ňom túžbu po pestrejšej skutočnosti. Sníval o hrdinoch a neohrozenom boji za pravdu a spravodlivosť. Krátko po skončeni obchodnej akadémie (1911) bojoval v prvej svetovej vojne (1915). Za sovietsko-fínskej vojny pôsobil ako novinár. V čase leningradskej blokády bol „veliteľom spisovateľskej skupiny pri politickej správe leningradského frontu". Vyznamenali ho trikrát Štátnou cenou ZSSR, dostal Medzinárodnú Leninovu cenu mieru, Rad Hrdinu socialistickej práce a napokon Leninovu cenu. Zastáva vysoké politické a spisovateľsko-organizačné funkcie. Je stálym členom Svetovej rady mieru a predsedom Sovietskeho výboru obrancov mieru. Myšlienke na nového človeka venoval tento romantický básnik „šedivý sťa báje a ako pieseň mladý“ celý život, aby mu svojou tvorbou vybojoval mier.