Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

Zobrazujú sa príspevky s označením mystika. Zobraziť všetky príspevky
Zobrazujú sa príspevky s označením mystika. Zobraziť všetky príspevky

streda 13. marca 2024

MATT, DANIEL C. - BŮH A VELKÝ TŘESK

MATT, DANIEL C.

BŮH A VELKÝ TŘESK
(God & The Big Bang)

Volvox Globator, Praha, 1998
edícia Katarze (1)
preklad Martin Hořák
obálka Pavel Růt
1. vydanie
ISBN 80-7207-173-4

mystika, náboženstvo, judaizmus, filozofia
136 s., čeština

tvrdá väzba
stav: dobrý

2,00 €

*kras*nab*

Dialog mezi vědou a náboženstvím, zejména současnou astrofyzikou a židovskou mystickou tradicí. Autor se nesnaží oba pohledy na svět, vědecký a spirituální, směšovat a vytvářet pochybné syntézy. Staví je pouze do vzájemného světla a nachází mezi nimi pozoruhodné paralely a styčné body.

pondelok 20. novembra 2023

MINAŘÍK, KVĚTOSLAV - VNITŘNÍ SMYSL NOVÉHO ZÁKONA

MINAŘÍK, KVĚTOSLAV

VNITŘNÍ SMYSL NOVÉHO ZÁKONA

Canopus, Praha, 1992
edícia Přímá stezka (7)
obálka Josef Studený
2. vydanie
ISBN 80-85202-13-1

ezoterika, náboženstvo, mystika
400 s., maďarčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

4,90 €

*svama3*ezo*

Nový Zákon ukazuje člověku správnou cestu. A já jsem si dovolil připojit k němu vysvětlivky, aby byly hlouběji odůvodněny jeho mravní poučky. Čtenář uvidí, že náboženství sleduje věcné cíle a staví na rozumově logických zákonech. Jeho východiskem je totiž učení o sebevládě, vrcholící v úplném zastavení duševní činnosti při bdělém vědomí, které je jediným reálným předpokladem nezaujatého pozorování. Jím se zostřují smysly natolik, že studující člověk může sledovat dění v příčinách a následcích. To je druhé, vyšší dobro náboženského učení...

...Hodnota náboženství tkví v tom, že když člověk dodržuje jeho přikázání, dospěje k objektivnímu zjištění, že provazy připoutanosti byly zpřetrhány a místo pocitu připoutanosti vystoupil ničím nezničitelný pocit blaha a svobody, spojený s poznáním pomíjejícnosti všech zevních věcí...





utorok 18. októbra 2022

MINAŘÍK, KVĚTOSLAV - SVĚTLO GÉNIŮ

MINAŘÍK, KVĚTOSLAV

SVĚTLO GÉNIŮ

Canopus, Praha, 1991
edícia Přímá Stezka (4)
obálka Richard Bergant
ISBN 80-85202-10-7

joga, mystika, náboženstvo, filozofia, náboženstvá východné, ezoterika
182 s., čeština

mäkká väzba
stav: dobrý

PREDANÉ

*svama2*ezo*

Z obsahu SVETLA GÉNIŮ - Duchovní život si nesmíme představovat jako životní styl, který není ve vztahu k prostému způsobu života. Naopak ho musíme chápat jako proměněný prostý běžný život. Pouze prostě žitý běžný život může být živnou půdou života vyššího. Ale plod tohoto vyššího života vzejde jenom tehdy, když zasejeme semeno, jímž je ušlechtilá mravnost. Z přesvědčení o domnělé nezávislosti jedinců vzniká sobectví a všechna bída, jež provází život lidských bytostí. Tísněn touto bídou, domnívá se člověk, že musí zápasit o zachování své existence. Bojuje proto se svými bližními a nepomyslí na to, že jeho čas a život jsou osudem přesně vyměřeny a že je žádným způsobem nelze prodloužit ani o hodinu. Měl by však pochopit, že hledané zevní štěstí může pocházet jen z vnitřní harmonie, která zlepšuje podmínky soužití všech lidských bytostí. Ale k tomu je třeba, aby svůj životní názor přetvořil.

KVĚTOSLAV MINAŘÍK - Český mystik, který v mládí do nejhlubších podrobností poznal a sám na sobě uskutečnil nejvyšší duchovní a mystické ideály Východu, aniž přitom ztratil kontakt s občanským životem. Své zkušenosti potom formuloval jako originální, z knih nevyčtenou duchovní nauku, jež vychází z psychologie a způsobu myšlení současného Evropana. Vede jej životem a zdokonaluje jeho bytost jako celek; nezabývá se jen fyzickou, mravní nebo mentální složkou, ale harmonicky je rozvíjí všechny najednou.

SVĚTLO GÉNIŮ je čtvrtá zcela původní práce Květoslava Minaříka, která vychází v ediční řadě Přímá Stezka. Systematicky jako učebnice pojednává v sedmi kapitolách o praktické józe.

I. Pojem mystiky: Jaké jsou předpoklady úspěchu v mystickém poznání? Proč jsou osobní osudy rozdílné?

II. Karma: zpětný vliv činů, myšlenek a pocitů na vlastní osudy, vysvětlený z psychologického a fyzikálního hlediska.

III. Mravní předpoklady mystického vývoje.

IV. Soustředění jako psychický nástroj jógy.

V. Soustředění s kvalitami: pokyny, jak kvalitativně ovlivnit psychickou přirozenost soustřeďováním, jež se opírá o určité ideje.

VI. Mystické stavy: stigmatizace, křty, znovuzrození, tzv. vnitřní hlas, Práh smrti; co k nim vede, jak je hodnotit.

VII. Proč být jogínem: důvody, které člověka vedou k tomu, aby se jogínem stal.


 

piatok 2. októbra 2020

WEINFURTER, KAREL - OHNIVÝ KEŘ

WEINFURTER, KAREL

OHNIVÝ KEŘ
Odhalená cesta mystická

B. Stýblo, Praha, 1947
edícia Psyche (1)
obálka Jaroslav Lukavský
3. rozmnožené a doplnené vydanie, 2.500 výtlačkov

mystika, ezoterika, náboženstvo, filozofia
240 s., čeština

tvrdá väzba
stav: dobrý, bez prebalu

29,00 € PREDANÉ

*kocev*ezo*



streda 6. mája 2020

JAMBLICHOS Z CHALKIDY - O MYSTERIÍCH EGYPTSKÝCH

JAMBLICHOS Z CHALKIDY

O MYSTERIÍCH EGYPTSKÝCH
s Dopisem Porfyriovým Anebonu egypťanu
přetisk zb 1. vydání nakl. Sfinx 1922

Per Agrum, Olomouc, 1992
preklad Jaroslav Matoušek
obálka Bohuslav Petrů
1.000 výtlačkov
ISBN 80-901441-0-1

mystika, ezoterika
182 s., čeština
hmotnosť: 320 g

tvrdá väzba
stav: dobrý

9,90 € PREDANÉ

*bruri*





Bůh tedy neproměňuje sebe nikterak ani sám v klamné přízraky, aniž přivodí takových se své strany v bytostech jiných, nýbrž zjevuje svou pravou podobu v pravých karakterech duší. Týmž způsobem jsou též průvodcové bohů napodobiteli oné pravdy, jakou zří u nich.

Co tedy tvrdíš, že totiž mají bohové i démoni a vůbec veškerá pokolení vyšší tu vlastnost společnou, že představují vidoucímu klamavé obrazy a Sebe vynášejí, to mísí všechna vyšší pokolení vespolek a nepřipouští vzájemného rozlišování mezi nimi. V případě tomto měla by pak pokolení ona všechno společné a znamenitější z nich nepředčila by v ničem nad pokolení ostatní. Je tedy následující, co bych ti větším právem mohl odvětiti, totiž: v jakém ohledu jest znamenitější pokolení bohů nad ono démonů? Vpravdě nemají tato dvě pokolení navzájem ničeho společného a, jestliže ano, pak jistě se nezakládá toto společné v klamavosti zjevení. I nesluší se dále dle zjevů konečných a dle chyb, obsažených ve věcech nejnižších, usuzovati o principech nejvyšších a o znameních pravdy, která chovají. Kdo by tedy tak soudil o věcech těchto, dospěl by zajisté k názoru důstojnému a bohulibému.

11. Pokud se týká dalšího, kde uznáváš, že nevědomost a klam ve věcech božských jsou zdrojem vší bezbožnosti a nečistoty, a kde povzbuzuješ k opravdovému poučení o věcech těchto, není v tom směru žádné pochybnosti a souhlasí s tím zajisté všichni. Neboť kdož by nepřipustil, že vědění, které dosahuje skutečného jsoucna, jest nejbližší a nejvlastnější první Příčině božské, naproti tomu že nevědomost ve věcech božských, jež svádí nás k věcem nejsoucím (a proto pomíjejícím) (4), co nejvíce se vzdaluje božské Příčiny, a od pravdivých forem jsoucna se odchyluje? Poněvadž věc tato nebyla tebou dostatečně vyjádřena, přičiním k tomu, čeho se nedostává. Protože pak disputuješ spíše způsobem filosofickým a rozumovým, nikoli však dle praktického umění kněží, pokládám za nutné, bych o věci sdělil něco více se stanoviska theurgického.

Budiž tedy nevědomost a klam ve věcech božských zdrojem všeho hříchu a veškeré bezbožnosti, ale proto nejsou přece symboly, bohům zasvěcené a theurgické obřady nikterak klamům podrobeny. Abstraktní myšlení nepřivádí theurgů k bohům blíže, co bránilo však proti tomu kontemplatívni filosofujícím (5), dosáhnouti theurgického sjednocení s bohy? Věc se tedy ve skutečnosti tak nemá. Neboť jediné bohulibý výkon nevyslovitelných a všechno rozumové poznání přesahujících obřadů zasvěcovacích a síla tajných, pouze bohy poznávaných symbolů přivodí theurgické sjednocení. Proto nedospíváme také pomocí vnějšího rozumu k výsledkům theurgickým, sice by jinak závisely na našem rozumu a pochodily by od nás samých. Z tohoto obého není však žádné pravdou. A vskutku božské symboly přivodí bez přičinění našeho rozumu a samy sebou účinky, jim vlastní, a tajemná síla bohů, k nimž až ony symboly dosahují, poznává v nich sama od sebe svůj vlastni obraz, aniž je naším rozumem k tomu povzbuzena. A zajisté nemají také bytnosti vyššího řádu, které chovají obsaženy bytnosti nižší, své podstaty od těchto, aniž může dokonalé býti uváděno v pohyb nedokonalým a jsoucno všeobecné jsoucnem dílčím. Z téhož důvodu nemohou také našimi mohutnostmi rozumovými principy božské již předem k účinnosti býti probuzeny, nýbrž jest nutno, aby mohutnosti tyto, jakož i veškeré nejznamenitější schopnosti naší duše a čistota našich mravů předcházely jako jakési spolupříčiny, kdežto božské symboly v posvátných obřadech jsou hlavní příčinou, která božskou vůli uvádí ve skutek. Takto uvádějí se božské principy samy sebou v pohyb, aniž přijímají od bytostí podřízených podnětu k své vlastní účinnosti.

Toto vysvětlil jsem proto šíře, abys nemyslil, že na nás závisí celý účinek obřadů theurgických a abys neměl za to, že se jim z pravdivých poznatků našeho rozumu dostává pravdy, z klamných pak lži. A i kdybychom poznali zvláštnosti, které provázejí každé z vyšších pokolení, přece bychom nezvěděli, je-li v účincích jejich pravdy. Bez pravého poznání nedostaví se ovšem žádné aktuální sjednocení s bohy, ale toto obé není přece jedno a totéž. Proto nedosáhne se božské čistoty pouhým rozumovým poznáním, byť správným, právě tak, jako na př. ani čistoty těla tělesným zdravím, nýbrž Čistota božská jest čistější, než všechno rozumové poznání a spojuje se s theurgem způsobem, všechno poznání převyšujícím. Tedy ani tato, ani jakákoliv jiná mohutnost lidská v nás nepřispěje v ničem k dokonání děl theurgických.

Přijmi tedy toto ode mne mimochodem pověděné, jako postačitelné pro celé své nazírání na umění theurgické. Týž význam má i obsah tvých slov, kterými jsi uznal poznání bohů Svatým a prospěšným, jimiž však neznalost nejdrahocennějšího a nejkrásnějšího nazýváš temnotou, jeho poznání pak svět-



utorok 28. apríla 2020

WEINFURTER, KAREL - LÉČBA PŘÍRODNÍMI SILAMI

WEINFURTER, KAREL

LÉČBA PŘÍRODNÍMI SILAMI
jak využít autosugesce, telepatie a koncentrace
reprint vydání z roku 1931

J. W. Hill, Olomouc 2000
ISBN 80-86427-05-6

ezoterika, mystika, alternatívna medicína,
232 s., čeština
hmotnosť: 280 g

mäkká väzba
stav: výborný, nečítaná

9,90 €

*bruri* in *kat-EZO*








nedeľa 26. apríla 2020

VACEK, JIŘÍ - O MEDITACI A SAMÁDHÍ

VACEK, JIŘÍ

NEJVYŠŠÍ JÓGA A MYSTIKA
O MEDITACI A SAMÁDHÍ
NAUKA O KARMĚ A KARMA JÓGA

vlastným nákladom, 1993
1. vydanie
ISBN 80-900025-6-0

ezoterika, mystika, jóga
112 s., čeština
hmotnosť: 141 g

mäkká väzba
stav: výborný

3,00 € PREDANÉ

*bruri* in *kat-EZO*

JIŘÍ VACEK, narozen 1931, se věnuje studiu a hlavně praxi jógy a mystiky nepřetržitě od svých 14 let.

Od konce 50. let se věnuje překladům duchovní literatury i vlastní tvorbě. Několik desítek jeho překladů i původních prací je čtenářům známo z nepodepsaných samizdatových strojopisů. Od roku 1989 tiskem vyšly jeho následující práce: Džána gíta, Smysl života, Otčenáš (mystický výklad), Vnitřní život a Bhagavan Srí Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly. Překlady: Jakob Böhme: Rozmluvy žáka s mistrem, Ráma gíta a Ribhugíta. Autor přispívá do českých i zahraničních časopisů, zejména do „The Mountain Path“ (Horská stezka), který vydává Ramanášram, Indie. Jeho mistry byli a jsou Jaroslav Kočí a Ramana Maháriši.

NEJVYŠŠÍ JÓGA a MYSTIKA je řadou pojednání o józe a mystice, ve kterých autor shrnuje své skoro padesátileté praktické zkušenosti z duchovního života a na jejich podkladě podává ucelený systém jógické a mystické praxe, která směřuje k dosažení nejvyšší Pravdy, Lásky a Skutečnosti. Navržený postup a metody jsou použitelné pro každého, kdo doopravdy touží po naplnění svých duchovních ideálů.

Nejvyšší jóga a mystika vychází po jednotlivých částech, z nichž každá tvoří samostatný celek a současně i organickou součást celého vypracovaného systému duchovního vývoje.









sobota 23. novembra 2019

JAN Z KŘÍŽE - PLAMEN LÁSKY ŽHAVÝ / DROBNÉ SPISY

sv. JAN Z KŘÍŽE
(sv. Ján z Kríža)
(Juan de Yepes y Álvarez)

PLAMEN LÁSKY ŽHAVÝ / DROBNÉ SPISY

Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1947
edícia Spisy sv. Jana od Kříže (4)
preklad Jaroslav Ovečka

mystika, náboženská literatúra, náboženstvo, literatúra španielska
336 s., čeština
hmotnosť: 573 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

75,00 €  (za všetky 4 diely spolu) PREDANÉ

*H-5-1*





Usmrcením smrt jsi v život změnil.

32. Neníť smrt nic jiného než zbavení života; když přijde život, nezůstane stopy po smrti. V řádu duchovním je dvojí způsob života. Jeden je blažený a záleží v patření na Boha a toho jest dojiti smrtí tělesnou a přirozenou, jak to praví svatý Pavel, když dí: Víme, že, zbourá-li se tento náš příbytek hliněný, máme bydliště u Boha v nebi (2 Kor. 5, 1). Druhý je duchový život dokonalý, to jest svojení Boha spojením v lásce, a toho se dojde úplným umrtvením všech vadných sklonů a bažení a samé přirozenosti. A dokud se to nestane, nelze dojiti dokonalosti tohoto duchového života ve spojení s Bohem, jak to rovněž praví apoštol těmito slovy, řka: Žijete-li podle těla, zemřete; jestliže však duchem kony těla umrtvujete, budete žíti (Řím. 8, 13).

33. Z toho jest si tedy uvědomiti, že, co zde duše nazývá smrti, je celý člověk starý, to jest používání mohutností paměti, rozumu a vůle tak, že se zaměstnávají a zabývají věcmi světskými a baženími po tvorech a libostmi z nich. To všecko je žití životem starým, jenž je smrt nového, duchového. Tímto nemůže duše žíti dokonale, neumře-li rovněž dokonale člověk starý, jak to připomíná apoštol, řka, aby odložili člověka starého a oděli se v člověka nového, jenž jest podle Boha všemohoucího stvořen ve spravedlnosti a svatosti (Efes. 4, 22). V tom životě novém, to jest, když se dojde této dokonalosti ve spojení s Bohem, jak to zde vykládáme, se všecka bažení duše a její mohutnosti co do svých sklonů a konů, jež samy sebou byly kony smrti a zbavování života duchového, změní v božské.

34. A ježto všecko živoucí žije, jak praví filosofové, svou činností, žije duše, ana má svým spojením s Bohem své kony v Bohu. život Boží, a tak se jí smrt změnila v život, to jest život smyslový v život duchový. Neboť rozum, jenž před tímto spojením rozuměl přirozeně,  silou a živostí svého přirozeného světla a opíraje se o tělesné smysly, je již činný a informován jinou, vyšší prvotí, nadpřirozeným světlem Božím,  a již nepoužívá smyslů; a tak se změnil v božský, protože spojením jsou rozum duše a mysl Boží zcela sjednoceny. A vůle, která předtím milovala nízce a mrtvé jen svou přirozenou náklonností, nyní se již změnila v život lásky božské, protože miluje vznešeně konem božským, ana jí hýbá síla a moc Ducha svatého, v němž již žije životem lásky; neboť tímto spojením jsou vůle jeho a vůle její jedna jediná vůle. A paměť, jež sama sebou vnímala pouze tvářnosti a představy tvorů, je tímto spojením změněna tak, že má na mysli léta věčná, o kterých mluví David (Ž. 76, 6). A přirozené bažení, jež mělo pouze způsobilost a sílu na zakoušení lahody z tvora, jež působí smrt, je nyní změněno v libost a lahodu božskou, ježto jím již hýbá a je uspokojuje jiná prvoť, v níž ono je na stupni života dokonalejšího, totiž slast Boží, protože je s ní spojeno a tudíž je již jedině bažení Boží. A zkrátka všecka hnutí a kony a sklony, jež předtím duše měla od prvoti a síly svého života přirozeného, již jsou v tomto spojení změněny v hnutí božská, odumřely svému konu a sklonu, a žijí v Bohu. Hýbáť tu duší, jakožto již pravou dcerou Boží, ve všem duch Boží, jak učí svatý Pavel, řka: Ti, kdo se dávají vésti duchem Božím, jsou synové Boží (Řím. 8, 14). Takže, jak bylo řečeno, rozum této duše je rozum Boží, a její vůle je vůle Boží, a její paměť paměť Boží, a její slast slast Boží, a podstata této duše, třebas není podstata Boží, protože se nemůže podstatně v něho proměniti, je nicméně, ana je takto s ním spojena a v něho pohroužena, Bůh účastí v Bohu. To se děje v tomto dokonalém stavu života duchového, třebas ne tak dokonale jako v životě příštím. A tímto způsobem je duše mrtva všemu, co byla sama v sobě, neboť to bylo pro ni smrt, a živa tomu, co je Bůh sám v sobě. a proto praví, mluvíc o sobě, správně v tom verši: Usmrcením smrt jsi v život [jí] změnil. Může tu tedy duše plným právem říci slova svatého Pavla: Žiji, již nikoliv já, nýbrž žije ve mně Kristus (Galat. 2, 20). Tímto způsobem je změněna smrt této duše v život Boží a hodí se na ní také výrok apoštolův, jenž zní: Absorpta est mors in victoria: [Pohlcena jest smrt ve vítězství] (1 Kor. 15, 54), a rovněž ten, který pronáší také prorok Oseáš na místě Božím, řka: Budu smrt tvá, ó smrti (Ose. 18, 14), což jest, jako by děl: Když já, jenž jsem život, budu smrt smrti, bude smrt pohlcena v životě.

35. Tímto způsobem je duše pohroužena v život božský, odvrácena ode všeho, co je světské, časné a bažení přirozené, je uvedena do komnat králových, kde se kochá v Mileném a z něho se veselí, rozpomínajíc se na jeho prsa, jež jsou lepší vína, a řkouc: Jsem sice snědá, ale krásná, dcery jerusalemské, protože se má přirozená snědost změnila v krásu krále nebeského (Velep. I, 1. 3. 4).

36. V tomoto stavu života tak dokonalého je duši vnitřně i zevně stále jako ve svátek, a má přečasto na rtech ducha jásot veliký Bohu vstříc, jako píseň novou (Zjev. 14, 3), stále novou, proniknutou veselím a láskou při poznávání svého šťastného stavu. Někdy se těší a kochá, říkajíc si v duchu ta slova Jobova, jež zní: Sláva má se stále obnovovati bude, a jako palma rozmnožím dny své (Jol) 29, 20. 18). Což jest, jako by děla: Bůh, jenž, stále v sobě týmž způsobem zůstávaje, všecky věci, jak dí Mudřec, obnovuje (Zjev. 21, 5), bude, jsa již stále spojen s mou blažeností a slávou,



JAN Z KŘÍŽE - DUCHOVNÍ PÍSEŇ

sv. JAN Z KŘÍŽE
(sv. Ján z Kríža)
(Juan de Yepes y Álvarez)

DUCHOVNÍ PÍSEŇ
(Cántico espiritual)

Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1942
edícia Spisy sv. Jana od Kříže (3)
preklad Jaroslav Ovečka

mystika, náboženská literatúra, náboženstvo, literatúra španielska
436 s., čeština
hmotnosť: 802 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

75,00 €  (za všetky 4 diely spolu) PREDANÉ

*H-5-1*




SLOHA I.

Kde jsi se skryl,
Milený, a zanechals mě v kvíleni?
Jako jelen jsi prchl, když jsi mě poranil;
vyšla jsem za tebou volajíc, a byls pryč.


Výklad.

2. V této první sloze předkládá duše vzňatá láskou k Slovu, Synu Božímu a svému Ženichovi, ježto se s ním touží spojiti jasným a bytostním patřením, svůj milostný stesk a žaluje si mu na jeho nepřítomnost, a zvláště na to, že musí, ač ji on sám poranil a rozbolestnil láskou k sobě, pro niž ona vyšla ze všech věcí stvořených a sama ze sebe, nicméně trpěti nepřítomností Mileného, an jí ještě neodpoutává od smrtelného těla, aby se z něho mohla těšiti ve slávě věčné, a dí tedy: Kde jsi se skryl?

3. A je to, jako by děla: Slovo Boží, Ženichu můj, ukaž mi místo, kde jsi skryt; čímž ho žádá o zjevení jeho božské bytnosti,  protože místo, kde je skryt Syn Boží, je, jak praví svatý Jan (1, 18), lůno Otcovo, to jest božská bytnost, jež je neviditelná čímukoliv smrtelnému oku a skryta veškerému lidskému rozumu; vždyť proto řekl Isaiáš, mluvě s Hospodinem: Opravdu, ty jsi Bůh skrytý (Isai. 45, 15). Z toho plyne poučení, že, aťsi má duše v tomto životě od Boha sebe vznešenější sdělení a projevy jeho přítomnosti a sebe vyšší a výbornější poznatky o něm, že to přece není bytnostně Bůh a nezjevuje ho bytnostně, protože on je duši stále ještě opravdu skrytý, a proto jej musí duše při všech těchto vznešených věcech míti stále za skrytého a hledati jej jakožto skrytého, řkouc: Kde jsi se skryl? Neboť ani vznešené sdělování ani citelná přítomnost není bezpečné svědectví o jeho milostné přítomnosti, ani není vyprahlost a nebytí toho všeho v duši jistá známka jeho nepřítomnosti v ní. Vždyť proto dí prorok Job: Přijde-li ke mně, neuvidím ho, a odejde-li, nezpozoruji ho (Job 9, 11).

4. Tím jest rozuměti to, že si duše, i když v sobě postřehne nějaké vznešené sdělení nebo pocit nebo poznatek duchovní, proto ještě nesmí namlouvati, že tím, co postřehuje, svojí nebo vidí Boha jasně a bytnostně anebo že tím má Boha větší měrou nebo je větší měrou v Bohu, aťsi je to něco sebe znamenitějšího; a že si naopak, i když je beze všech těchto citelných a duchových sdělení, takže zůstane ve vyprahlosti, tmě a opuštěnosti, proto ještě nesmí mysliti, že je Bůh v tomto stavu od ní dále než vonom, ježto ve skutečnosti nemůže ani z jednoho toho stavu věděti s jistotou, že je v jeho milosti, ani z druhého, že je bez ní, když přece Mudřec praví: Nikdo neví, zda je hoden lásky či nenávisti před Bohem (Kazat. 9, 1). Není tedy hlavní úmysl duše v tomto verši žádati pouze o afektivní a citelnou zbožnost, v níž není jistoty ani jasnosti o svojení Ženicha v tomto životě, nýbrž především o jasnou přítomnost jeho bytnosti a jasné patření na ni, kterými touží býti ujištěna a uspokojena v životě příštím.

5. Právě to chtěla říci Nevěsta v božské Velepísni, když, toužíc se spojiti s Božstvím Slova, svého Ženicha, o ně [t. j. o jasnou přítomnost bytnosti Ženichovy a jasné patření na ni] žádala Otce, řkouc: Ukaž mi, kde se pásáš, a kde o polednách spočíváš (Velep. 1, 6). Neboť žádost, aby jí ukázal, kde se pásá, byla žádost, aby jí ukázal bytnost Slova Božího, svého Syna, poněvadž Otec se nepase na ničem jiném než na svém jediném Synu, ježto on je blaženost Otcova; a žádati, aby jí ukázal místo, kde spočívá, bylo žádati ho o totéž, ježto jedině Syn je slast Otcova a Otec nespočívá jinde než ve svém milovaném Synu a nic jiného jej nepojme než on, v němž zúplna spočívá, an mu sděluje celou svou bytnost, a to o polednách, to jest u věčnosti, v níž jej ustavičně plodí a má zplozena. O tuto pastvu ve Slovu Ženichovi, kde se Otec pase v neskončené blaženosti, a o toto lože v kvítí (Velep. 1, 15), kde s neskončeně slastnou láskou spočívá, jsa hluboce skryt před čímkoliv smrtelným okem a před kterýmkoliv tvorem, žádá zde duše Nevěsta, když praví: Kde jsi se skryl?

6. A aby tato žíznivá duše našla svého Ženicha a spojila se s ním spojením láskou v tomto životě, nakolik může, a zmírnila svou žízeň tou kapkou, kterou lze z něho v tomto životě okusiti, bude, ježto ona o to žádá svého Ženicha, dobře, když se místo něho ujmeme slova a jí odpovíme a ukážeme jí místo nejjistější, kde je skryt, aby ho tam jistě nalezla s dokonalostí a lahodou, s kterou jí to v tomto životě lze, a tak se nezačala marně potulovati po stopách druhů (Velep. 1, 6). K tomu cíli jest si všimnouti, že Slovo, Syn Boží, je spolu s Otcem a Duchem svatým bytnostně a přítomnostně skryto v nejvnitrnějším bytí duše; musí tedy duše, která jej má nalézti, vyjiti co do náklon-



JAN Z KŘÍŽE - TEMNÁ NOC

sv. JAN Z KŘÍŽE
(sv. Ján z Kríža)
(Juan de Yepes y Álvarez)

TEMNÁ NOC
(Noche oscura del alma)

Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1941
edícia Spisy sv. Jana od Kříže (2)
preklad Jaroslav Ovečka

mystika, náboženská literatúra, náboženstvo, literatúra španielska
202 s., čeština
hmotnosť: 440 g

tvrdá väzba
stav: výborný

75,00 €  (za všetky 4 diely spolu) PREDANÉ

*H-5-1*






HLAVA XIII.

O jiných libých účincích, které způsobí v duši tato temná noc nazíravá.

1. Z tohoto způsobu v rozněcování můžeme pochopiti některé z libých účinků, které již působí v duši tato temná noc nazíravá, protože někdy, jak jsme právě řekli, je duše uprostřed těchto temnot osvětlena a světlo svítí ve tmě (Jan 1, 5), a to tak, že toto mystické poznávání proudí do rozumu (kdežto vůle zůstane vyprahlá, totiž bez aktuálního spojení v lásce) s klidností a prostotou tak jemnou a citu duše tak slastnou, že jí nelze ani pojmenovati, a to někdy tím způsobem pociťování Boha, jindy jiným.

2. Někdy [to světlo] také dopadá, jak bylo řečeno, zároveň do vůle, a láska se vzejme vznešeně, něžně a mocně, protože se, jak již pravíme, tyto dvě mohutnosti, rozum a vůle, když se rozum již více a více očišťuje, někdy spojí, a to tím dokonaleji a jemněji, čím více ony vidí. Ale než se dojde toho stupně, je obyčejnější, že se pocítí ve vůli dotek působící roznícení, než aby se pocítil v rozumu dotek působící poznání.

3. Ale vyvstává zde pochybnost, totiž, proč že se tedy, když se tyto dvě mohutnosti očišťují spolu, pociťuje v začátcích roznícení z očistného nazírání a láska z něho ve vůli obyčejněji než se postřehne poznání jím způsobené v rozumu? Na to je odpověď, že zde nedopadá tato trpná láska přímo do vůle, protože vůle je svobodná, kdežto toto roznícení láskou je spíše [trpné] rozechvění láskou než svobodný kon vůle; neboť toto teplo lásky dopadá na podstatu duše a tak hýbá trpně hnutími. Sluje to tedy spíše [trpné] rozechvění láskou než svobodný kon vůle; vždyť ten [jen] natolik sluje kon vůle, nakolik je svobodný. Poněvadž však tato rozechvění a hnutí náleží do oblasti vůle, proto se říká, že, je-li duše rozechvělá nějakým hnutím, že je jím rozechvělá vůle, a je to pravda; neboť tímto způsobem je vůle jata a pozbude své svobody, takže ji rozmach a síla toho rozechvění strhne s sebou. A proto můžeme říci, že toto roznícení láskou je ve vůli, to jest, rozněcuje bažení vůle; ale sluje to tedy. jak pravíme, spíše [trpné] rozechvění láskou než svobodný kon vůle. A poněvadž receptivní trpnost rozumu může přijmouti poznání pouze v nahosti a trpně (a s toto není, není-li rozum očištěn), proto, dokud není očištěn, pocítí duše méněkráte dotek poznáním než dotek [trpným] rozechvěním láskou. Neboť na toto není třeba, aby vůle byla tak očištěna co do vášní, ježto vášně jí dokonce pomohou pociťovati lásku rozechvělou.

4. Poněvadž toto roznícení láskou a žízeň z ní [a po ní] jsou tu již duchové, jsou zcela odlišné od oněch druhých, o kterých jsme mluvili při noci smyslu. Třebas totiž zde smysl také má svůj díl, protože nemůže nebýti účasten útrapy ducha, nicméně se kořen a žhavost té žízně z lásky pociťuje ve vyšší stránce duše, to jest v duchu; a tou měrou [tu duše] pociťuje a chápe to, co pociťuje, a jak jí chybí to, po čem touží, že všecku strast smyslovou, třebas je nepoměrně větší než v první noci, totiž smyslové, nemá za nic, protože poznává, jak jí v nitru chybí veliké dobro, kterého nelze, jak vidí, ničím měřiti.

5. Ale zde jest si všimnouti, že, třebas se v počátcích, když tato duchová noc začíná, ještě nepociťuje toto roznícení láskou, protože tento oheň lásky ještě nezačal chytati, Bůh dá místo toho duši hned od té doby tak velikou cenivou lásku k Bohu, že, jak jsme řekli, to, čím nejvíce trpí ve strastech této noci a co v nich nejvíce pociťuje, je úzkostná myšlenka, zda nepozbyla Boha, a myšlenka, zda není od něho odvržena. Můžeme tedy říci, že hned od počátku této noci je duše stále dotčena steskem z lásky, buď jen cenivé, anebo také s roznícením spojené. A je viděti, že největší utrpení, které pociťuje v těchto strastech, je tato obava; neboť kdyby se tehdy mohla ujistiti, že není všecko ztraceno a po všem veta, nýbrž že to, co se děje, je k jejímu většímu dobru, jakože skutečně jest, a že se Bůh nehněvá, nedělala by si ze všech těch strastí nic, nýbrž by se spíše těšila u vědomí, že tak to ráčí Bůh a je to k jeho službě. Neboť cenivá láska, kterou má k Bohu, třebas potmě a aniž to ona postřehuje, je tak veliká, že nejen to [by ochotně trpěla], nýbrž že by s radostí mnohokráte umřela, aby mu vyhověla. Ale když již plamen duši roznítí, nabude ona obyčejně spolu s ceněním, kterým si již Boha cení, takové síly a ráznosti pro Boha a stesku po něm - udělíť jí je to teplo lásky - že by s velkou smělostí, na nic nehledíc a ničeho nedbajíc, v síle z té lásky a touhy a v opojení jimi, aniž by hleděla, co dělá, konala věci divné a neobvyklé jakýmkoliv způsobem, který se jí naskytne, aby se jen mohla potkati s tím, jejž miluje duše její (Velep. 3, 1-4).

6. To je ta příčina, proč Maria Magdalena, ač si předtím na sobě tolik zakládala, nic nedbala na hromadu znamenitých a neznamenitých mužů na hostině nebo na pomyšlení, že se to nehodí a nesluší, aby šla a plakala a prolévala slzy mezi hosty, když jen mohla (neodkládajíc to ani o hodinu vyčkáváním jiné doby a příležitosti) přijíti před toho, od něhož byla její duše již zraněna

JAN Z KŘÍŽE - VÝSTUP NA HORU KARMEL

sv. JAN Z KŘÍŽE
(sv. Ján z Kríža)
(Juan de Yepes y Álvarez)

VÝSTUP NA HORU KARMEL
(Subida del Monte Carmelo)

Dominikánská edice Krystal, Olomouc, 1940
edícia Spisy sv. Jana od Kříže (1)
preklad Jaroslav Ovečka

náboženská literatúra, náboženstvo, mystika, literatúra španielska
416 s., čeština
hmotnosť: 789 g

tvrdá väzba
stav: výborný

75,00 €  (za všetky 4 diely spolu) PREDANÉ

*H-5-1*





HLAVA XXIX.

V níž se jedná o prvním druhu slov, která usebraný duch někdy v sobě vytvorí. - Vykládá se jejich příčina, a prospěch a škoda, které z nich mohou býti.

I. Kdykoliv dojde k těmto postupným slovům, je to vždy jen, když je duch s velikou pozorností usebrán v nějaké úvaze a jí zcela zaujat; a právě v té látce, o které přemýšlí, on sám přechází přemítáním od jednoho k druhému a tvoří slova a frase velmi vhodně s takovou snadností a zřetelností, a takových věcí dotud mu ještě neznámých se stran toho dosuzuje a je odhaluje, že se mu podobá, že to nečiní on, nýbrž že mu to jiná osoba v nitru usuzuje nebo odpovídá nebo ho tomu učí. A opravdu si je to velice proč mysliti; neboť on si rozmlouvá sám se sebou a sám u sebe si odpovídá, jako by to bylo osoba s osobou. A opravdu je tomu jakousi měrou tak: neboť třebas to činí duch sám jakožto nástroj, nicméně mu často Duch svatý [ještě zvláště] napomáhá vyvíjeti a vytvářeti ty správné pojmy, slova a frase.  A tak si je mluví sám sobě, jako by byl třetí osoba. Poněvadž totiž tehdy je rozum usebrán a spojen s pravdou toho, co myslí, a duch Boží je také s ním spojen v té pravdě ( jeť vždycky spojen v každé pravdě), proto si rozum, jsa tímto způsobem ve spojení s duchem Božím prostřednictvím oné pravdy, spolu vytváří v nitru a postupně ty ostatní pravdy, které mají vztah k té, již měl na mysli, a bránu mu otvírá a světlo mu dává Duch svatý učitel. Neboť toto jest jeden ze způsobů, kterými Duch svatý učí.

2. Když je tedy rozum tímto způsobem osvícen a poučen od tohoto učitele, rozumí těm pravdám a spolu vytváří sám ze svého ony výroky o pravdách, kterých se mu s jiné strany dostává. Takže můžeme říci, že hlas je Jakobův, ale ruce jsou Esauovy (1 Mojž. 27, 22). Ale ten, kdo to má, ne a neuvěří, že je tomu tak, nýbrž bude míti za to, že ty výroky a slova jsou od třetí osoby; neboť neví, s jakou snadností si může rozum vytvářeti pro sebe slova jako od třetí osoby o pomyslech a pravdách, které jsou mu sdělovány rovněž od třetí osoby.

3. A třebas je pravda, že v tom sdělení a osvícení rozumu v něm samo sebou není klamu, může nicméně býti klam, a skutečně často bývá, ve formálních slovech a frasích, které si rozum o tom vytvoří. Poněvadž totiž to světlo, kterého se mu dostane, je někdy velice jemné a duchové, takže si je rozum nedosti úplně osvojí, a on si tedy, jak pravíme, vytváří ty frase [t. věty, závěry] ze svého, proto si je mnohdy vytvoří nesprávné, jindy jen pravděpodobné nebo nedokonalé. Poněvadž totiž s počátku sice začne navazovati na pravdu, ale pak přidává ze svého dovednost nebo nedovednost svého nízkého rozumu, je snadná věc, že se, právě podle své schopnosti, od ní uchýlí; a to všecko tím způsobem, jako by mluvila třetí osoba. 

4. Poznal jsem osobu, která měla tato postupná rčení a mezi některými velice pravdivými a podstatnými,  která si vytvářela o Nejsvětější Svátosti oltářní, byla některá, která byla velmi kacířská. A já velice žasnu nad tím, co se děje za naší doby, totiž, že lecjaká všední duše, která narozjímala [sotva] za čtyři groše, jestliže pocítí v nějakém usebrání nějaká takováto rčení, ihned to všecko pokřtí na věc od Boha a mají za to, že tomu tak jest, a říkají: Řekl mi Bůh, odpověděl mi Bůh; a asi tomu není tak, nýbrž že si to, jak jsme řekli, ve většině případů říkají oni sami.

5. A nadto také touha, kterou po tom mají, a náklonnost, kterou k tomu mají v duchu, působí, že oni sami si to odpovídají a myslí si, že Bůh jim to odpovídá a jim to praví. Tím upadají do velikých poblouzení, nekrotí-li se v tom velice a jestliže ten, kdo ty duše řídí, jich nevede k odmítání těchto způsobů přemítání. Neboť z nich čerpávají více tlachavosti a znečištění duše než pokory a umrtvení ducha, myslíce si, že již bylo něco velikého a že promluvil Bůh; a zatím to asi nebylo leč málo více než nic, nebo pouhé nic, nebo ještě méně než nic. Neboť to, co neplodí pokory a lásky a umrtvenosti a svaté prostoty a mlčení, atd., co to může býti? Pravím tedy, že toto může býti velikou překážkou na cestě ke spojení s Bohem, protože to velice oddaluje duši, jestliže ona na to dá, od propasti víry, v níž má rozum býti potmě, a potmě má kráčeti láskou u víře a ne mnoha usuzováním.

6. A jestliže mi řekneš, proč že si tedy má rozum odpírati ony pravdy, když jimi přece duch Boží osvěcuje rozum, takže to nemůže býti nic zlého, pravím, že Duch svatý osvěcuje rozum usebraný a že jej osvěcuje podle způsobu a míry jeho usebranosti, a že rozum nemůže najiti jiné větší usebranosti než u víře; a tudíž ho neosvítí Duch svatý v ničem jiném více než u víře. Neboť čím čistší a dokonalejší je duše u víře, tím více má vlité lásky k Bohu; a čím více má lásky, tím více ji Bůh osvěcuje a jí udílí dary Ducha svatého,  protože láska je příčina a prostředek, kterým jí je udílí. A třebas je pravda, že Bůh tím osvětlením pravdami udělí duši nějaké světlo, je





utorok 29. októbra 2019

O´CONNELL, MARK - ZNAKY A SYMBOLY

O´CONNELL, MARK
AIREY, RAJE

ZNAKY A SYMBOLY
Ilustrovaná encyklopedie
Rozpoznávání a analýza vizuálních signálů, které spoluvytvářejí naše myšlenky a určují naše reakce na svět kolem nás
(Signs and Symbols)

Reader´s Digest Výběr, Praha, 2008
preklad Jitka Paříková
1. vydanie
ISBN 978-80-86880-96-9

ezoterika, mystika, história,
256 s., far. fot., čeština
hmotnosť: 1600 g

tvrdá väzba, veľký formát
stav: výborná, nepoužívaná

29,90 €

*H-5-1*



nedeľa 8. septembra 2019

WEINFURTER, KAREL - DIVY A KOUZLA INDICKÝCH FAKÍRŮ


WEINFURTER, KAREL

DIVY A KOUZLA INDICKÝCH FAKÍRŮ
Studie o fakirismu a jogismu s ilustracemi

Vojtěch Šeba, Praha, 1947
obálka a ilustrácie F. Fiala
1. vydanie, 3.000 výtlačkov

joga, mystika, ezoterika,
224 s., čeština
hmotnosť: 509 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý, dobová preväzba

19,00 € PREDANÉ

*H-6-3*








Ale tak dlouho, pokud zbývá v člověku zrnko vztahů, jest absolutno obsaženo v řeči, v myšlence a v hranicích duše, kteráž jest podřízena duši universální a universálnímu vědomí. A toto vševědoucí, universální vědomí bylo pro Ramakrišnu jeho matkou a bohem.

Když odešel Tota-puri, pokoušel se Ramakrišna o to, aby stále zůstal ve spojení s absolutním Brahmou ve stavu nirvikalpa. Když vzpomínal na tyto dny svého života, pravil:

»Zůstal jsem šest měsíců v dokonalém spojení, jaké lidé zřídka dosáhnou, a dosáhnou-li je, nemohou se již vrátiti k svému individuálnímu vědomí. Jejich těla a mysl toho nesnesou. Ale toto moje tělo je zbudováno z čistých součástí (sattwa) a proto vydrží veliké napětí. V oněch dnech jsem neměl vědomí o zevním světě. Moje tělo by bylo zemřelo nedostatkem výživy, kdyby nebylo jednoho sadhua, jenž přišel v této době a zůstal tu kvůli mně po tři měsíce. Poznal, že jsem ve stavu samadhi a velmi se snažil, aby zachoval toto tělo, když jsem neměl vědomí, že existuje. Přinášel denně trochu potravy a když všechny jeho prostředky, abych nabyl vědomí nebo citu, selhaly, bil i holí moje tělo, aby mne bolest přivedla ke smyslům. Někdy se mu podařilo probuditi ve mně částečné vědomí a tu hned nato mi vnutil několik soust potravy, než jsem zase přešel do hlubokého samadhi. Jednoho dne, když ani bití nemělo výsledku, byl trápen velkými starostmi.«

Po šesti měsících jeho tělo podlehlo vážným nepravidelnostem a Ramakrišna onemocněl úplavicí. Tato nemoc přispěla velmi, že zase nabyl vědomí, zvolna a znenáhla, na jeden neb dva měsíce. Když ho domorodí lékaři vyléčili, obrátila se jeho náboženská horlivost jiným směrem. Počal se snahou, aby uskutečnil Vaišnavovu ideální lásku k bohu. Tato láska je podle Vaišnavy manifestována v některém z těchto poměrů: služebníka k pánu, přítele k příteli, dítěte k rodičům, ženy k manželu. Nejvyšší stupeň lásky jest dosažen, může-li lidská duše milovati Boha jako žena miluje svého chotě. Zde jest ovšem nápadná podobnost indických názorů o lásce k Bohu s názory křesťanskými. Vzpomeneme-li křesťanských světic, jež toužily po Kristu jako po svém nebeském ženichu, je tato podobnost až překvapující. Nemůžeme se zde rozepisovati o vztazích jednotlivých náboženských systémů, ale podotýkáme, že ten, kdo je studoval a srovnával, přichází k důsledkům, jež mají dalekosáhlý psychologický význam a jež vedou k filosofickému náboženství, kteréž ovšem dovede nejen citové, ale i rozumové uspokojiti moderního člověka. Tím se právě vysvětluje veliké rozšíření proudů theosofických a jiných jim podobných.

Pastýřka z Bradži měla tuto lásku k božskému Krišnovi a nebylo tu ani myšlenky na nějaké tělesné vztahy. Praví se, že nikdo nemůže pochopiti této lásky Sri Radhy a Sri Krišny, dokud není dokonale prost všech tělesných chtíčů. Zakazuje se docela čisti obyčejným lidem knihy pojednávající o této lásce Radhy a Krišny, poněvadž jsou dosud ještě pode jhem a ve vleku vášně.

Ramakrišna, aby v sobě uskutečnil tuto lásku, oblékl se na několik dní do ženského roucha, myslil o sobě, jako by byl ženou a konečně se mu podařilo dosáhnouti svého ideálu. Viděl ve vytržení krásnou postavu Srí Krišny a byl tím uspokojen. Když se takto oddal vaišnavismu, věnoval se pak jiným hlavním náboženským soustavám, jež jsou rozšířeny v Indii, mezi jiným také islamu, a vždycky dospěl k pochopení jejich nejvyšších pravd v době neuvěřitelně krátké. Kdykoliv se chtěl poučiti o naukách nějaké víry, vždy nalezl dobrého a učeného muže této víry, jenž k němu přišel a dával mu rady, jak si má počínati. To jest jedna z mnohých podivuhodných věcí, jež se staly v jeho životě. Mohou se vysvětliti jako šťastné náhody, což jest totéž, jako by se řeklo, že jsou podivuhodné, ale že jich vysvětliti nelze.

Zmíníme se zde o jiném případu. V době, kdy se zanášel přáním, věnovati se kajícímu životu a praktikovati jogu, seděl jednoho dne pod tlustým stromem banánovým, kteréžto místo slulo Pančavati neboli místo pěti banánů, na severu chrámu. Viděl, že toto místo jest dosti odlehlé a vhodné, aby tam mohl prováděti svá cvičení náboženská bez vyrušování. Pomýšlel právě na to, že si na tomto místě vystaví malou doškovou chýši, když v době přílivu

....................................................................................................................

... posledná veta ...

Než obrovská časová doba, ležící mezi Džainy a sektou Akaliů, poslouží přece jako ilustrace, jakými podivnými směry se ubíraly ideály askese a mnišství v Indii.


sobota 4. mája 2019

MOODY, RAYMOND A. - CESTY DO MINULÝCH ŽIVOTOV / ŽIVOT PRED ŽIVOTOM

MOODY, RAYMOND A.
PERRY, PAUL

CESTY DO MINULÝCH ŽIVOTOV
ŽIVOT PRED ŽIVOTOM
(Coming Back: A Research Odyssey into the Meaning of Past Lives)

Motýľ, Bratislava, 1992
preklad Zuzana Hegedüsová
obálka Ladislav Donauer
doslov Marián Dujnič
1. vydanie
ISBN 80-900404-7-0

záhady, ezoterika, mystika,
224 s., slovenčina
hmotnosť: 355 g

tvrdá väzba s prebalom

1,40 € stav: dobrý, prebal po krajoch ošúchaný 
*home* in*H-6-3*/*svama2*ezo*

Žili sme už niekedy predtým? Budeme žiť znova? Dr. Raymond Moody, ktorého priekopnícky výskum zážitkov prahu smrti v knihách Život po živote a Svetlo na druhom brehu zmenil naše názory na umieranie a smrť, báda teraz v inom smere, a to v odbore inkarnačného regresu, aby preskúmal, či si skutočne vieme spomenúť na "minulé životy" a v čom nám tieto spomienky môžu pomôcť v súčasnom živote.

Dr. Moody, presvedčený skeptik v otázke reinkarnácie (opakovania životov), sa začal zaujímať o tento jav, keď sa stretol s psychicky zdravými pacientmi, ktorí v hlbokej hypnóze živo opisovali epizódy z takých historických období, ktoré sotva mohli poznať. Jeho záujem o zmysel týchto spomienok vzrástol, keď sa sám rozhodol podniknúť cestu do nevyspytateľnej a podivnej ríše zážitkov z "minulých životov". V apríli 1986 sa Dr. Moody nechal uviesť do hlbokého hypnotického tranzu, v ktorom odhalil svojich deväť minulých životov, dva z nich z doby Rímskeho impéria a jeden v postave čínskej umelkyne, ktorú brutálne zavraždili.

V neistote, čo si myslieť o týchto nefalšovaných zážitkoch minulého života, rozpracoval Dr. Moody rozsiahly dvojročný výskumný projekt o inkarnačnom regrese do minulých životov. Jeho najnovšia kniha je vzrušujúcim výsledkom tohto výskumu a konštatuje v nej, že takmer každému je prístupná odysea do minulých životov. Zároveň poukazuje na to, že minulé životy majú prepojenie na náš súčasný život a že ich spoznanie môže mať blahodárny vplyv na vyriešenie osobných konfliktov, odstránenie tráum a vyliečenie fóbií. No a v neposlednom rade na nájdenie nikdy predtým nepoznaného vnútorného pokoja a harmónie.

Znamenajú však tieto spomienky, že reinkarnácia skutočne jestvuje - že sme už niekedy predtým žili? Dr. Moody podáva vedecké, nemystické vysvetlenia zážitkov minulých životov, no uvádza aj prípady, ktoré vzdorujú racionálnemu vysvetleniu a necháva na čitateľovi, aby si závery vyvodil sám.

Kniha Cesty do minulých životov, provokatívne posudzuje možnosť existencie pred narodením a po smrti a núka cenné nástroje seba-objavovania, aby sme tak lepšie pochopili život, ktorý žijeme tu a teraz.

Raymond Avery Moody, mladší, sa narodil 30. VI. 1944 v Porterdale v Georgii. Doktorát filozofie získal na univerzite v americkej Virgínii a doktorát medicíny na Univerzite v Georgii. Prednášal filozofiu na amerických univerzitách a venoval sa výskumu zážitkov prahu smrti a najnovšie otázke ciest do minulých životov pomocou hypnotického inkarnačného regresu.

Paul Perry je šéfredaktorom špičkového medicínskeho časopisu American Health.








Zážitok prisťahovalkyne

Zaznamenal som jeden takýto prípad pri regrese ženy, ktorú nazvem Linda. Keď som ju zaviedol späť do minulého života, ocitla sa v prísnej talianskej rodine v New Yorku na prelome storočia. Jej matka mala potlačenú osobnosť, bola plná strachu pred otcom a v Lindinom regrese hrala rolu slúžky. Varila a viedla domácnosť, ale pri výchove detí nemala v skutočnosti žiadne slovo.

Otec bol tyran. Pracoval ako robotník a každý večer prichádzal domov vyčerpaný a namrzený. Jeho miláčikmi boli synovia, preto im nechával voľnosť. Lindou pohŕdal, považoval ju takmer za skazenú, lebo chcela ísť pracovať ako sekretárka, namiesto toho, aby sa starala o domácnosť.

V regrese jedného večera išla práve z práce domov, keď si s hrôzou uvedomila, že ju sleduje skupina mužov. Keď v hypnóze túto príhodu opisovala, tvár sa jej od hrôzy krivila.

"Odrazu som si uvedomila, že muži, ktorí prešli okolo mňa o jeden dom predo mnou ma sledujú. Zrýchlila som krok, no zrýchlili ho aj
som si, že by som sa ich mohla zbaviť, ak vbehnem do ešte tmavšej aleje. Mýlila som sa.

Prenasledovali ma až do aleje a tam ma znásilnili. Jeden po druhom, všetci piati. Potom ma nechali len tak, uplakanú a stýranú.

Pozviechala som sa, ako som len vládala a odišla domov. Len čo som vstúpila do bytu, všetci pochopili čo sa stalo. Mala som rozstrapatené vlasy, doškriabanú a červenú tvár, plakala som.

Posadila som sa a posťahovala zo seba roztrhané šaty, aby som sa prikryla. Ako som plakala, matka vyšla z izby a predstierala, že má v kuchyni prácu. Nevyriekla ani len slovíčko. Stále sa zdržiavala v kuchyni.

Otec si však neodpustil poznámky. Povedal, že mám to, čo si zaslúžim, lebo som nástojila, že budem pracovať mimo domova ako "obyčajná cundra". Povedal, že ani nepodá žalobu na tých chlapov, čo ma znásilnili, lebo čo sa jeho týka, je tej mienky, že konali správne."

Hrôza tohto regresu ma podnietila hľadať súvislosti s jej súčasným životom, ak tu vôbec môže byť reč o súvislostiach.

Otvoril som celkom typickú terapiu a začal sa podrobne vypytovať na jej rodinný život v detstve. Kládol som bežné biografické otázky o dátume a mieste narodenia a potom som sa intenzívne začal sústreďovať na jej vzťah k matke a otcovi.

Čoskoro som zistil kopu spojitostí medzi jej návratom do minulého života a súčasným životom.

Obaja jej starí rodičia emigrovali z Talianska do New Yorku začiatkom storočia. Jej dedo bol panovačný a "starosvetský" muž. Rád sa chvastal, že ženy boli v jeho rodine vždy ženami a muži mužmi, ako sa patrí.

Keď sme zachádzali hlbšie, vyšla najavo smutná, špinavá pravda. Lindu jej otec zneužíval. Počas celého detstva sa s ňou pohrával a páchal s ňou rozličné erotické scény. Linda bola jeho konaním vystrašená a často ho prosila, aby s tým prestal. Nebral to na vedomie, nástojil na tom, že má právo robiť s ňou hocičo. A jej matka, hoci o tom vedela, ani len raz sa nepokúsila manželovi v tom zabrániť.

Bol Lindin regres kombináciou horeuvedených faktorov - jazykom podvedomia - alebo sa bude jej život opakovať dovtedy, kým sa raz nenapraví? Neviem.

Viem však, že zážitok z regresu pomohol Linde odhaliť udalosti detstva, ktoré musela pochopiť a prežiť, než bude schopná žiť normálnym životom.

Dovoľte mi oboznámiť vás teraz s niekoľkými ďalšími prípadmi, ktoré potvrdzujú, akým spôsobom môžu byť návraty do minulých životov metaforou problémov v súčasnom živote človeka.
...............................................................................................................................................................

... posledná veta ...

Toto poznanie ho môže inšpirovať k tomu, že vyhľadá skúseného hypnoterapeuta a budú bádať spolu.