Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

štvrtok 27. februára 2020

ŠUPÍK, KAREL - PROJEKT A STAVBA MODELOVÉHO KOLEJIŠTĚ

ŠUPÍK, KAREL
VLČEK, BEDŘICH

PROJEKT A STAVBA MODELOVÉHO KOLEJIŠTĚ

Nadas, Praha, 1971
obálka Míla Ponížil
1. vydanie, 15.212 výtlačkov

hobby, domácnosť
196 s., 218 čb fot., čeština
hmotnosť: 206 g

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

3,30 € predané

*regihu2* in *H-parap*R5







DELFOVÁ, HANNA - LEXIKÓN FILOZOFIE

DELF, HANNA
GEORG-LAUER, JUTTA
HACKENESCH, CHRISTA
LEMCKE, MECHTHILD

LEXIKÓN FILOZOFIE
(Jugendlexikon Philosophie)

Obzor, Bratislava, 1993
preklad Ladislav Kiczko
obálka Tibor Hrabovský
1. vydanie
ISBN 80-215-0263-0

filozofia
408 s., slovenčina
hmotnosť: 482 g

tvrdá väzba
stav: dobrý, pečiatky v knihe

1,50 €

*bib14* in *H-parap*R5





KOVANDA, STANISLAV - PIANISTA Z BARU

KOVANDA, STANISLAV

PIANISTA Z BARU

Družstvo Moravského kola spisovatelů, Brno, 1937
obálka K. Jílek

beletria, román, literatúra česká, podpis autora,
184 s., čeština
hmotnosť: 280 g

tvrdá väzba (zrejme dobová preväzba)
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

kvaja in *H-6-2*







Z BARÁKA jedna příhoda učinila zlomyslníka. Býval kdysi velmi mírné povahy. Říkalo se mezi jeho známými, že by »se na Barákovi dalo dříví štípat«.

Takový byl až do let, kdy studoval v Praze na lékaře. Ale tu mu vstoupil do cesty technik Egert. O dva roky starší vysokoškolák a divný host. Rty dovedl zpotvořiti v takový úsměšek, že až zamrazilo. Byl před ním i varován od některých kolegů, ale smával se těm výstrahám, protože Egerta zřídka vídával v kavárně, nikdy s ním nemluvil a nemínil si s ním ani nic začínat.

Jednoho podvečera však vyhledal ho Egert na studentském bytě. Našel si záminku: zvěděl prý, že se Barák na gymnasiu zajímal velmi o přírodopis, i přinesl mu atlas brouků, jejž zdědil prý po svém strýci, je prý to dost vzácná kniha, již by musel hledat po knihovnách.

Atlas byl pouhou záminkou, opředenou lžemi. Egert brzo jej zavřel před Barákovými zraky, rozhovořil se o jiném, přešel v hovoru na ženy a na konec mu nabídl, že by ho vzal, kdyby mu to bylo milé, na potulky »noční Prahou«. Barák se omlouval, že nemá peněz na utrácení, že se při tak vážném studiu, jako je lékařství, nesmí zdržovat do noci po hostincích a kavárnách — ale málo mu byly platný výmluvy. Egert nepřestal se mu vlichocovat, pošeptal mu, že zaplatí za něho celou útratu — neustal, až s ním Barák vyšel do ulic a zavěšen pod jeho paži, provázel ho na potulkách, jež se začaly v hlučném výčepu a končily v noční vinárně na plyšových sedadlech ve společnosti opilých sklepnic.

Po probdělé noci se Barák brzo osvěžil, vrátil se ke studiu a myslil si, že tímto případem se skončily důvěrné jeho styky s Egertem. Atlas po několika dnech mu vrátil, setkával se s ním někdy ve studentské kavárně, do níž občas přišel za svými známými, Egert, byl-li tam, ho pozdravil, ruku mu podal, promluvil s ním několik slov, ale potom vždy od něho chladně odešel.

Teprve po dlouhém čase zase ho vyhledal v bytě a rovnou se vytasil s podivnou věcí. »Poslali mi z domu mnoho peněz. Mám zbytečných tři sta korun. Nechtěl byste je? «

Barák zdvihl proti němu obě ruce. »Nač by mi byly? Ne, děkuji vám! « odmítal.

»Ale já jich opravdu nepotřebuji. A vám se budou hodit! « naléhal Egert úlisně. »Byl byste bláhový, abyste nebral, když vám je tak mermomocí nabízím. « Smál se.

Barák se vzpíral.

»Kdo říká, že byste je musel hned utratit? Ale míti tři sta korun zbytečných, to přece blaží. Nebudete muset si odříkat. « Takto mu dále domlouval, až jeho odpor počal slábnouti. Skončilo to tak, že Egert otevřel tašku s penězi, položil mu na stůl tři stovky a se slovy: »Užijte jich k své radosti! « se mu odporoučel.

Peníze ležely po celou hodinu na stole a Barák, aby si jich nevšímal, dal se znovu do studování z přednáškových archů. Ale zeleň papírových peněz stále se mu vtírala do zraků, pokoušela ho. Pochůzka po Praze v noci už se mu za ten dlouhý čas povytrácela z paměti — tu však všechno zase oživovalo, zdálo se mu, že slyší smích děvčat ve vinárně, že s tváře, nabízené k polibku, vdechuje vůni pudru, že hmatá po nahých ramenech.

Ještě se bránil — potom sevřel peníze do dlaně, zastrčil je jen tak do kapsy a vyběhl z domu. Bylo mu náhle

......................................................................................

... posledná veta ...

Už proto, že té slávy dosáhl jen tak mimochodem.


streda 26. februára 2020

TVARŮŽEK, IVO - MODELOVÁ KOLEJIŠTĚ I. - STAVBY A DOPLŇKY

TVARŮŽEK, IVO

MODELOVÁ KOLEJIŠTĚ I. - STAVBY A DOPLŇKY

Nadas, Praha, 1970
obálka Josef Hanuš, Miloslav Ponížil
1. vydanie, 15.212 výtlačkov

hobby
180 s., 327 obr., 6 príloh
hmotnosť: 257 g

mäkká väzba
stav: dobrý

14,90 €

*regihu2* in *H-parap-R5F*







PŘÍRUČKA PRO SVÉPOMOCNÉ PRÁCE

PŘÍRUČKA PRO SVÉPOMOCNÉ PRÁCE

SNTL, Praha, 1984
1. vydanie, 35.200 výtlačkov
64-303-84

technika, domácnosť, príručky,
608 s., 923 čb obr., 27 tab., čeština
hmotnosť: 762 g

tvrdá väzba
stav: dobrý

1,50 €

*gopal2* in *H-parap*R4




utorok 25. februára 2020

KOZUMPLÍK, JOSEF - AKUMULÁTORY VOZIDEL

KOZUMPLÍK, JOSEF

AKUMULÁTORY VOZIDEL

NADAS, Praha, 1977
obálka Jaroslava Hrachovcová
1. vydanie, 10.212 výtlačkov
31-001-77

automobily, doprava, technika,
210 s., 126 čb fot., čeština
hmotnosť: 371 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

1,90 €

*gopal2* in *H-parap*R3





KOPŘIVA, JAROSLAV - A SEDMÝ DEN ODPOČÍVAL

KOPŘIVA, JAROSLAV

A SEDMÝ DEN ODPOČÍVAL
šest novel

Karel Voleský, Praha, 1944
ilustrácie Zdena Valentová
obálka Zdena Valentová
1. vydanie

beletria, próza krátka, poviedky, podpis autora
80 s., čeština
hmotnosť: 127 g

mäkká väzba
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*arumcz2* in *H-6-2*

Šest vybraných povídek tvoří v léto knize jiskřivé a zajímavé pásmo, jež jest prostoupeno měkkým rytmem, odhrnujíc lehce a kouzelně oponu životních osudů. Autor vypráví poutavě v prvé povídce o podivné lásce na tajemném ostrově ve Středozemním moři, aby v druhé zaujal líčením pekla malajské džungle, z níž vyvede čtenáře do krásného českého jara. Další novely o roztomilém hříběti a pomstě věrného psa patří k jeho nejsilnějším. Příběh o hrozné bouři v horách líčí tak věrně, že se zdá jako by byl skutečně prožíván. I vyprávění o podivném putování matčina prstenu působí dojmem skutečnosti. A v tom také tkví přednost autora těchto povídek, že se snaží věrně a v krásné zábavné formě podat životní příběhy lidí i zvířat. Zpracovány jsou svěže a mile. Jejich závěry jsou logické a šťastně řešeny. Do srdcí lidí vniká se zvláštním, vrozeným smyslem pro estetiku a vidí kolem nové lidi, věci i přírodu v duhových barvách. Povídky působí přitažlivě, pobaví a otevrou oči mnohým, kteří chodí slepě kolem krásných věcí a opravdu nevidí, že život je podivuhodně zajímavý.

JAROSLAV KOPŘIVA předkládá veřejnosti tuto vybranou sbírku novel po prvé pod vlastním jménem. Velké množství jeho feuilletonů, básní a povídek bylo však uveřejněno v různých časopisech i denních listech pod pseudonymem. Je zajímavé, že ani jeden pseudonym nebyl použil vícekrát než jednou. Je stár třiatřicet let a narodil se v Praze. Studoval na reálce v Zižkově. Dnes je už přes deset let zaměstnán v pražském novinářském podniku.









Únava se mne rázem spadla a snažím se zachytit směr, než bude úplná tma. Docházím konce louky, která se svažuje do údolí a kostelík se pomalu objevuje. Kolem něho je několik chaloupek, v nichž se již svítí. Opustil jsem koryto potoka a jdu přímo dolů s očima upřenýma k oněm třem světélkům, která se mi zdají těmi nejnádhernějšími světly.

Bohužel sil rychle ubývá a k světélkům je ještě daleko. Kdybych si mohl alespoň na chvilku odpočinouti, jen pár minut, ale nesmím. Vím, že bych už nevstal. Hlavou mi prolétla vzpomínka na článek v novinách. Pár metrů od chaty zmrzl. Ne, to se mi nemůže stát, já dojdu, Bože pomoz, musím dojít.

Náhle se celého mého těla zmocnilo podivné křečovité chvění, nohy i ruce povolily a vypověděly službu.

Ležím v mokrém sněhu, mozek horečně pracuje, ale tělo odmítá. Nemohu vstát, ba ani ruku zvednouti, abych setřel krůpěje potu, jenž mi vyrazil na skráních.

Z mých úst vyšel podivný, jakoby zoufalý vzlyk. Znělo to pro můj sluch příšerně, neboť je mi jasné, že je se mnou konec. Ale mohu ještě křičet a křičím až do ochraptění. Je to poslední naděje, je to stéblo, kterého se chytá tonoucí. Chraptím a neslyším už ani sebe. Rudé a modré kruhy před očima tančí bláznivý tanec. Propukám ve smích — ty blázne!

Znovu rudé a modré kruhy — jakýsi tupý pocit v mozku — a pak už nic Na vrcholu rozzlobené hory žene se vichřice stokilometrovou rychlostí. Skupina lyžařů plazí se po ledě, protože sníh je sfoukán. Jsou k sobě připoutáni lanem a snaží se ostrým pohledem prohlédnouti hustou mlžnatou kaší, neleží-li tam člověk, jejich kamarád. Na obočí i na vlasech se usazuje jíní. Hledají už dlouho a kovový hlas zvonu z chaty jim určuje směr. Nese se mohutně, ale v dálce připomíná hlas umíráčku.

Dlouho to však venku nevydrží. Vracejí se po půl hodině promrzlí a unavení usedají beze slov na tvrdou lavici u kamen.

Do pekla jde je vystřídat jiná skupina, ale i ta se po půlhodině vrací. Nikomu se nechce mluvit. Je konec nadějím, jen zvon zní a jeho hlas splývá s jekotem bouře. Brzo bude svítat...

Pomalu otevírám oči. Příjemné teplo, počínaje od nohou, se šiří celým tělem. Jako blesk projede mou myslí poznání. Zachráněni Pocit blaženosti a radosti nedovedu popsat. Znovu zrozeni

Ležím na lavici, na které je položen huňatý kožich, tak, jak mne Pán Bůh stvořil. Zvedám se a pozoruji, že moje mrazem bílé nohy tře usilovně sněhem nějaký starý muž. Ruce a obličej jeho žena. Položil jsem se znovu na lavici. Asi mne přemohla radost a nedostatek sil, abych mohl vzpřímeně sedět. Když už pak pominulo nebezpečí omrzlin, navlékl na mne staroch kožich, na kterém jsem

........................................................................................................

... posledná veta ...

V kapse měl maminčin prsten, svatební dárek Denise a v srdci uloženo navždy mnoho krásných vzpomínek na výjimečnou ženu, na ženu zářivě krásnou a rozumnou.
 




HALAŠA, PAVOL - REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938 II.

HALAŠA, PAVOL

REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938
DIEL II.   - SYSTEMATICKÝ

Slovenská národná knižnica, Turčiansky sv. Martin, 1957
Matica slovenská, Martin
1.000 výtlačkov

bibliografia
96 s., slovenčina
hmotnosť: 142 g

mäkká väzba

5,30 € stav: zachovalá, pečiatky, zosušená lepená väzba
*bib14* in *H-parap*U3
1 ks H-2-9 PREDANÉ




HALAŠA, PAVOL - REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938 I. M-Ž

HALAŠA, PAVOL

REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938
DIEL I.   - ČASŤ OSOBNÁ M-Ž

Slovenská národná knižnica, Turčiansky sv. Martin, 1949
Matica slovenská, Martin
edícia Knihy Slovenskej národnej knižnice (4)

bibliografia
318 s., slovenčina
hmotnosť: 390 g

mäkká väzba
stav: zachovalá, pečiatky, zosušená lepená väzba

9,90 €

*bib14* in *H-parap*U3




nedeľa 23. februára 2020

HALAŠA, PAVOL - REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938 I. A-Ľ

HALAŠA, PAVOL

REGISTER SLOVENSKÝCH POHĽADOV 1881-1938
DIEL I.   - ČASŤ OSOBNÁ A-Ľ

Slovenská národná knižnica, Turčiansky sv. Martin, 1949
Matica slovenská, Martin
edícia Knihy Slovenskej národnej knižnice (3)

bibliografia
322 s., slovenčina
hmotnosť: 390 g

mäkká väzba
stav: zachovalá, pečiatky, zosušená lepená väzba

9,90 € PREDANÉ

*bib14*





BLAŽÍČEK, PŘEMYSL - ŠKVORECKÉHO "ZBABĚLCI"

BLAŽÍČEK, PŘEMYSL

ŠKVORECKÉHO "ZBABĚLCI"

Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha, 1992
edícia Oikúmené (30)
obálka Zdeněk Ziegler
1. vydanie
ISBN 80-85241-05-6

literárna teória
70 s., čeština
hmotnosť: 101 g

mäkká väzba s prebalom
stav: dobrý

4,50 €

*regihu2* in *H-parap*R3






Dozvídáme se, kde přesně byl umístěn telefon, jaké číslo Danny vytočil, že po hovoru zavěsil sluchátko, kam položil korunu apod., jedinou pozoruhodností v celé pasáži je nemožně dlouhý prapor, a dokonce i ten by měl stát za zmínku jenom proto, že hraje významnou roli v bezprostředně následující, už nikoli všední scéně překotného stahování vlajek.

Ani z telefonického hovoru se nedozvídáme nic, co by ospravedlňovalo jeho podrobnou reprodukci (na závěr v něm Přema jen potvrzuje, co dřív už napevno slíbil). Bývá právem připomínáno, že dialogy ve Zbabělcích vycházejí z vlivu Hemingwayova, jehož dialogy připadají jako naturalistický záznam banálních hovorů. Ve skutečnosti Hemingway věnoval dialogům velkou péči, vycházeje přitom — heslovitě řečeno — z výběru, opakování a řečového rytmu. Snad ještě víc než u Hemingwaye vystupuje u Škvoreckého banalita dialogů, okolnost, že mají minimální informativní funkci. Týká se to na prvním místě víceméně bezobsažných rozhovorů Dannyho s Irenou, které přesto nejsou nudné, už proto, že nejde především o to, co se v nich přímo říká, ale že nepřímo cosi vypovídají o vzájemném vztahu hovořících a o každém z nich zvlášť. Skutečnost, že většinou probíhají podle opakujícího se stereotypu, je výrazem neměnnosti „milostného“ vztahu této dvojice a neúmornosti Dannyho marného úsilí. Čtenář však nemůže vyloučit, že jakákoliv následující replika přinese něco nečekaného, a navíc se dialog odehrává vždy v odlišné situaci, a tím v poněkud odlišných významových vazbách, takže ani tyto variace daného schématu nepůsobí monotónně na rozdíl od některých Dannyho myšlenek na Irenu.

Ale Hemingwayův vliv na Zbabělce byl všestrannější. Projevil se nejprve v tom, co Škvorecký u svého vzoru nazývá pročištěním jazyka a konkrétněji určuje: Odmítl složitou syntax, ozdobný styl jako prostředky, které fantazii čtenáře spíše brzdí než rozvíjejí, a vědomě se omezil na strohý až barbarský záznam v krátkých až holých větách... To napsal Škvorecký v doslovu k románu Sbohem, armádo!, který několik let po napsání Zbabělců přeložil. Tomuto románu jsou Zbabělci zvlášť blízcí v postupu, který nás zajímá, v důsledném sledování jakoby každého hrdinova kroku včetně bezvýznamného jevového kontextu.

U Hemingwaye se za detailně rozvíjeným děním tají vágní podstatný smysl. Tento skrytý všeobecný smysl, jehož závažnost a spolu s tím i jeho míra bývají ostatně částí hemingwayovské literatury přeceňovány, Zbabělci postrádají. Často určitý smysl jednoznačně explikují, a to jako součást něčeho, co přetváří „hemingwayovské“ postupy ve značně odlišný typ románu. Próza Sbohem, armádo! je stejně jako Zbabělci psána tzv. Ich-formou, ve skutečnosti jako by byla vyprávěním o jiné osobě. Co poručík Frederick Henry cítí a co si myslí, se téměř vůbec nedozvíme, sledujeme jenom, co hrdina vidí a slyší. Naproti tomu Danny nás nejen bohatě zpravuje o svém duševním životě, ale i když věcně vypráví o tom, co se děje kolem něho, činí to neustále z vlastní hodnotící perspektivy a s častými komentáři; jsme tu hodně vzdáleni Hemingwayovu co možná objektivnímu konstatování faktů. Pozornost je soustředěna na Dannyho prožívání věcí: i kdyby vystupoval ve třetí osobě, chápali bychom vše v obdobném smyslu, v jakém to chápeme při jeho vlastním vyprávění, Ich-forma se zde stává vnitřní potřebou.
Myšlení

Má-li být zachycen aktuální průběh prožívání, musí být zachycena pokud možno zároveň niterná i jevová stránka prožitku, a celkově pak vzájemná vazba toho, kdo prožívá, s tím, čím je jeho prožitek podnícen. Má-li však být — na rozdíl od lyrického zpřítomnění prožitku — o této polaritě epicky vyprávěno, musí oba póly vystoupit ve vzájemné rozlišenosti. A do určité míry mohou přijít ke slovu v úplné izolovanosti: jednou je řeč o prvém, jindy o druhém; v duchu už zmíněných krajních označení se Danny jednou zpovídá, jindy podává svědectví o něčem kolem sebe. Ale i při