AMENDA, ALFREDNOBEL
(Nobel, Lebensroman eines Erfinders)
Naše vojsko, Praha, 1989
edícia Máj (535)
preklad Jiří Lexa
1. vydanie, 48.300 výtlačkov
beletria, román, životopisy,
360 s., čeština
hmotnosť: 470 g
tvrdá väzba, papierový prebal
stav: dobrý
1,20 €
*home*bio*
„S vírou v moc rozumu a rozumných lidí, s přáním, aby se osobnosti Alfreda Nobela, spolutvůrci vědeckého pokroku a mírové myšlenky, dostalo spravedlivého hodnocení a dále žil v paměti lidstva..., jsem napsal tuto knihu.“ Těmito slovy končí německý spisovatel a publicista Alfred Amenda, známý u nás již dílem o Beethovenovi, svůj román o jednom z nejgeniálnějších chemiků minulého století. Zpod jeho epického pera, nadaného uměním realistické kresby a úctou k faktu, vyvstává na pozadí doby živý, dynamický obraz Nobelova rozporuplného a lidsky nenaplněného života. Zavádí nás nejprve do Petrohradu, kde jeho otec vlastnil továrnu na výbušniny, barvité líčí počátky i vrcholné okamžiky Nobelovy vynálezecké činnosti, která mu otevřela cestu k obrovskému bohatství a světové slávě, ale zároveň tragiku jeho osobního života - citovou nezakotvenost, neschopnost založit rodinu, osamění a ztrátu všech iluzí. Nobelova životní dráha byla po léta zatemňována nánosy nejrůznějších protichůdných tvrzení a polopravd. Jeho vynálezy byly obdivovány i zatracovány. Jedni ho považovali za romantického snílka, idealistu, když se všemi silami zasazoval o to, aby jeho objevy byly využívány výhradně k mírovému prospěchu lidstva. Jiní v něm spatřovali dravého dynamitového krále, kterému jeho „zbrojařské“ firmy vydělaly pohádkové jmění a který svými morálními postoji pouze zakrýval vykořisťovatelský instinkt a uklidňoval špatné svědomí.
To vše pak korunoval lidumilným gestem - závětí, v níž veškeré jmění věnoval založení nadace na podporu světových vědců, umělců a bojovníků za mír. Autor přesvědčivě ukazuje, že Nobelův životní osud byl především prostoupen zápasem zjitřeného svědomí vědce a podnikatele, který si je vědom možnosti zneužití vědy ke zničení lidstva i nespravedlivých sociálních rozporů své doby.
Proto hledá cesty k vytvoření trvalého míru jako sociální nezbytnosti a dospívá k přesvědčení, že válku lze odstranit jediné hrozbou války, vynálezem odstrašující zbraně, která donutí národy zasednout k jednacímu stolu. Po celý zbytek života se pak marně věnoval konstrukci takové zbraně.
Je to fikce? Iluze? Planý idealismus, nebo vize budoucnosti? Lze si světový mír vynutit strachem a hrozbou? Tyto otázky a řada jiných, vyvstávajících při čtení Amendova románu o Nobelovi, jeho vědeckém a myšlenkovém odkazu, poskytují sdostatek látky i k úvahám nad realitami současného světa.
