KAPLICKÝ, VÁCLAV
ŽIVOT ALCHYMISTŮV
Československý spispvatel, Praha
edícia Žatva
obálka Miroslav Váša, Rostislav Vaněk
1. vydanie, 40.000 výtlačkov
22-097-80
beletria, román, literatúra česká,
240 s., čeština
hmotnosť: 350 g
tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý
predané
*bruri* in *kat-BELC*
Národní umělec Václav Kaplický ve svém nejnovějším románě Život alchymistův zavádí čtenáře do doby rudolfínské, a to přímo na dvůr Rudolfa II. Hlavním hrdinou tohoto jeho románu je dvorní alchymista Eduard Kelley, pocházející z Anglie, kde mu v době jeho jinošských let byly pro podvod uřezány obě uši.
I další osudy tohoto renesančního dobrodruha byly pohnuté, počínaje jeho cestou do polského Krakova, přes jeho pobyt v Čechách, kde došel nejvyšší slávy, až po jeho pád a tragický konec. V tomto románu bohatém dějem se autorovi podařilo věrně zachytit nejen celkovou dobovou atmosféru, ale i podat poutavý dávný příběh, jenž stejně jako autorova díla předcházející své čtenáře nejen poučí, ale i zaujme.
Národní umělec Václav Kaplický ve svém nejnovějším románě Život alchymistův zavádí čtenáře do doby rudolfínské, a to přímo na dvůr Rudolfa II. Hlavním hrdinou tohoto jeho románu je dvorní alchymista Eduard Kelley, pocházející z Anglie, kde mu v době jeho jinošských let byly pro podvod uřezány obě uši.
I další osudy tohoto renesančního dobrodruha byly pohnuté, počínaje jeho cestou do polského Krakova, přes jeho pobyt v Čechách, kde došel nejvyšší slávy, až po jeho pád a tragický konec. V tomto románu bohatém dějem se autorovi podařilo věrně zachytit nejen celkovou dobovou atmosféru, ale i podat poutavý dávný příběh, jenž stejně jako autorova díla předcházející své čtenáře nejen poučí, ale i zaujme.
14
DVĚ SVATBY
Příjezd paní Westonové do Prahy dokonale změnil život Eduarda Kelleye. Pořádek jeho dosavadního života byl porušen. Uvědomoval si, že léta svobody jsou tatam a že teď se bude musit starat nejen o sebe, ale i o Johanku a její dvě děti, ale nermoutilo ho to. Paní Westonovou měl opravdu rád, vážil si jí, kromě toho se přesvědčil, že i její city k němu se nezměnily, jinak by se sotva odvážila tak nebezpečné cesty do Prahy. Uvědomoval si, že ze všeho nejdřív je nutné pro rodinu opatřit slušný byt, protože nelze připustit, aby Johanka na každém kroku byla sledována lidmi z anglické mise, což by jistě mělo za následek, že by ztratil důvěru jak Rumpfa, tak i Trautsohna a naposled i císaře Rudolfa. A to nechtěl připustit.
Náhodou se dověděl, že na Novém Městě na Dobytčím trhu je na prodej velmi pěkný a zachovalý dům, řečený Faustův. Protože nebyl pražským rodákem, nevěděl, jaké pověsti se k tomu domu váží. Neotálel a vydal se na Nové Město, aby si dům prohlédl. Byl pak mile překvapen vzhledem domu, který patřil doktoru Janu Kopovi, bývalému osobnímu lékaři císaře Ferdinanda. Dům stál na krásném místě, kam už nesahal hluk z náměstí, blízko byl klášter Na Slovanech a cesta vedoucí na Vyšehrad. Dům měl dvě patra, střechu z tašek a vůbec celkový dojem z náměstí byl co nejlepší. Sotva by v celé Praze našel tak pěkný dům, a k tomu ještě na takovém místě. Kelleyovi se nejvíc zamlouvalo, že je poněkud stranou, že Hrad je daleko a že v něm bude mít soukromí, které na Hradě nebo v jeho blízkosti by sotva našel.
Doktor Kop byl již stařičký pán. Když Kelley před ním stanul a řekl mu, kdo je a co by rád, doktor se ocitl v rozpacích. Domníval se, že dům prodá nějakému šlechtici, ale teď před ním stál alchymista. Sice císařský, ale přece jen alchymista, tedy člověk nepožívající velké důvěry. Věděl, že císař je náladový; včera někoho vyznamenal a den nato poslal na něj své psy!
Ještě než se začalo mluvit o ceně, Kelley prohlásil, že za dům zaplatí v hotovosti. To na starého, bělovlasého pána zapůsobilo dobře a hned se ke kupci choval laskavěji. Po delším jednání se konečně dohodli oba na ceně 2300 kop míšeňských, zaplacených hned při koupi.
Kelley ovšem neměl u sebe tolik peněz, ani doma, mnoho mu do té částky chybělo. Na Hradě si od nikoho nechtěl vypůjčovat, ale pak si vzpomněl, že má doma ještě jeden síitek zlata z třeboňské laboratoře. Ze strachu, aby si Kop prodej nerozmyslil nebo aby ho jiný kupec nepředešel, spěchal domů, síitek zlata vyzvedl a s ním běžel do mincovny k panu Erckherrovi, aby mu zlato prodal.
Mincmistr jej přijal jako starého známého. Představil ho i své paní, která zřejmě byla pravou rukou mincmistrovou a vedla hlavní slovo nejen v domácnosti, ale i v mincovně. Kelleye to přivedlo poněkud do rozpaků, neboť už měl dost zkušeností, aby věděl, že každé jednání s ženami je obtížnější než s muži. Když řekl, proč vlastně přišel, a ukázal svůj výrobek, paní mincmistrová si jej prohlédla, ale než jej vrátila, pravila:
„Jak se na ten síitek dívám, příliš čisté zlato to není. Manžel mi pověděl, že prý vyrábíte zlato ze rtuti. Je tomu tak? “
„Je, “ přisvědčil Kelley, sklopiv přitom zrak.
„Napohled to skutečně vypadá jako zlato, ale nejdřív se musí provést průba. “
„Vážená paní mincmistrová, “ promluvil Kelley tichým hlasem, „velmi potřebuji peníze hned. Naskýtá se mi výhodná koupě a nemohu dlouho čekat. “
„Dobrá, ale den snad prodávající může počkat. Přijďte zítra a dostanete zaplaceno. “
Kelley musil souhlasit. Pan doktor Kop tak příliš nespěchá.
„Smím se zeptat, nač vlastně potřebujete peníze? “ zeptal se Erckherr.
„Kupuji dům od doktora Kopa. “
..................................................................................
... posledná veta ...
Dělníci pak jámu zaházeli hlínou a udusali.
SAMANEZ, HUGO NEIRA
