Petrochémia patrí medzi významné odvetvia národného hospodárstva. Asi jedna tretina anorganických a takmer deväť desatín organických chemikálií sú produkty petrochémie. Surovinová základňa tohto odvetvia sa rozširuje z ropy a zemných plynov na syntetické ropy, metanol a syntézne plyny z uhlia, olejových bridlíc, ťažkých olejov a biomasy. Tomuto odboru sa venuje táto vysokoškolská učebnica, ktorá je spoločným dielom učiteľov vysokých škôl chemickotechnologických v Prahe, Bratislave a Pardubiciach.
V jej prvej časti sa rozoberajú surovinové, výrobné, ekonomické a ekologické problémy petrochémie a jej vzťahy k spracovaniu ropy v rafinériách, ku karbochémii a biochémii.
V druhej časti sa hovorí o uhľovodíkoch a ich vzájomných premenách na základné suroviny petrochémie.
Tretia časť je venovaná výrobe a spracovaniu syntéznych plynov na vodík, oxid uhoľnatý, amoniak a deriváty amoniaku, metanol a deriváty metanolu, syntetické uhľovodíky a ďalšie produkty chémie C1, na základe oxidu uhoľnatého a uhličitého.
V štvrtej časti sa preberá výroba a premeny kyslíkatých, halogénových, dusíkatých a sírnych petrochemikálií.
Predmetom piatej časti je petrochémia tzv. vyššej generácie: výroba a použitie polymérov, agrochemikálií, tenzidov a príbuzných výrobkov, syntetických palív, mazív, prísad a prípravkov, ktoré petrochémia poskytuje ďalším odvetviam národného hospodárstva.
Posledná kapitola naznačuje budúce vzťahy medzi ropou, zemnými plynmi, uhlím a jadrovou energiou a očakávaný nástup vodíkovej energetiky, ktorá umožní výhradné spracovanie fosílnych palív na chemické výrobky.
Dielo je určené študujúcim odboru chemické a energetické spracovanie palív a absolventom a odborníkom činným v tomto a nadväzujúcich odboroch vo výrobných podnikoch a projekčných a výskumných ústavoch.
PREDANÉ
*bib24*vat-fyz*
Preklad knihy V. P. Silina — Úvod do kinetické teorie plynů — může čtenáři posloužit nejen jako učebnice kinetické teorie plynů a plazmatu, ale i jako přehledná práce o celé řadě v současné době aktuálních otázek těchto vědních oborů. Úvodní kapitoly jsou věnovány kinetické teorii plynů v Boltzmannově smyslu, kinetice silně zředěných plynů, metodám řešení kinetické rovnice a určení transportních koeficientů. Velká pozornost je věnována kinetice zředěného plazmatu jak v přítomnosti srážek, tak i pro bezsrážkové plazma. Přínosem pro českého čtenáře v těchto úvodních kapitolách je odvození přenosových rovnic Enskogovou—Champanovou metodou i Gradovou metodou momentů.
Následující kapitoly mají již charakter monografie. Na základě nejnovějších výsledků kinetické teorie překládá autor čtenáři některá zobecnění srážkových integrálů, jež pak zahrnují například dynamickou polarizaci neizotermíckého plazmatu. Kinetika vzájemného působení částic a kmitů plazmatu, kinetické jevy v silných magnetických polích, to všechno jsou problémy kinetické teorie, jež dosud nebyly v tak ucelené formě publikovány.
Fyzikální obecnost výkladu a řešení řady konkrétních úloh může posloužit všem, kteří se zabývají fyzikální kinetikou.
Organická stopová analýza je oborem analytické chemie, který se v posledních letech velmi rozvíjí vzhledem k svému význaymu pro klinickou chemii, kontrolu životního prostředí, analýzu potravin, soudní chemii apod. Kniha podává přehled o všech problémech důkazu a stanovení velmi malých množství organických sloučenin, často ve složitých matricích (např. v rostlinách, tkáních apod. ), včetně odběru, úpravy a přechovávání vzorku, Pojednává též o principech moderních spektrálních a elektrochemických metod a jejich aplikaci na organickom stopovou analýzu. Velká pozornost je věnována dělicím a koncentračním postupům a také organizaci práce v laboratořích pro organickou stopovou analýzu a vedení potřebné dokumentace, vyžadované předpisy některých států. Kniha obsahuje více než 1 000 literárních odkazů a podává základní informace potřebné pro nový obor stopové analýzy. V doplňku jsou uvedeny chemické názvy, synonyma a vzorce všech složitějších léčiv, pesticidů apod. o nichž je v textu zmínka.
Prof. Dr. Klaus Beyermann, nar. r. 1929 v Nordhausenu/Harz, po absolvování gymnázia pracoval jeden rok jako horník v Poruří, pak studoval na univerzitě v Mohuči, kde dosáhl v r. 1957 doktorátu přírodních věd v oboru Analytické chemie. V r. 1963 se habilitoval pro obor analytické chemie na univerzite v Mohuči, kde byl v r. 1968 jmenován profesorem, v letech 1964 až 1967 studoval ještě lékařství. V období 1977 až 1979 byl děkanem chemické fakulty, 1980 až 1983 prorektorem pro výzkum a od r. 1984 je rektorem univerzity v Mohuči. Působil jako hostující profesor na univerzitách v USA, Brazílií a v Chile. Pracuje v oboru stopové analýzy a mikroanalýzy organických látek, přednáší chemii na lékařské fakultě v Mohuči. Je autorem velmi úspěšné učebnice lékařské chemie, která byla přeložena do více jazyků.
veda, chémia
320 s., slovenčina
tvrdá väzba s prebalom, veľký formát
stav: dobrý, pečiatky v knihe, prebal ošúchaný
8,50 €
*bib24*vat-che*
Názvosloviu organickej chémie sa autor oficiálne venuje od roku 1953, keď sa stal členom Subkomisie pre terminológiu organickej chémie SAV. V súčasnosti pracuje ako docent organickej chémie a, zástupca vedúceho Katedry anorganickej a organickej chémie Farmaceutickej fakulty UK v Bratislave. Popri svojej pedagogickej i výskumnej práci, v ktorej sa zameriava najmä na oblasť cyklických hydroxymetylovaných ketónov a alkoholov, na heterocyklické zlúčeniny dusíka, na niektoré problémy stereochémie a v ostatnom čase na oblasť biologicky aktívnych zlúčenín pôsobiacich na kardiovaskulárny systém, sústavne sa venuje problémom tvorby názvov organických zlúčenín, čoho dôkazom sú dve knižné vydania Názvoslovia organických zlúčenín, a to v rokoch 1966 a 1972 v SPN Bratislava. Spolu s profesorom Ľudovítom Krasnecom týmito vysokoškolskými príručkami položili základy tvorby názvov organických zlúčenín. V roku 1981 vydal doc. Heger v SPN Bratislava publikáciu: Ako tvoriť názvy organických zlúčenín, ktorú vypracoval pre potreby žiakov stredných škôl.
Od roku 1975 je doc. Heger predsedom Názvoslovnej komisie pre organickú chémiu Vedeckého kolégia SAV pre chemické vedy. V roku 1985 ho Československý národný komitét chémie navrhol za československého reprezentanta do Komisie pre názvoslovie organickej chémie IUPAC. Na zasadaní tejto komisie v Lyone v auguste zvolili docenta Hegera za
Doc. Heger pri spracúvaní jednotlivých pravidiel pre tvorbu názvov organických zlúčenín vychádzal jednak z definitívnych pravidiel, jednak z odporúčaných pravidiel vypracovaných Komisiou pre názvoslovie organických zlúčenín Medzinárodnej únie pre teoretickú a aplikovanú chémiu (IUPAC), pričom bral do úvahy osobitosti slovenského jazyka.
Táto príručka má pomôcť tak študentom vysokých škôl, ako aj pracovníkom v odbore organickej chémie pri správnom tvorení názvov organických zlúčenín.
Kniha je zasvěceným a srozumitelným návodem, jak použít rovnovážná data k řešeni problémů v laboratoři. Je určena především pro praktické účely a přináší kritický výběr rovnovážných dat, založený na současném výzkumu.
Autoři díla jsou naší čtenářské veřejnosti známi svými díly, články a učebnicemi. Z oblasti analytických rovnováh jmenujme alespoň učebnici Teoretické základy analytické chemie (SNTL — Alfa, Praha 1971) a knihu o chemických rovnováhách vydanou nakladatelstvím Van Nostrand — Reinhold, která se v zahraničí setkala se zaslouženým úspěchem.
Nejprve jsou definovány různé typy rovnovážných konstant a popsány jednoduché metody výpočtu aktivitních koeficientů, koeficientů vedlejších reakcí a podmíněných konstant. Jsou rovněž diskutovány počítačové programy vhodné pro tento účel.
Zvláštní důraz je kladen na grafickou a tabulkovou část, které jsou značně obsáhlé, a představuji tak těžiště předkládané monografie a zároveň dokumentují originalitu díla. Hodnoty konstant jsou uváděny pro teplotu 25 °C a pro rozdílné hodnoty iontové síly. Jsou zařazeny také praktické ukázky toho, jak co nejefektivněji využít konstanty při výpočtu i značně komplikovaných rovnovážných systémů, s kterými se v analytické praxi často setkáváme. Text je psán jasně a srozumitelně, i když látka, o které pojednává, není vždy jednoduchá. Jednotlivé formulace a odvozování vztahů jsou voleny tak, aby je mohl sledovat i čtenář bez vysokoškolského vzdělání.
Začátečníci v oboru chemických rovnovách jsou často zděšeni komplikovanou symbolikou a mnoha definicemi a zmateni značně rozdílnými dostupnými údaji pro daný systém. Tato kniha by jim mohla pomoci uhladit nesrovnalosti a stát se užitečnou jednosvazkovou příručkou.
Infračervená spektroskopie zaujala během posledních dvou až tří desetiletí významné místo mezi fysikálními metodami studia struktury a konstituce molekul, které nebylo nijak ohroženo ani rychlým rozvojem některých nových odvětví molekulové spektroskopie, jako je např. metoda jaderné magnetické resonance. Je to dáno především universálním charakterem infračervené spektroskopie, které lze použít jak ke studiu geometrie molekuly, tak při strukturní diagnose, či v kvalitativní, resp. kvantitativní analyse kteréhokoliv typu chemických sloučenin. Další rozvoj této metody není přitom ani zdaleka ukončen, jak o tom svědčí stále rostoucí počet publikací z tohoto oboru i sériová výroba nejrůznějších typů infračervených spektrofotometrů, která se stala v mnoha průmyslových státech velmi výnosnou součástí výroby vědeckých přístrojů.
Při rychlém hromadění značného množství informací, ke kterému v progresivním oboru nutně dochází, je zajisté žádoucí najít klíč, s jehož pomocí by se zjednodušila orientace v obsáhlém materiálu. Kniha M. Horáka a D. Papouška je pokusem o nové zpracování poznatků o infračervených spektrech složitých molekul ke studiu struktury a konstituce chemických sloučenin.
Kromě základů teorie vibračních spekter molekul je v knize především zpracován obsáhlý soubor dat, použitelných při běžných diagnostických aplikacích infračervené spektroskopie. Od dosavadních monografií z tohoto oboru se zpracování látky liší tím, že interpretace spekter určité skupiny sloučenin je založena na interpretaci spekter některé jednoduché modelové molekuly (např. methanolu pro skupinu alifatických alkoholů). Spektra těchto modelových molekul byla podrobně analysována a přiřazení pásů bylo zpravidla ověřeno výpočtem normálních vibrací. Zvláštní pozornost je věnována pásům charakteristických vibrací atomových skupin v molekule, které jsou typické pro príslušnou skupinu chemických sloučenin (např. skupina COH v alkoholech).
Více nežli třicetileté využívání výměnných vlastností měničů iontů v různých odvětvích chemie ukazuje, že i v analytické chemii a radiochemii je moderní řešení současných analytických problémů nemyslitelné bez použití měničů iontů. Ionexy umožňují kvalitativní i kvantitativní dělení směsi prvků a sloučenin s podobnými vlastnostmi, koncentraci stopových množství iontů a přípravu některých radioisotopů velmi obtížně proveditelných jinými metodami.
O oblibě využití měničů iontů svědčí i fakt, že ročně se v odborných časopisech publikuje více nežli tisíc původních prací zaměřených na tuto tematiku a vychází i několik monografií.
Tato kniha, na rozdíl od jiných dosud publikovaných monografií, je věnována zejména praktickému využití měničů.
Kniha, obsahující skoro tisíc vybraných literárních odkazů, padesát grafů a obrázků a více nežli sto obsáhlých tabulek, je rozdělena do dvou částí. V kapitolách první části jsou uvedeny základní pojmy, charakteristika a laboratorní příprava různých typů měničů iontů. Další kapitoly se zabývají stanovením fysikálních a chemických vlastností měničů; není opomenuto ani laboratorní vybavení pro práci s ionexy. Nejobsáhlejší kapitola je věnována dělení směsí anorganických iontů a využití ionexů v některých odvětvích radiochemie. Každá z uvedených kapitol obsahuje řadu vybraných vhodných laboratorních postupů.
V druhé části knihy jsou shrnuty vybrané informace sestavené do formy tabulek a grafů. Tabelární část je uvedena podrobným přehledem charakteristických vlastností komerčních ionexů. Grafy a tabulky průběhu výměnných rovnováh v různých systémech podávají informace o afinitách měničů k různým iontům a umožňují určit vhodný eluční systém při dělení i složitých směsí anorganických iontů. Další tabulky zahrnují údaje a veličiny potřebné při používání ionexů. Tabelární část je doplněna přehledem čs. norem, publikovaných knižních monografií a cizojazyčným slovníčkem často se vyskytujících termínů.
Kniha je určena nejen pracovníkům v analytické chemii a radiochemii, ale jako základní pomůcka i zájemcům ze všech odvětví chemie, biochemie, farmacie a jiných dalších oborů.
V knihe sa opisujú nové poznatky o štruktúre a vlastnostiach vláknitých bielkovín. Zloženie autorského kolektívu umožňuje komplexný prístup k tejto významnej skupine bielkovín, kritické zhodnotenie publikovaných údajov a konfrontáciu a prezentáciu výsledkov vlastnej dlhoročnej výskumnej činnosti v oblasti vláknitých bielkovín.
Prvé kapitoly knihy sú úvodom do štúdia vláknitých bielkovín a zhrnutím základných poznatkov o bielkovinách, ktoré sú potrebné na pochopenie špeciálnych kapitol. Hlavnú časť knihy tvoria kapitoly o kolagéne, elastíne, fibroíne, keratíne, vláknitých bielkovinách svalstva (myofibrilové bielkoviny — aktín, myozín, tropomyozín, paramyozín), bielkovinách plazmy (fibrinogén — fibrín), neelastických vláknitých bielkovinách (amyloid, neurofilament), elastických bielkovinách typu reziIínu, abduktínu, ďalej o bielkovinách nesvalových kontraktilných systémov. ako je napríklad flagelín. V závere knihy sa venuje pozornosť regenerovaným bielkovinovým vláknam.
Pri jednotlivých vláknitých bielkovinách sa vychádza z modelových štruktúr, chemického zloženia, molekulovej štruktúry, konformácie, nadmolekulového usporiadania a ich vzťahu k biologickým i technickým vlastnostiam vláknitých bielkovín.
Mnoho vedných odborov a disciplín má bezprostredný vzťah k tejto významnej skupine bielkovín. Preto táto monografia, ktorá je z hľadiska komplexného prístupu (chémie, biochémie, medicíny, potravinárstva) i koncepcie spracovania ojedinelá nielen v československej, ale aj v zahraničnej odbornej literatúre, bude cennou pomôckou pre výskumných pracovníkov biochemických i lekárskych pracovísk, študentov vysokých škôl aj inžinierskotechnických pracovníkov v potravinárskom, textilnom a kožiarskom priemysle.
