Vitajte v mojom antikvariáte!

Chcete mať prehľad o najnovších prírastkoch? Zadajte svoju e-mailovú adresu do kolónky "Prírastky kníh na e-mail" v ľavom stĺpci a na váš e-mail príde maximálne jedna správa denne.

Alebo sa staňte členom stránky na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/ripakovantikvariat/
Vyberte si to, čo je Vašej duši najbližšie.

Ak sa Vám niečo zapáči, napíšte mi na
riporipo@gmail.com
Postup bude nasledujúci :

a.) uveďte tituly, o ktoré máte záujem
b.) uveďte Vašu adresu, prípadne telefón
c.) skontrolujem dostupnosť kníh a následne vám pošlem pokyny na platbu vopred. Na dobierku, po zlých skúsenostiach, neposielam.
d.) Dáte mi avízo o zrealizovaní platby.
e.) Po obdržaní platby na môj účet vám knihy do troch dní posielam

Jednoduché, však? )

ANTIKVÁRIUM (magyarul)

Ha Magyarországról van, és bármelyik könyv érdekelné, kérjük írjon a riporipo@gmail.com címre. A könyvek küldhetök postán. Ha átutazóban van Kassán, a megrendelt könyveket személyesen is átveheti.

Zobrazujú sa príspevky s označením fejtóny. Zobraziť všetky príspevky
Zobrazujú sa príspevky s označením fejtóny. Zobraziť všetky príspevky

pondelok 2. októbra 2023

BREINER, PETER - JAVOROVÉ LISTY

BREINER, PETER

JAVOROVÉ LISTY
1. päťročnica 1993-1997

VMV, Bratislava, 1998
obálka Yuri Dojc
ilustrácie František Guldan
ISBN 80-967275-4-0

literatúra slovenská, fejtóny, politika
320 s., slovenčina

mäkká väzba
stav: dobrý, mierne zvlnenie naspodku

1,50 €

*krakri*bels*

Javorové listy, písané pre víkendovú prílohu Sme na nedeľu, neskôr pre mesačník Nedeľa, potom pre prílohu SME Fórum a napokon pre Domino fórum v rokoch 1993 - 1997. Breinerov pohľad na Slovensko spoza oceánu.


piatok 4. augusta 2023

LASICA, MILAN - SPOZA DVERÍ

LASICA, MILAN

SPOZA DVERÍ

Ikar, Bratislava, 2003
obálka Zuzana Mináčová, Viera Fabianová
1. vydanie
ISBN 80-551-0577-4

beletria, literatúra slovenská, humor, fejtóny,
176 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

PREDANÉ

*sems*bels*




štvrtok 17. novembra 2022

PAPUCSEK, GREGOR MARTIN - PEŠTIANSKY PERKELT

PAPUCSEK, GREGOR MARTIN

PEŠTIANSKY PERKELT

Ikar, Bratislava, 2003
obálka Rudolf Lendel, Viera Fabianová
1. vydanie
ISBN 80-551-0503-0

literatúra slovenská, próza krátka, fejtóny, cestopis, životopisy
272 s., slovenčina

tvrdá väzba s prebalom
stav: veľmi dobrý

predané

*zimpa2*bio*

Som údajne v najlepších mužských rokoch, síce „hlavu moju popŕhlil už zimný mráz" (Petofi-Smrek), ale piaty krížik ešte na pleciach nenesiem. Na svet som prišiel 1. 8. 1954 v malebnej slovenskej dedinke Pilisszentkereszt - Mlynky, len kúsok od Budapešti. Všetky svoje školy po maturitu som absolvoval v slovenskej škole v maďarskom hlavnom meste. Ako štipendista z Maďarska na FF UK v Bratislave (odbor slovenský jazyk a literatúra) zúčastnil som sa ešte na prednáškach Pišúta, Paulinyho, Stanislava, Ondrusa i Ondruša, Mistríka, Števčeka, Bunčáka a Gašparíka. A predsa som sa „odcudzil" učiteľskému povolaniu a vrhol som sa hned po absolvovaní na novinárčinu: Népszabadság (1977-79), Új Szó (1979-89), Verejnosť (1990-91), (Česko )Slovenský rozhlas (1992-... ). 1979: vysťahovanie na Slovensko, za manželkou (dodnes prvou), deti Gregor (1978) a Zuzana (1982). 1985: „výmena vlasti" -slovenské štátne občianstvo. September 1992: návrat z domu domov - stály spravodajca rozhlasu v Budapešti. 2003:?

Príjemný hlas spravodajcu Slovenského rozhlasu sa poslucháčom takmer každý deň prihovára z Budapešti alebo iného mesta či dedinky v Maďarsku. Gregor Martin Papucsek má vynikajúci postreh a z koláča každodenných udalostí vie vybrať tie najchutnejšie hrozienka. S humorom informuje aj o najvážnejších či najostrejších diskusiách, ktoré sa odohrali v maďarskom parlamente. Farbisto opisuje všedný život Budapešťanov, no nezľakne sa ani pikantérií, akou je napríklad štrajk prostitútok, či súdne spory okolo erotických plagátov, alebo používania robotníckych symbolov...

Gregor Martin Papucsek má rád život. Dokazujú to aj jeho zážitky z maďarských krčmičiek a vinárničiek, v ktorých objavuje to, čo je na oficiálnych stretnutiach skryté.

Nech už však píše tento autor na akúkoľvek tému, jeho pohľad je zakaždým žičlivý, zhovievavý k slabostiam svojich súčasníkov a plný láskavého humoru. Peštiansky perkelt je kniha, ktorú každý prečíta na jeden dúšok a isto-iste sa k nej bude vracať. Srší z nej totiž pohoda a radosť z maličkostí, ku ktorým sme čoraz ľahostajnejší.



 

NEPIL, FRANTIŠEK - MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE

NEPIL, FRANTIŠEK

MALÝ ATLAS MÉHO SRDCE

Olympia, Praha, 1991
ilustrácie Vladimír Renčín
obálka Vladimír Renčín, Miloslav Fulín
1. vydanie
ISBN 80-7033-153-4

cestopis, literatúra česká, próza krátka, fejtóny
177 s., čeština

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

PREDANÉ

*zimpa2*belc*

Island, Řecko, Turecko, Skandinávie, Korea, Anglie a Maroko - to jsou země, do kterých zavítáte při četbě téhle knížky. Země, až na korejskou výjimku, poměrně snadno dostupné, leckterou z nich jsme tudíž navštívili i my, ať při svém putování za tou nejkrásnější dovolenou, anebo mezi dalšími přívrženci svého fotbalového mužstva, prostě úplně stejně jako autor - ale jak je všeobecně známo, když dva dělají totéž, není to totéž. Podle textu tohoto průvodce se totiž sice nemůžete právě řídit, až budete v Londýně hledat třeba Sněmovnu lordů, nezavede vás ani za žádnou jinou pamětihodností, a přece se do slavného parlamentu dostanete, a přece je jedinečným průvodcem. Podobně jako je František Nepil jedinečným spisovatelem. Jeho dojmy a zážitky z cest po cizích zemích hýří samozřejmě nejen neotřelými postřehy, ale i svérázným humorem, to vše je prodchnuto známou a vzácnou člověčinou. Ten malý, neobvyklý atlas srdce Františka Nepila se pak logicky stává i velkým atlasem ledaskoho z nás, vděčných čtenářů. Tím spíš, že osobitost spisovatele se tu potkala s harmonickou osobitostí malíře ilustrátora - Vladimíra Renčína.



 

sobota 27. novembra 2021

NERUDA, JAN - Z KNĚHKUPECKÉHO ŽIVOTA

NERUDA, JAN

Z KNĚHKUPECKÉHO ŽIVOTA
Fejetony z roku 1874 uveřejňované v Národních listech

Kníha n.p., Praha, 1959
ilustrácia Pavel Šimon
1.000 číslovaných výtlačkov na papieri Velin

beletria, literatúra česká, fejtóny, číslované vydanie
42 s., čeština

mäkká väzba
stav: dobrý

NEPREDAJNÉ

*aty2**h-tv-4/3*




 

nedeľa 1. augusta 2021

VESTENICKÝ, LACO - Z NOVINÁRSKEHO ZÁPISNÍKA

VESTENICKÝ, LACO

Z NOVINÁRSKEHO ZÁPISNÍKA

Bratia Sabovci, Zvolen
ilustrácie Jozef Šúň
100 výtlačkov
ISBN 978-80-89241-42-2

literatúra slovenská, životopisy, fejtóny, podpis autora
128 s., slovenčina

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*begy1**h-tv-4/3*



 

štvrtok 22. júla 2021

GÁL, FEDOR - ZA ZA

GÁL, FEDOR

ZA ZA

G plus G, Praha, 2006
1. vydanie, 1.000 výtlačkov
ISBN 80-86103-95-1

fejtóny, podpis autora,
360 s., čeština

mäkká väzba
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*begy1**h-tv-4/3*

Texty, ve kterých autoři směřují za...

Prostřednictvím internetové diskuse se potkali lidé rozličných profesí, životních zkušeností i světových názorů.

Měli však společný zájem: definovat a konfrontovat svůj pohled na svět, včetně odpovědi na konkrétní otázky směřující k mezilidským vztahům, víře či politice. Často tak zacházeli ZA hranice reálného světa a ZA hranice svých dosavadních znalostí i předsudků, nebo nejjednodušeji jeden ZA druhým - hledali společné ZA svých debat.

Korespondence, jejímž hlavním hybatelem byl Fedor Gál, trvala v průběhu let 2005 a 2006. Knižní vydání obsahuje časově uspořádaný výběr, který v nezkrácené podobě dokumentuje charakter a obsah debaty. Čtenář tak může sledovat spontánní reakce diskutujících, stejně jako samotný charakter psaných „rozhovorů“ rozesílaných e-mailem uzavřenému okruhu adresátů. Nyní se texty o cestě „za ZA“ objevují v tištěné podobě.

Podnikatel v oblasti soft turistiky, psychiatr, cvičitelka čchi-kungu a léčitelka, sociolog, charitativní pracovnice, novinářka, farářka, lingvistka, filmař, kranio-terapeutka diskutují o hledání smyslu života, iluzích, duši, Bohu, charitě, globálních problémech, meditaci a jiných praktikách duchovního rozvoje. To vše na pozadí osobních zkušeností a nadoraz. (Fedor Gál)




 

štvrtok 12. novembra 2020

FELDEK, ĽUBOMÍR - PRVÁ VODKA PO SMRTI

FELDEK, ĽUBOMÍR

PRVÁ VODKA PO SMRTI
Zbierka fejtónov z rubriky Dnes píše (2014-2016)

Knižná edícia autorov Denníka SME, 2017
ilustrácie Miroslav Cipár
ISBN 978-80-559-0217-3

literatúra slovenská, próza krátka, fejtóny
160 s., slovenčina

mäkká väzba
stav: dobrý

1,50 €

*kocev**bels*

Ľubomír Feldek už roky vdychuje svojimi fejtónmi do denníka SME ľudskosť, jemnocit a eleganciu. S pokojom, pokorou a veľkorysosťou človeka, ktorý má veľa spomienok a vie, že tie sú dôležité aj pre ďalšie generácie. Nechce do čitateľa vnášať ťažobu. Hľadá poéziu v rýchlom prúde udalostí, ktoré nás často strhávajú bez šance nadýchnuť sa. Spomalí nás, aby sme videli drobné nuansy bytia, ktoré občas prezradia viac než dlhočizné prísne analýzy. V tejto knihe prinášame čitateľom výber fejtónov, ktoré Ľubomír Feldek napísal v rokoch 2014 až 2016 pre denník SME, ako aj bonus, ktorý v novinách nikdy nevyšiel.

Autor o sebe tvrdí, že je blúdiaci Holanďan a jeho predkom bol minnesänger Hendrik (Henric) van Veldeke, ktorý má námestie aj sochu v Maastrichte. Narodil sa však ako Slovák 9. októbra 1936 v Žiline. Je úspešný slovenský básnik prozaik, dramatik a prekladateľ.

Je jeden z iniciátorov vzniku Kruhu priateľov českej kultúry na Slovenskí ako aj spoluzakladateľ slovenského PEN klubu, hnutia Verejnosť proti násiliu či divadla Aréna. Za svoje dielo získal v priebehu života celý rad ocenení. Je ženatý s Oľgou Feldekovou a majú päť detí. Pre denník SME píše od jeho vzniku a odvtedy mu ostal autorsky verný.

 

sobota 25. januára 2020

KLÍMA, JOSEF - BOŽÍ MOBIL

KLÍMA, JOSEF

BOŽÍ MOBIL
fejetony, sloupky, ministory

Andrej Šťastný, Zvole u Prahy, 2003
ilustrácie Mirka Věrčáková
obálka Andrej Šťastný
ISBN 80-86739-02-3

literatúra česká, próza krátka, fejtóny, podpis autora
152 s., čeština
hmotnosť: 272 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

NEPREDAJNÉ

*arumcz* in *H-6-2*

Zatím poslední knížka vynikajícího televizního reportéra Josefa Klímy (1951) s názvem Boží mobil je sbírkou vybraných fejetonů, které už několik let pravidelně publikuje v periodickém tisku. V nich se autor s vlídnou shovívavostí, humorem a nadhledem vyjadřuje ke každodenní tvrdé realitě, se kterou se jako investigativní žurnalista potkává v poněkud surovější podobě než většina obyčejných smrtelníků.

Klíma je autorem dvou desítek knižních titulů, několika filmových a televizních scénářů, řady písňových textů i melodií. V roce 2002 vzbudil zaslouženou pozornost čtenářů i literárních kritiků svým nejnovějším románem Loď s otroky.











• Kultovní veta •

Až jsem se zarazil, jak ta věta v podání dětských hlásků zazněla.

„Kdo se potí, nezaslouží slitování! “ křičeli nezbedníci, zhruba tak osmiletí, a honili po parku svého vrstevníka, který jim unikal jen tak tak, hrůzu v očích.

Tohle přece odněkud znám! snažil jsem si vzpomenout - a taky jsem si vzápětí vzpomněl. Kdo by ji neznal, když zní třicetkrát za den z televize.

Bylo to asi týden poté, co mě v jedné hospodě muž (už trochu přiopilý) vehementně přesvědčoval: „Řekni ňákou kultovní větu! Jsi přece člověk slova, umíš formulovat. Tak něco vymysli! “

Neměl jsem ho v tu chvíli moc rád; přišel jsem za přáteli probírat úplně jiné věci, ale na druhou stranu jsem ho chápal. Vyrábí paštiky, marmelády a další podobné pochoutky - a chce jich vyrábět ještě víc. Tedy spíš prodávat. Takže má hlavu už pěkných pár týdnů naprogramovanou na jedinou věc: Najít správný slogan. Problém je, že díky tomu se snaží vyrobit paštiku i z mozků těch, co se mu dostanou na dosah.

„Proč už nikdo nestvoří takové věty, jako třeba: Hliník se odstěhoval do Humpolce? “ lamentoval. „Nebo vzpomínáš si na film Na samotě u lesa? Jak tam Kemr říká: A chčije a chčije a chčije. To si přece pamatujou všichni! Já mám dneska na reklamu milióny, ale kloudnou kultovní větu nikdo nevymyslí! “

„Co je kultovní, nestvoříš, “ přesvědčoval jsem ho. „Kultovní se to stane až pak, zásluhou jiných. Většinou těch mladých. Žijou ve světě módních vln. A módní vlna se může šířit jen v komunitě, která je ještě otevřená, rychle vstřebává a má sklon k manipulovatelnosti. Ty si to taky pamatuješ jen proto, že jsi byl týnejdžr, když ty filmy byly nové. “

„Tak vymysli kultovní větu pro dnešní týnejdžry! “ tlačil mě. „Dám ti balík. “

Šel jsem domů a uvědomil jsem si, že vyrobil paštiku i z mé hlavy: přemýšlel jsem o kultovních větách. Proč v době našich otců bylo kultovní Svět patří nám nebo Kéž lavičko, kéž bys promluvila, a v době našich dědů Nepokradeš nebo Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm. A jestli by močopudný vulgarismus ze Samoty u lesa fungoval tak plošně ještě dnes, kdy zvulgárněl celý svět a sprosťárny lítají v hejnech médii jak

vlaštovky před bouřkou. Protože hne-li se svět, hne se i kult. A jak se zdá, tenhle svět se hnul k posedlosti kultem. K posedlosti zkratkou, radši vtipnou než pravdivou, radši originální než smysluplnou, radši provokativní než moudrou. Výrobky neprodává přednáška. Prodává je slogan. A o to přece jde. Možná je dnes dokonce výhodnější prodávat kult než prodávat výrobky, říkal jsem si. Ostatně - jak prosperují reklamní agentury...

Pak jsem slyšel tu větu na dětském hřišti, chvilku jsem se díval, jestli toho nešťastníka dostihnou nebo ne, jestli nemám zasáhnout - a přitom jsem si uvědomil, že jsem možná zrovna u toho vzácného porodu, kdy se z běžné věty klube věta kultovní. Protože kultovní je to, s čím se ztotožníte. S čím vyrostete, co ve vás zůstane od dětství už navždy.

(Věřím, že ta surová dáma, co v televizi likviduje ostatní jen proto, že si nestříkli do podpaží intimspray, bude hodně úspěšná. Právě se sama stala kultem. Pro syny těch, co ji vymysleli. )





piatok 7. júla 2017

ČAPEK, KAREL - MĚL JSEM PSA A KOČKU

ČAPEK, KAREL

MĚL JSEM PSA A KOČKU

Melantrich, Praha, 1996
edícia Česká próza
obálka Pavel Hrach
2. vydanie
ISBN 80-7023-228-5

fejtóny, eseje, próza krátka,
136 s., čeština
hmotnosť: 122 g

mäkká väzba s prebalom
stav: dobrý

2,00 € PREDANÉ

*zimpa* in **O1**

Historky o psech a kočkách patří do tvorby Karla Čapka stejně neodmyslitelně jako příběhy zahradnické, filmařské, divadelní. Tvoří v díle velkého humanisty jakýsi odpočinkový protějšek všem civilizačním můrám z Továrny na Absolutno, Krakatitu či Války s mloky - a z jiného úhlu pohledu doplňují v dobrém slova smyslu moralistní práce publicistické (Sloupkový ambit, Marsyas), beletristické (Hordubal, Obyčejný život, První parta) či dramatické (Matka, Bílá nemoc). Půvabná, vtipná i jímavá, a především hluboce lidská knížka Měl jsem psa a kočku vyšla poprvé v neúplné podobě po Čapkově smrti v roce 1939, tento kompletní soubor vydal před více než třiceti lety Československý spisovatel. Důvod, proč se Melantrich vrací k tomuto zdánlivě okrajovému, ale v podstatě velmi typickému dílku Karla Čapka, je prostý: Čapkovy postřehy ze života zvířat a lidí nejen nestárnou, ale v dnešní uspěchané době znamenají oázu klidu, míru, lásky a obyčejného štěstí. A to jistě není málo.





Potom přišel ke mně jeden pán, chovatel cenou poctěného zvířete z dynastie hrubosrstých foxteriérů, jménem Bube von Plessberg, zapsaný pod č. 193 E. D. F. St. B. 12233, M. F. T. 371 /II (totiž ten pejsek, ne ten pán), a zeptal se mne přísně, mám-li rodokmen. Přiznal jsem se, že ne, že můj dědeček byl sedlák; přes tento nedostatek rodokmenu uznal Irisku za vhodnou partii pro svého svěřence, chvále její světla, slechy, masku, běhy a jiné stránky její povahy. Nazítří přivedl urozeného ženicha a představil jej mé fence. Iris počala nadšeně lítat jako šíp, pokud si lze představit šíp chlupatý, kličkující a točící se do kolečka; bylo to vyzvání: Pojď, dvoř se mi, chytej, hoň; pojď, budeme si hrát na zelené louce; poletíme nekonečným prostorem, až se nám budou uši třepat; ach, jak jsi krásný, můj princi! Načež on (totiž ten pán, nikoliv ten pes) zabručel, že to nejde, že by se mu Bubik udýchal; pak sevřel vzpouzející se fenku mezi koleny a přitáhl k ní mladého manžela za obojek. Myslím, že Iris byla dotčena ve svých nej jemnějších citech, ale je to loajální pejsek; chovala se vzorně. Vidíš, to jsou takzvaná manželská pouta: mít hlavu sevřenu mezi koleny.

Pak začala ztrácet humor a chlupy; byla zahloubaná do sebe a chvílemi jí bylo špatně; olezlá, s těžkými boky a hřbetem kostnatým — To vypadám, člověče! Že jsem o tři roky starší? Ach, kde je mé mládí! všecko je v tahu... i ten bílý, kudrnatý hoch s uchem černým jako uhel... Nato zoufale vzdychla a šla se nažrat. Jednoho dne zalezla do své boudy — je to místo hanby; zalézá do ní, jen když je bita a myslí si, že se jí stala křivda; tedy zalezla do boudy a nevynořila se z ní, ani když jsme nej sladšími hlasy volali kočku. Po několika hodinách přišly domácí ženské a zvěstovaly záříce — ženské při takových okolnostech vždycky září — že máme štěňátka. Odhad jejich počtu kolísal mezi dvěma a čtrnácti, neboť Iris k nim nikoho nepustila; bylo jen vidět, že se tam hemží nějaké černé a bílé skvrny. Po dvou dnech se ukázalo, že jsou čtyři.



nedeľa 2. apríla 2017

HRUŠOVSKÝ, JÁN - UMELCI A BOHÉMY

HRUŠOVSKÝ, JÁN

UMELCI A BOHÉMY

Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1963
obálka Vladimír Hirko
3.000 výtlačkov

poviedky, fejtóny
308 s., slovenčina
hmotnosť: 251 g

tvrdá väzba s prebalom
stav: dobrý

2,60 € PREDANÉ!

*mipet2* (in *BIB06*)

Spisovateľ JÁN HRUŠOVSKÝ, autor známych lyrizovaných próz v knihách Pompiliova madona, Zmok a Doloróza, autor poviedok a románov zo slovenského mestečka aj z prvej svetovej vojny, mal od počiatku svojej literárnej tvorby sklon k dokumentárnemu zobrazovaniu národného života, svojho okolia a vlastných skúseností. Takého charakteru je už jeho prvá kniha Zo svetovej vojny, potom kniha o detstve Takí sme boli, viaceré prózy z kníh Stalo sa v našom mestečku, Kariéra a nakoniec aj celá spomienková kniha Starý Martin. Hlavne k tejto poslednej priraďuje sa jeho nová kniha Umelci a bohémi.

V slovenskej literatúre, najmä z čias predvojnových a medzivojnových, je málo memoárových kníh, možno aj preto pomerne ťažko vznikajú spoľahlivé monografické diela a vôbec knihy o našej modernej literatúre. Hrušovský prichádza do tejto situácie ako na zavolanie. Pod jeho perom ožíva starý Martin, jeho charakteristické postavy: Vajanský, Škultéty, Maróthy-Šoltésová, Jesenský, Tajovský, Mitrovský, Krčméry, ďalej celý rad novinárov a politických i kultúrnych pracovníkov; v druhej časti ožívajú bezprostredne povojnové a tridsiate roky v Bratislave, ľudia novín a umenia, výtvarníci, divadelníci a spisovatelia. Skoro všetko, čo patrí do slovenského umenia a pohybovalo sa v prvých tridsiatych rokoch tohto storočia medzi Martinom a Bratislavou, našlo svoje miesto v Hrušovského knihe.

Jednotlivé kapitolky tejto knihy sú raz spomienky, hlavne v prvej časti knihy, a inokedy črty, to vtedy, keď prichádza autor k novším časom a keď všeličo má ešte živé v pamäti a tlačí sa mu do pera ako charakteristický zážitok. Príhody a skúsenosti, najmä z medzivojnového „bohémskeho" života, sú videné zväčša v láskavom svetle a podávané srdečným, úsmevným tónom. Na takéhoto Hrušovského sme si už zvykli v jeho nedávnych knihách; teraz k nim pripája túto prácu, plnú dobového umeleckého ovzdušia, dokumentárne a neraz čarovne oživujúcu milé a ťažké chvíle tvorcov našej národnej kultúry.







NÁŠ ŠÉF

V Pešti najbližším spolupracovníkom Dušana Porubského v redakcii Slovenského týždenníka a vôbec v celom tomto peštianskom období bol jeho druh a priateľ František Votruba.

Osobne som sa s ním ešte nepoznal, a už mi bol dobre známy. Nejaký čas pracoval totiž v tej istej kancelárii, čo o niekoľko rokov neskôr ja, u Makovických v Ružomberku. V učtárni známej bryndziarne, kde sa v dvoch-troch decéniách premlel slušný počet mladých slovenských ľudí. Tí všetci u Makovickovcov začínali svoju dráhu, aby sa z nich stali obchodníci alebo bankoví úradníci, ako to vtedy na Slovensku najčastejšie bývalo.

Šéfom tohto bryndziarskeho podniku bol od smrti zakladateľa firmy Makovických, starého pána Petra Makovického, mladší Peter Makovický. Tichý, mierny, láskavý človek, brat dr. Dušana Makovického, osobného lekára Ľva N. Tolstého, sám tiež tolstojovec, až na to, že nebol vegetarián ako brat Dušan. Mal krásne ležaté písmo a každý z úradníkov bryndziarne sa vynasnažoval osvojiť si ho, čo sa obyčajne aj podarilo, takže už podľa toho sa dalo poznať, kto začínal svoju dráhu u Makovických v Ružomberku.

Iba František Votruba, mladý muž z južných Čiech, ostal verný svojim „stračím nôžkam“, ako sám hovorieval svojmu písmu. Keď som roku 1911 po ročnom pobyte v novosadskej Slovenskej banke nastúpil miesto u Makovických, ostalo v Ružomberku ešte veľa milých spomienok naňho, ako oddane a vrúcne, ale i kriticky sa zapojil tento mladý človek do slovenského života. A to bolo asi všetko, čo som o ňom v tých časoch vedel. Kdeže mi mohlo vtedy napadnúť, že sa raz stane mojím šéfom a že dlhé roky budeme spolu sedieť v jednej redakcii.

A to sa aj stalo skutočnosťou, keď som sa vrátil z Talianska a prijal miesto v redakcii Slovenského denníka. Prišlo mi zoznámiť sa s ním na jednom z kávových posedení vo vládnej budove.

Pekný, sympatický zjav. Vysoký, statný, jasná tvár, priateľské oči, mysliteľské čelo, živé pohyby, veselý úsmev, voľne nesená, jadrná reč — to bol František Votruba.

Čo ma uňho hned sprvoti silne zaujalo, to bolo jeho triezve, logické myslenie, podložené hlbokými znalosťami. Pritom jeho vyjadrovací spôsob bol živý, bohate článkovaný, predstavový a predovšetkým presvedčivý. Všetko v ňom prezrádzalo človeka prenikavého intelektu, človeka skrz-naskrz kultúrneho a tomu primerane aj žijúceho. Súčasne vyžarovala z neho prirodzená noblesa, ktorá sa prejavovala nielen vo vystupovaní, v myslení, ale i v styku s ľuďmi a v posudzovaní vecí. To bolo vari preto, že na všetko mal hlbší, následkom toho i chápavejší pohľad. Lenže bola to noblesa, ktorá nie že by odkazovala človeka do určitých medzí, ale práve naopak: pútala, priťahovala, zbližovala.

Už som bol spomenul, že značná časť slovenských ľudí, ktorí sa v tých prvých poprevratových mesiacoch prisťahovali do Bratislavy, boli mladí ľudia alebo i starí mládenci, ktorí sa z rozličných dôvodov ešte neoženili, väčšinou preto, že príjmy im nestačili na uživenie rodiny. Jednou z výnimiek bol práve František Votruba, ten sa oženil so Štefanou Burjanovou ešte v októbri 1918 a v krátkom čase sa mu podarilo zohnať slušný byt. No všetci tí z koreňov vytrhnutí a do novej pôdy presadení ľudia sa museli nejak i spoločensky vyžívať, a na to boli kaviarne, hostince i viesky. Málokto mal svoju vlastnú domácnosť, tie vznikali až postupne.

A keď sa už stalo, že do takého veselého posedenia v niektorom z vtedajších bratislavských lokálov vpadol aj Franta Votruba, bolo veľké „haló“. Tu Franta svorne s ostatnými dvíhal pohár, svorne si s nimi zaspieval, aby napokon zaspieval tú svoju: „Zabil otec sojku . . .“ Ale to nebývalo často. František Votruba bol tvor — aby som tak povedal — v podstate kaviarenský. Ranné posedenie v kaviarni pri šálke bielej kávy so šľahačkou a s novinami v rukách patrilo medzi jeho najzakorenenejšie zvyky. Tú kaviarenskú náruživosť si priniesol so sebou z Prahy, mesta kaviarní, ale i z Pešti, kde sa tiež silne žilo kaviarenským životom. Raz to bola Berlínka, inokedy Unionka (na jej mieste stojí dnes staršia budova Štátnej banky), Monopolka alebo Korvínka — podľa toho, kde

nedeľa 26. marca 2017

PETR, JAN - VZPOMÍNÁME KARLA KOVAŘOVICE

PETR, JAN

VZPOMÍNÁME KARLA KOVAŘOVICE
Jak jej zachovávají v paměti jeho současníci

I.L. Kober, Praha, 1940
ilustrácie Boettinger, Gottlieb, Štenbera
1.300 výtlačkov

hudba, vážna hudba, životopisy, fejtóny
252 s., čb fot., čeština
hmotnosť: 707 g

tvrdá väzba
stav: výborný

NEPREDAJNÉ

*H-6-1*

Obsáhlá vzpomínková kniha vydaná u příležitosti 20. výročí smrti hudebního skladatele a šéfa opery Národního divadla Praha. Tato kniha vydána byla u příležitosti dvaceti let od smrti hudebního skladatele a šéfa opery Národního divadla v Praze. Vydáno 1300 výtisků, z toho 300 číslovaných, na papíru »Jan Wellem«. Tento výtisk má číslo 57. Kreslené obrázky od Boettingra, Gottlieba a Štembery. — Fotografické snímky z alba rodiny Kovařovicovy, ze sbírky archiváře Národního divadla Václava Podrabského, některé pořídil Jan Petr. Vydalo nakladatelství I. L. Kober v Praze k 6. prosinci 1940. Vytiskla knihtiskárna Josefa Čermáka v Praze. 






Jak jsem poznal Karla Kovařovice.
Jaroslav Kocian

Poznal jsem Kovařovice jako desítiletý hoch na Národopisné výstavě v Praze. Přišel jsem tam tehdy se svým tatínkem. Zastavili jsme se s velkým zájmem u výstavního orchestru, který řídil Karel Kovařovic. Vzpomínám, že hráli Dvořákova Josefa Kajetána Tyla. Koncert působil na mne nejhlubším dojmem.

Asi za rok poté šel jsem s ústeckým ředitelem škol Karlem Em. Zeinerem a svým otcem do Pressů u Přívrat zahráti Kovařovicovi. Pobýval tam tehdy na své dovolené u známých. Nepamatuji se již, co jsem mu tenkrát hrál, jen tolik vím doposud, že mne udivoval svým přednesem z listu.

Pak jsem se sešel s Kovařovicem již jako umělec na polském matiné v Národním divadle. Hrál jsem s orchestrem koncert Karlowicze Mieczyslawa a Wieniawskiho koncert d-moll. Bylo to 25. ledna 1915. Koncert řídil Karel Kovařovic.

Pro Kovařovice nemám dosti slov nadšení — byl to největší muzikant, jakého jsem kdy poznal.
Po velké světové válce v roce 1919 konalo se umělecké turné do Londýna, Paříže a do Švýcar. Byl to hromadný zájezd Českého kvarteta, Moravských učitelů a orchestru Národního divadla za spoluúčinkování Emmy Destinnové a Jaroslava Kociana. Hrál jsem tenkrát Sukovu Fantasii a Dvořákův koncert. Tehdejší zájezd měl veliký úspěch. Karel Kovařovic měl z toho upřímnou radost. Při koncertech šlo všechno bezvadně. Neměl mi co říci, byl zcela spokojen s mým přednesem.

S hlediska lidského byl Kovařovic typem sám pro sebe — byl opakem naturelu Dvořákova.



ORMIS, JÁN VLADIMÍR - ZO ŽIVOTA SLOVENSKÉHO

ORMIS, JÁN VLADIMÍR

ZO ŽIVOTA SLOVENSKÉHO
Žarty, príhody a zaujímavosti

Tranoscius, Lipt. Sv. Mikuláš, 1933
predslov Michal Bodický
ilustrácie Stanislav Holeček
3.000 výtlačkov

humor, fejtóny
206 s., slovenčina
hmotnosť: 400 g

tvrdá väzba
stav: veľmi dobrý

15,00 € PREDANÉ

*mipet2*

Predkladám nášmu obecenstvu knižku, obsahujúcu okolo polštvrta sta žartovných i vážnych príhod, výrokov, charakteristík a zaujímavostí. Všetko veci, osvetľujúce s rozličných stránok život slovenský alebo pripínajúce sa k menu a dielu významných, i menej významných dejateľov slovenských.

Dielo zaoberá sa hlavne osobami a dejmi devätnásteho storočia. Kniha nevyčerpáva spomenutého bohatého materiálu, podáva z neho iba čiastku, i to z tlačených prameňov. Ak sa kniha bude pozdávať, vyjde časom druhý sväzok, ktorý bude doplnkom a pokračovaním tohoto.

Materiál knihy je vzatý z deviatich časopisov (Slovenské pohlady, Sokol, Orol, Národnie noviny, Dom a škola, Rodina a škola, Domácnosť a škola, Dennica, Živena) a z viac než 30 kníh. Usporiadaný je približne v chronologickom poriadku, pri čom sú žartovné veci oddelené od ostatných. Veci nedatované — a tých je dosť — boly umiestnené voľne, ale podľa možnosti lak, aby zapadaly do celkového rámca knihy.

Tur č. Sv. Martin, 7. augusta 1932.

Dr. Ján V. Ormis.






132.
Peter Tomkuljak, katolícky farár na Detvianskej Hute, staral sa o svojich cirkevníkov ozaj otcovsky. Aby prišli i k národnému povedomiu, dával im všetky svoje novinky, knižky, najmä cez zimu a oni verne čítali, len sa vraj potom na jar dôverne medzi sebou shovárali, že čo im len dá pán farár za to, že mu celú zimu čítali.
(Tajovský, Úhrabky, 89.)

133.
Andrej Halaša sa s Jozefom Gregorom Tajovským vybrali na Detviansku Hutu. Zo železničnej stanice Kriváň-Detva mali ešte so tri hodiny pešo ísť, čo im vo vychýrenom detvianskom kraji nebolo práve milé.
„Ale dá Pán Boh, že sa nám nič nestane“, veril a i Gregora utešoval Halaša. „Za dobré slovo ktože by nás zbíjal?“
„Len nepovedzte, že ste fiškál,“ doberal ho Gregor. „Ak by som to na vás vyzradil, tak neviem, ako by bolo ...“
„A ja poviem na vás, že ste bankár; odierate ľudí na interesoch....“, kontroval mu Halaša.
(Tajovský, Úhrabky, 90.)

134.
Jozef Ľ. Holuby raz pri botanickom výlete poriadne zmokol. Ukryť sa nemal kde, pod stromom stáť nechcel, lebo hrmavica bola, pustil sa preto v blate a vo vode do doliny, až sa konečne mokrý ako zmok dostal do kopanickej školy. V dedine nič nepršalo a keď celý umazaný a ublatený poza humná domov dorazil, žena ho privítala, zalamujúc rukami:
„Ale, človeče! Kde si sa tak zamazal, keď blata nikde neni?“
Holuby: „Paroma neni! Len ho hľadať treba!“
(Holuby, Drobnosti z Bošáckej doliny. S. P. 1892, 658.)

135.
Keď Jozefa Kačku, katolíckeho farára v Donovaloch, odsúdeného pre „vlastizradu“, šikovali vo svetovej vojne z Košíc do Leopoldova, v Trenčíne vošli do vlaku nemeckí vojaci, cestujúci do Bukareštu. Jeden z nich sa opýtal Kačku:
„Fahren Sie auch nach Bukarest?“
„Ja, aber ohne buk“ (Nach arest), odpovedal vtipne Kačka, čomu však Nemec neporozumel.
(Kačka, Rozpomienky na moje utrpenie, 76.)

136.
Roku 1927 bola Eržika Mičátková so sestrou na návšteve u Bencúrov v Lipiku. V rozhovore Kukučín žarty stváral a zrazu sa opýtal Mičátkovej, ako dôveruje lekárom.
„Tak len, ako za Epikura, toľko asi vedia“
odpovedala tá, celkom pozabudnúc, že hovorí s lekárom.
Kukučín sa veselo zasmial a začal živo vykladať o lekárskej vede, ako — s výnimkou chirurgie
málo pokročilej.
(E. Mičátková, List z Juhoslávie. Živena 1928, 133.)



sobota 9. novembra 2013

SZILÁGYI, JÁNOS - HALLÓ, ITT VAGYOK!

SZILÁGYI, JÁNOS

HALLÓ, ITT VAGYOK!
(Írásos emlékek egy 1980-ban kkezdődött rádióműsorról)

Zeneműkiadó, Budapest, 1986
edícia Csillágkönyvek
ISBN 963-330-640-X

próza krátka, fejtóny
270 s., maďarčina
hmotnosť: 327 g

mäkká väzba
stav: rozpadnutá väzba - lepenie

0,10 €

*103*

A Halló, itt vagyok! című hétfő éjszakai rádióműsor közönségfogadtatása a rajongás és az elutasítás szélsőségei között ingadozik. És éppen ez mutatja, hogy sikere van. Ha csak rajongás fogad egy műsort, akkor kétes (mert gyorsan mulandó) a siker; ha csak elutasítás fogad egy műsort, akkor kétségtelen (vagyis gyorsan bevallandó) a bukás.

Van-e titka a Halló, itt vagyok! sikerének? Minden sikernek van egy előre körvonalazhatatlan, utólag nehezen földeríthető titoktartománya.

Mi kellett a sikerhez? Először is: sok hallgató otthon a telefon mellett, aki kérdez és választ vár. Másodszor: egy hallgató a stúdióban, aki szintén kérdez, ám választ is ad. Harmadszor: még több hallgató otthon a rádió mellett, aki csak hallgat, ám magában ugyancsak kérdez és válaszol. Negyedszer pedig: egy társadalmi hiány, amelyet ez a telefonos kapcsolatfajta betölt. Bármelyik tényező hiányzik, a siker elmarad.